Velká tlustá lež
Jsem tlustá. Když zhubnu, celý život bude rázem mnohem lepší. Mýtus, kterému ženy věří. Zapisují si, co kdy snědly, kde přibraly, vytvářejí tabulky, počítají kalorie, pozorují se, mluví o dietách s přítelkyněmi. A právě proto přibírají.
Co si pamatuju, řešila jsem to už od střední školy. Právě tohle totiž byla ta nejsnazší (a zaručená) cesta za obdivem. Stačilo pár centimetrů dole a věty ‚tobě to sluší‘ nebo ‚vypadáš fakt dobře‘ vás neminuly. Úspěch byl větší, než když jste utratila všechny peníze z brigády za oblečení: nová mikina zabodovala, ale o pár kilo míň – to byla teprve skutečná sláva.
Cesta za hubnutím se přitom stále měnila: od ‚já nedržím dietu, jen se trochu omezuju v jídle‘ přes každodenní několikahodinové cvičení až po diety končící nejedením téměř ničeho. Dodnes si pamatuju, jak jsme si s kamarádkou udělaly z prázdnin hubnoucí program: Sedíme v noci v chalupě. Na zahradě se griluje, voní to, takže být venku vůbec nezvládáme. Z hladu už máme křeče, a tak se odhodláme zamíchat si do panáka rumu lžičku sušeného mléka. Přesvědčujeme se navzájem, že to druhý den vycvičíme. Je nám sedmnáct a své stravovací návyky si toho léta ničíme navždycky – nebo alespoň na hodně dlouhou dobu.
Právě chaos v jídle totiž stojí za přibíráním: snížíte množství jídla k snídani, obědu či večeři, pak ale zaháníte hlad ‚něčím malým‘. Vyhýbáte se jídlu před tím, než jdete na skleničku s přáteli, ale po příchodu domů si musíte dát chleba (nebo alespoň pár chipsů), protože vám už vůbec není dobře. Výsledek? Vaše váha se zvyšuje. Snažíte se ji rychle dostat zpět, jenže když se to konečně povede, zase se vyšvihne nahoru. Jste na horské dráze nazývané ‚jo-jo efekt‘. V bludném kruhu, stavu, kdy se vaše myšlenky točí pořád okolo jídla. Touha po štíhlosti vede ke špatným stravovacím návykům, v jejichž důsledku se přibírá.
Kde tohle všechno začíná? Podle odborníků je často problematický už náš vztah k jídlu, které je vnímáno jako odměna, něco, co vám zlepší náladu, čím zaplníte čas, zaženete nudu nebo deprese. Něco, co si můžete užívat společně s přáteli – ostatně, stačí si projet pár sloganů z reklam na sladkosti: zlepší ti náladu, to nikdy nejíš sám…
Pro řadu lidí se tak jídlo stane způsobem, jak léčit pocit prázdnoty. Ať už se přejídají, nebo naopak vůbec nejedí – mají téma, které jim zaplní celý život. Program, ‚drogu‘ podobnou cigaretám nebo alkoholu. Ovšem s jedním rozdílem: nemohou nikdy zcela vysadit.
Nejde jen o to, že máme o čem mluvit a co řešit. Jde o vztah k hubenosti a tloušťce, který panuje v celé euroamerické civilizaci. O vztah k vlastnímu tělu.
