Heleně je sedmadvacet a pracuje jako manažerka v reklamní agentuře. Kolegové ji mají rádi, protože je s ní legrace a nedělá zbytečné problémy. A přátelé? Ti ji doslova zbožňují – Helena totiž nechybí na žádné party, pořád se směje a vypráví veselé historky. Málokdo ale ví, že za svou věčně dobrou náladu vděčí krabičce léků. Už déle než rok si k ranní kávě ’zobne‘ pilulku antidepresiva Zoloft, před večírky zase spolkne tabletu Lexaurinu, léku na uklidnění. Není nemocná. Jen dala před alkoholem a tvrdými drogami přednost těm na předpis. A není sama.
Vždyť jsou od doktora!
Ani její o rok starší přítelkyně Radka, jež pracuje jako redaktorka týdeníku, nedá na Lexaurin dopustit. „Dřív jsem stres, kterého je moje práce plná, řešila panákem něčeho ostrého. Dělala jsem to tak intenzivně, že jsem se ocitla na hranici alkoholismu a psychicky se zhroutila. Tehdy mi praktický lékař předepsal prášky na uklidnění,“ vzpomíná. Tabletky se jí staly věrným společníkem na náročných schůzkách, stresujících redakčních poradách i mnohdy nudných večírcích, na které musí chodit kvůli kontaktům. „Dám si pilulku, sklenku vína a mám postaráno o dobrou náladu,“ vysvětluje. „Tabletky navíc na rozdíl od alkoholu neobsahují ani kalorii, takže se po nich netloustne.“ Na spaní spolkne jeden Stilnox a ráno zažene bolení hlavy Ibalginem.
Netuší ale, že i když má své ’pomocníky‘ na předpis, závislost mohou způsobit stejně jako tvrdé drogy z rukou pokoutního dealera. V podobném omylu žijí miliony lidí. Například v USA dnes léky na předpis zneužívá více lidí než kokain a heroin dohromady. V roce 2001 to podle americké vlády bylo celých 11 milionů Američanů. Mezi známé pilulkové ’závisláky‘ patří také celá řada celebrit. Když byla například před dvěma lety zadržena Winona Ryder kvůli krádeži v obchodním domě Saks 5th Avenue v Los Angeles, objevili policisté v její kabelce doslova apatyku. Tekutý Diazepam, Valium (Lexaurin), Vicoprofen, Percodan, Percocet (analgetika) a injekční stříkačku s ampulí Demerolu, léku proti bolestem, který se nejčastěji dává pacientům umírajícím na rakovinu. Všechny preparáty měla od lékaře. Mimochodem od téhož, který předepisuje utišující prostředky její kamarádce Courtney Love. Ta se vůbec netají skutečností, že pravidelně užívá Demerol a Vicodin (další analgetikum). Pilulkám ostatně propadla i spousta dalších slavných, třeba Matthew Perry, Whitney Houston, Anna Nicole Smith, Michael Jackson nebo Melanie Griffith.
Zhroucené modelky
V tuzemsku byly léky zneužívány už dříve, ale ne v takové míře. V devadesátých letech byl navíc tento problém zastíněn boomem ilegálních drog. Až v posledních letech se ’veselé pilulky‘ dostávají znovu do kurzu. Nejsou sice tak rozšířené jako třeba ve Velké Británii nebo ve Spojených státech, ale v určitých kruzích (hlavně v showbyznysu a reklamě) na ně spoléhají skoro všichni. „To je pravda,“ dosvědčuje česká vizážistka, která si z pochopitelných důvodů nepřeje být jmenována. „Myslíte si, že topmodelky jsou pořád milé a ’vysmáté‘ od přírody? Houby! Dřív braly kokain, dneska si radši vezmou Valium. Znám takové, které bez lahvičky s nějakým povzbuzovačem ani nevyjdou z domu,“ tvrdí. „To jsou pak ta jejich ’zhroucení z přepracování‘, ze kterých se léčí na prestižních klinikách.“
Vzrůstající obliba těchto preparátů má podle psycholožky Marty Boučkové vícero příčin. Jednou z nich je fakt, že ve srovnání s ilegálními drogami přijdou ty vyzvednuté v lékárně mnohonásobně levněji. Člověk má navíc zaručeno, že se jedná o látku čistou, a ne dealerem ’vylepšenou‘ o nežádoucí příměs, jako je omítka nebo prášek do pečiva. „Lidé, kteří léky nad užívají, nemají pocit, že jsou narkomani. Berou přece léky, ne drogy,“ říká Boučková a dodává, že právě proto se také málokdy dostanou do péče odborníků na závislosti.
Hlavním důvodem, proč stále více lidí sahá po pilulkách, je potřeba zbavit se úzkosti, a to za každou cenu. „Dnešní svět považuje úzkost za slabost. Jenže i tu potřebujeme prožít, stejně jako strach a stres. Všechny tyhle emoce jsou jakousi kontrolkou, projevem pudu sebezáchovy, který nás varuje, že něco není v pořádku,“ vysvětluje. V okamžiku, kdy nepříjemné pocity vymažete uměle, jako byste onu červenou žárovku vyšroubovala. Riskujete pak, že hrozící nebezpečí ani nezaznamenáte.
Samozřejmě je záhodno řešit krizové situace ne tabletkami, ale přirozenou cestou či s pomocí terapeuta – jenže spoustě lidí to připadá příliš zdlouhavé. „Proč bych se měl vrtat v tom, co mě trápí, a utrácet za psychoterapii, když můžu spolknout pilulku a mít po starostech,“ říkají si. Neuvědomují si, že užíváním psychotropních léků svůj problém jen odsunují, a navíc k němu přidávají další. Kromě závislosti jim hrozí i jiné vážné zdravotní problémy, které tyto údajně ’neškodné‘ pilulky způsobují, namátkou – žaludeční vředy, selhání jater, ledvin, ale také hluboké duševní poruchy. „Je třeba zvyknout si na to, že skutečnou osobní pohodu neprodávají v lékárnách. Nezískáme ji tím, že spolkneme pilulku; musíme se k ní sami dopracovat. Žádné uklidňující léky nás starostí nezbaví, naopak nám je přidělají.“
Co zobají?
Léky proti úzkosti (anxiolytika)
Klonopin, Xanax, Valium se u nás distribuují pod názvy Lexaurin, Defobin či Radepur. Tyhle pilulky většinou zabírají rychle, do půl hodiny po užití.Rizika: Závislost.
Pilulky proti bolesti (analgetika)
Darvon, Darvocet, Demerol, Percocet, Percodan, Vicoprofen, Vicodin, OxyContin, u nás například Algifen, Alnagon. Jde o přípravky na bázi opiátů; tlumí vnímání bolesti, ale také vnějších vjemů.Rizika: Fungují podobně jako ilegální drogy, například heroin. Závislost na nich vzniká už po dvou týdnech užívání!
Antidepresiva
Zoloft, Deprex, Prozac jsou dostupné i u nás. Většinou je předepisují psychiatři, ale například recept na Deprex může vystavit i praktický lékař. Pomáhají mozkuvyrábět víc serotoninu, jehož nedostatek způsobuje depresi; zabírají asi po třech týdnech. Často je užívají i lidé, kteří skutečnými depresemi netrpí.Rizika: Po jejich vysazení bez terapeutického dohledu hrozí totální psychické zhroucení.
