Vždy jsem snila o tom, že budu vyrovnaná, ale ve skutečnosti jsem pořád vystresovaná: práce, děti, rozpadající se dům. Možná se nemůžu dost soustředit na bídu afrického kontinentu, když mi v hlavě neustále běží nekonečný seznam věcí, které mám udělat. Vyzkoušela jsem jógu, ale při meditační části jsem vždycky prostě usnula. Až mě jednou milostivý osud poslal na služební cestu do Anglie. A tam se přede mnou otevřel zcela volný víkend, a zároveň se mi dostal do rukou letáček inzerující víkendový program ‚Základy meditace‘ v zařízení Tara Buddhist Meditation Centre u města Derby. Centrum praktikuje Kadampa buddhismus, formu ušitou speciálně na míru západním slabochům. Nevěřím sice na zázraky, ale nedalo mi to. Bylo to znamení příliš křiklavé a vyzývavé. Trochu mě sice vyděsilo, že podle propozic nebudu moct celé dva dny kouřit, ale nakonec jsem se rozhodla, že skousnu i to.
Cesta
Každý, s kým žiju, se narodil bez tlačítka regulace hlasitosti, takže okamžitým dojmem po příjezdu do centra Tara byl znepokojující klid. Nejsou tady žádné televize, rádia ani nepřetržitá tichá hudba – jako kdybyste se dostali do přírody. Jeptišky a mniši se kolem vznášejí ve svých oblecích, pomohou mi s kufrem a ukážou mi můj pokoj (spartánský, ale příjemný). Ulevilo se mi, když jsem viděla, že dalšími účastníky mého kursu nejsou žádní cvoci.
Vlastně to je milá, smíšená skupinka: učitelé, psycholog, fotograf, ředitel IT. Většina je stejně jako já meditačními nováčky.
Po vegetariánské večeři jsme se vydali do velké haly, které dominuje buddhistická svatyně, a čekáme na příchod muže, který povede naše meditační sezení. Ctihodný Kelsang Lodrö (v předchozím životě David Everard) není úplně to, co jsem očekávala. Je mírně zakulacený, na sobě má oranžové šaty a mluví potichu. Roztomile se hihňá, když nám vysvětluje základy buddhismu, meditaci a to, jak ji můžeme používat k ovládání mysli, a zbavit se tak toho, čemu buddhisté říkají přelud – vzteku, rozčilení, nervozity, nejistoty, zkrátka všeho, co vyplývá z přílišného lpění na materiálním světě. Později, když mu kupuji cappuccino, zjistím, že je to bývalý krupiér, který se po dvanácti letech hraní blackjacku a craps rozhodl, že v životě je víc věcí.
Sobota je velký meditační den: máme čtyři sezení, z nichž každé trvá asi hodinu a čtvrt a začíná a končí sérií modliteb, které jsou něco mezi zpěvem a monotónním odříkáváním. Dostali jsme papír s textem pro případ, že by nás to chytlo tak, že bychom se chtěli přidat – což není můj případ. Lodrö potom jemně vysvětluje cíl meditací: myslet si, že naše mysl je čistý, nekonečný oceán. Nechtěné myšlenky, poučuje nás, musíme zaznamenat, spíš jako bublinky, které prostě zmizí. Sedíme naprosto tiše, jen Lodrö nám dává určité tipy: „Koncentrujte se na mysl, její přirozeností je čistota, její funkcí je vnímání.“
Moje první sezení je beznadějné. Nemůžu se zbavit myšlenek na kabelky, na cokoli, a moje myšlenky-bublinky prostě nezmizí. Druhé není ani o trochu lepší a během třetího (po obědě) usínám. Do večera jsem tak rozčilená a znuděná, že se na poslední sezení nemůžu vydat. Schovám se tedy ve svém pokoji a potom se vyplížím na cigaretu. S váháním se přidávám k ostatním při večerním sezení, které představuje více monotónního odříkávání a obětí Buddhovi.
Příšerně mě bolí zadek a záda (jsem nepřirozeně v klidu už pět hodin) a šijí se mnou všichni čerti. Jsem strašně zesláblá, a to jsem se po prvním sezení ani nepokusila o turecký sed. Všechen ten klid mě vyčerpává, v jedenáct večer tedy ulehnu do postele. V neděli máme před obědem dvě sezení. Po modlitbách nám Lodrö nabízí více tipů: Nenuťte se do meditace, ona přijde. Pokud si nejste jisti, že jste jí dosáhli, předstírejte ji – to je stejné. Poté se ponoří do své vlastní meditace. Sedíme tiše a pokoušíme se o stejnou věc. A v tuto chvíli, ať to zní jakkoli neuvěřitelně, jsem to zvládla. Zpočátku se derou dopředu obvyklé chmurné myšlenky, ale nechám je tiše odplynout. Potom se cítím, jako bych se vznášela, téměř plavala uvnitř své mysli, která je jako ohromný, jasně modrý prostor. Necítím fyzické tělo; určitě jsem tak zůstala aspoň půl hodiny, protože další věcí, kterou zaznamenám, je čas na modlitby. Cítím, že jsem se zklidnila a mírně osvěžila. Ve skutečnosti jsem tak rozrušená, že si honem běžím dát cigaretu, ale už se hrozně těším na poslední sezení. Na konci, těsně před obědem, nás Lodrö pošle domů s pokyny: Nezapomeňte, že stres vzniká uvnitř mysli, a nikoli mimo ni. Když cítíme, že nás něco rozrušilo, můžeme si vyčistit hlavu, i když třeba jen na pět minut.
Odvážím si to všechno s sebou domů
Byl to můj poslední víkend v Anglii. Když jsem se vrátila domů, měla jsem minimálně deset důvodů pohádat se s manželem, ale vyhnula jsem se konfliktu. Také se mi daří být stále milá na děti. Je možné, že se cítím vyrovnanější? V hlavě mi pořád zní monotónní odříkávání, ale vypadá to, že moje mysl je méně zmatená.
Funguje to i nadále. Osvojila jsem si nové zvyky. Když se mi po obědě podaří najít skrytý kout, usedám do tureckého sedu a vracím se do prázdného prostoru ve své mysli. Cítím se klidnější a koncentrovaná na odpoledne. Po několika dnech medituji deset minut každý den. Čím dál tím méně se rozčiluji. Začínám si také uvědomovat, jak je můj ,normální‘ život hlučný a jak se nechávám rozptylovat. Takže přes den vypínám telefon, mobil a rádio a pracuji v tichu. Což je přesně to, co by mě předtím děsilo. Teď se to zdá příjemně uklidňující.
Ani na milisekundu mě nenapadne, že bych se zcela oddala buddhismu, ale Lodrö říká, že to je v pořádku – nemusíme změnit svůj životní styl, jen meditujme. Nebo jak s hihňáním dodává: „Nemusíte si koupit náš oblek. Je to jen školení mysli, abyste dosáhla vnitřního míru.“
Určitě bych se do centra Tara vrátila: 90 £ (50 £, pokud budete s někým na pokoji) s plnou penzí je zanedbatelná částka za trochu míru v duši.
10 minut k uklidnění
Klid během chvilky
Meditace musí být co nejjednodušší. Nejdůležitějším prvkem je dech.
● Dýchejte pokud možno nosem. Každý nádech by měl být hluboký, ale jemný. Nedělejte nic silou. Také se snažte opravdu na nic nemyslet. Na začátku je to těžké a myšlenky vás nebudou poslouchat. Ale postupně se je naučíte ovládat, a tím si vydatně odpočinout během chvilky.
● Cvičení nemusí trvat dlouho. Začátečníkům úplně postačí deset až patnáct minut, pokud možno denně. Stejně jako všechno ostatní, i tohle se zlepší praxí.
● Nemusíte sedět v tureckém sedu – židle (dokonce i křeslo) jsou v pořádku, ale nehrbte se v nich. Díky tomu, že budete rovná, vám bude tělem proudit energie. A hlavně si k meditaci vyberte klidnou místnost, kde vás nebude nic rozptylovat.
● Zkoušejte cvičit v různou dobu. Ráno je sice ideální, ale nepraktické. Obzvlášť když zaspíte a spěcháte do práce. Takže trénovat můžete během dne – pokud cítíte, že vás něco začíná stresovat, odejděte na pět deset minut do ústraní a meditujte.
Relaxace mimo domov
Pokud máte možnost zajet si do Anglie a navštívit místo, které popisuje náš článek, více informací najdete na www.taracentre.org.uk.
Dostatek příležitostí najdete ale i u nás. Doporučujeme například centra buddhismu Diamantové cesty (informace a seznam center na www.bdc.cz). Pokud vám z nějakého důvodu vadí slovo buddhismus, výbornou příležitost k pročištění mysli najdete také na www.volny.cz/modraalfa. Nebo prostě vezměte kamarádku a jděte si zacvičit jógu. Na www.joga.cz můžete najít, které centrum jógy máte nejblíž.
Cesta
Každý, s kým žiju, se narodil bez tlačítka regulace hlasitosti, takže okamžitým dojmem po příjezdu do centra Tara byl znepokojující klid. Nejsou tady žádné televize, rádia ani nepřetržitá tichá hudba – jako kdybyste se dostali do přírody. Jeptišky a mniši se kolem vznášejí ve svých oblecích, pomohou mi s kufrem a ukážou mi můj pokoj (spartánský, ale příjemný). Ulevilo se mi, když jsem viděla, že dalšími účastníky mého kursu nejsou žádní cvoci.
Vlastně to je milá, smíšená skupinka: učitelé, psycholog, fotograf, ředitel IT. Většina je stejně jako já meditačními nováčky.
Po vegetariánské večeři jsme se vydali do velké haly, které dominuje buddhistická svatyně, a čekáme na příchod muže, který povede naše meditační sezení. Ctihodný Kelsang Lodrö (v předchozím životě David Everard) není úplně to, co jsem očekávala. Je mírně zakulacený, na sobě má oranžové šaty a mluví potichu. Roztomile se hihňá, když nám vysvětluje základy buddhismu, meditaci a to, jak ji můžeme používat k ovládání mysli, a zbavit se tak toho, čemu buddhisté říkají přelud – vzteku, rozčilení, nervozity, nejistoty, zkrátka všeho, co vyplývá z přílišného lpění na materiálním světě. Později, když mu kupuji cappuccino, zjistím, že je to bývalý krupiér, který se po dvanácti letech hraní blackjacku a craps rozhodl, že v životě je víc věcí.
Sobota je velký meditační den: máme čtyři sezení, z nichž každé trvá asi hodinu a čtvrt a začíná a končí sérií modliteb, které jsou něco mezi zpěvem a monotónním odříkáváním. Dostali jsme papír s textem pro případ, že by nás to chytlo tak, že bychom se chtěli přidat – což není můj případ. Lodrö potom jemně vysvětluje cíl meditací: myslet si, že naše mysl je čistý, nekonečný oceán. Nechtěné myšlenky, poučuje nás, musíme zaznamenat, spíš jako bublinky, které prostě zmizí. Sedíme naprosto tiše, jen Lodrö nám dává určité tipy: „Koncentrujte se na mysl, její přirozeností je čistota, její funkcí je vnímání.“
Moje první sezení je beznadějné. Nemůžu se zbavit myšlenek na kabelky, na cokoli, a moje myšlenky-bublinky prostě nezmizí. Druhé není ani o trochu lepší a během třetího (po obědě) usínám. Do večera jsem tak rozčilená a znuděná, že se na poslední sezení nemůžu vydat. Schovám se tedy ve svém pokoji a potom se vyplížím na cigaretu. S váháním se přidávám k ostatním při večerním sezení, které představuje více monotónního odříkávání a obětí Buddhovi.
Příšerně mě bolí zadek a záda (jsem nepřirozeně v klidu už pět hodin) a šijí se mnou všichni čerti. Jsem strašně zesláblá, a to jsem se po prvním sezení ani nepokusila o turecký sed. Všechen ten klid mě vyčerpává, v jedenáct večer tedy ulehnu do postele. V neděli máme před obědem dvě sezení. Po modlitbách nám Lodrö nabízí více tipů: Nenuťte se do meditace, ona přijde. Pokud si nejste jisti, že jste jí dosáhli, předstírejte ji – to je stejné. Poté se ponoří do své vlastní meditace. Sedíme tiše a pokoušíme se o stejnou věc. A v tuto chvíli, ať to zní jakkoli neuvěřitelně, jsem to zvládla. Zpočátku se derou dopředu obvyklé chmurné myšlenky, ale nechám je tiše odplynout. Potom se cítím, jako bych se vznášela, téměř plavala uvnitř své mysli, která je jako ohromný, jasně modrý prostor. Necítím fyzické tělo; určitě jsem tak zůstala aspoň půl hodiny, protože další věcí, kterou zaznamenám, je čas na modlitby. Cítím, že jsem se zklidnila a mírně osvěžila. Ve skutečnosti jsem tak rozrušená, že si honem běžím dát cigaretu, ale už se hrozně těším na poslední sezení. Na konci, těsně před obědem, nás Lodrö pošle domů s pokyny: Nezapomeňte, že stres vzniká uvnitř mysli, a nikoli mimo ni. Když cítíme, že nás něco rozrušilo, můžeme si vyčistit hlavu, i když třeba jen na pět minut.
Odvážím si to všechno s sebou domů
Byl to můj poslední víkend v Anglii. Když jsem se vrátila domů, měla jsem minimálně deset důvodů pohádat se s manželem, ale vyhnula jsem se konfliktu. Také se mi daří být stále milá na děti. Je možné, že se cítím vyrovnanější? V hlavě mi pořád zní monotónní odříkávání, ale vypadá to, že moje mysl je méně zmatená.
Funguje to i nadále. Osvojila jsem si nové zvyky. Když se mi po obědě podaří najít skrytý kout, usedám do tureckého sedu a vracím se do prázdného prostoru ve své mysli. Cítím se klidnější a koncentrovaná na odpoledne. Po několika dnech medituji deset minut každý den. Čím dál tím méně se rozčiluji. Začínám si také uvědomovat, jak je můj ,normální‘ život hlučný a jak se nechávám rozptylovat. Takže přes den vypínám telefon, mobil a rádio a pracuji v tichu. Což je přesně to, co by mě předtím děsilo. Teď se to zdá příjemně uklidňující.
Ani na milisekundu mě nenapadne, že bych se zcela oddala buddhismu, ale Lodrö říká, že to je v pořádku – nemusíme změnit svůj životní styl, jen meditujme. Nebo jak s hihňáním dodává: „Nemusíte si koupit náš oblek. Je to jen školení mysli, abyste dosáhla vnitřního míru.“
Určitě bych se do centra Tara vrátila: 90 £ (50 £, pokud budete s někým na pokoji) s plnou penzí je zanedbatelná částka za trochu míru v duši.
10 minut k uklidnění
Klid během chvilky
Meditace musí být co nejjednodušší. Nejdůležitějším prvkem je dech.
● Dýchejte pokud možno nosem. Každý nádech by měl být hluboký, ale jemný. Nedělejte nic silou. Také se snažte opravdu na nic nemyslet. Na začátku je to těžké a myšlenky vás nebudou poslouchat. Ale postupně se je naučíte ovládat, a tím si vydatně odpočinout během chvilky.
● Cvičení nemusí trvat dlouho. Začátečníkům úplně postačí deset až patnáct minut, pokud možno denně. Stejně jako všechno ostatní, i tohle se zlepší praxí.
● Nemusíte sedět v tureckém sedu – židle (dokonce i křeslo) jsou v pořádku, ale nehrbte se v nich. Díky tomu, že budete rovná, vám bude tělem proudit energie. A hlavně si k meditaci vyberte klidnou místnost, kde vás nebude nic rozptylovat.
● Zkoušejte cvičit v různou dobu. Ráno je sice ideální, ale nepraktické. Obzvlášť když zaspíte a spěcháte do práce. Takže trénovat můžete během dne – pokud cítíte, že vás něco začíná stresovat, odejděte na pět deset minut do ústraní a meditujte.
Relaxace mimo domov
Pokud máte možnost zajet si do Anglie a navštívit místo, které popisuje náš článek, více informací najdete na www.taracentre.org.uk.
Dostatek příležitostí najdete ale i u nás. Doporučujeme například centra buddhismu Diamantové cesty (informace a seznam center na www.bdc.cz). Pokud vám z nějakého důvodu vadí slovo buddhismus, výbornou příležitost k pročištění mysli najdete také na www.volny.cz/modraalfa. Nebo prostě vezměte kamarádku a jděte si zacvičit jógu. Na www.joga.cz můžete najít, které centrum jógy máte nejblíž.
