Okolo roku 2005 jsem nosila účes, kterému se anglicky říkalo „mullet". Ostříhal mi ho tehdy kadeřník Roman v luxusním salon LaFayette na pražské Národní třídě. Bylo to hip, cool a ironické. Protože onen střih, který dokázalo v Praze udělat jen pár kadeřníků, kteří sledovali zejména britské trendy, byl v Čechách známý už od počátku 90. let. Říkalo se mu „na Jágra".
Jako dítě mě pánové, kteří byli vepředu krátce ostříháni, stejně jako okolo uší, aby se vzadu pyšnili dlouhými vlasy, upřímně děsili. O 15 let později jsem s velkou pompou nosila ten stejný střih, navíc na vlnitých kadeřích. Ještě dnes se z toho trochu oklepávám, jak daleko má střih „mullet" daleko k tomu, co vyznávám teď. Jednoduchost, nadčasovost, sofistikovanost. Jenže, na to máte dost času i po třicítce, říká si asi generace Z a přichází s „wolf cutem", účesem, který má být odpovědí generace Z právě na výše zmíněného mulleta.
Vlčí účes vznikl v Jižní Korei a svůj název získal pro „divoce sestříhané prameny". Jihokorejci, kteří mají většinou vlasy úplně rovné, střih ještě zdokonalili tím, že si nejdřív nechali udělat trvalou, a potom už samotného „vlka". Na Googlu se vyhledává termín „wolf cut" o 100 procent víc než loni, stejně jako zažívá o 88% víc zájmu na Pinterestu. Na Instagramu sdílí kadeřníci fotky svých klientů s tímto účesem, na Tik-Toku se jej mládež snaží vytvořit sama.
Možná vás překvapí, že první zmínky o střihu na vlka se objevují u Homéra. Slepý antický básník píše ve svém eposu Ilias a Odyssea o „mužích s kopím, kteří mají přední část vlasů na krátce ostříhanou, aby zadní prameny zůstávaly dlouhé". Také vás ale napadá, čím že se tento účes liší od mulleta? Důležitým detailem: není vystříhaný okolo uší.
Současné generaci Z, která chce stírat rozdíly mezi genderem, který považuje výhradně za konstrukt, tento účes konvenuje z dalšího důvodu. Nosí ho ženy, muži i ti, kteří odmítají definovat svou osobnost konkrétním pohlavím.