Příběh Bourjois začíná velkolepě: ve světlech divadelních reflektorů. U zrodu krášlicích nezbytností, které dnes najdete v toaletních skříňkách žen z celého světa, totiž stál herec Joseph-Albert Ponsin, jenž ve volném čase vyráběl líčidla pro své kolegyně a kolegy. Ve svém podkrovním bytě míchal odstíny a hnětl je do tvaru barevných voskovitých tyčinek, pojmenovaných po slavných divadelních typech a postavách jako Romeo, Žárlivec nebo Stařec. Psal se rok 1863 a obyčejné ženy ve všední den žádný make-up nenosily. Herecká líčidla byla příliš mastná a neprodyšná, pleť je snášela jen těžko. Na jevišti, ve společnosti divadelního kostýmu, ve stylizovaném osvětlení a v těžkém vzduchu pod sametovými závěsy se vyjímala dobře, ale na ulici by si v nich troufl vyjít málokdo. Muž, který to změnil, byl Ponsinův mladší kolega a parťák Alexandre-Napoléon Bourjois. Právě on dokázal jako první na světě vytvořit pudrovou tvářenku, kterou si oblíbily jeho četné přítelkyně. Líčidla sestoupila z divadelního jeviště a jejich sláva se rychle rozběhla do pařížských ulic. Bourjois způsobil, že výsada hereček se dostala do rukou všem ženám. Není divu, že značka dodnes nese jeho jméno.
V JEDNODUCHOSTI JE KRÁSA
Alexandre-Napoléon Bourjois rychle rozšiřoval svou paletu kosmetických produktů. Jedním z nejslavnějších se stal rýžový pudr z Jávy, určený k zesvětlení a zjemnění pleti. Zákaznice si ho okamžitě zamilovaly a v roce 1897 už se po celém světě prodávaly dva miliony balení ročně. Ve stejném roce čítal katalog Bourjois na tu dobu neuvěřitelných 700 položek – od tvářenek, rtěnek, stínů, indických tabulek, které byly předchůdkyněmi dnešní řasenky, až po vonné extrakty na kapesníčky nebo parfémované sáčky, které se vkládaly do obuvi. Bourjoisovy vychytávky se staly nepostradatelnou součástí zkrášlovacích rituálů statisíců žen (i mužů, protože do jeho repertoáru patřila například i ,maďarská pomáda‘ na zpevnění kníru).
Celý článek si přečtete v tištěné ELLE na str. 140–142.
