Proč je tak těžké mít dítě?

Zmatek v hlavě, pocit selhání, vztek, smutek, stud a strach. To všechno přepadne člověka, když se od lékaře dozví, že nemůže mít děti. „Moje neplodnost mě vyčlenila z okolního světa. Všude kolem mě je spousta dětí nebo věcí, které mi je připomínají. Jenom já je mít nemůžu. Copak si je nezasloužím? Zůstane se mnou partner? Bude to konec mého rodu?“ klade si otázky pětatřicetiletá Julie, která se už šest let marně pokouší přijít do jiného stavu. Za sebou má pět pokusů o umělé oplodnění, z toho čtyři zcela neúspěšné a jeden s bolestným koncem. „Když si vzpomenu, jak jsem brečela štěstím, jakmile jsem se dozvěděla, že se to povedlo a čekám dvojčata! Doufala jsem, že se stal zázrak. Dokonce i tehdy, když jedno z dvojčátek přestalo růst, mi pořád zbývala poloviční naděje. Pak ale v devátém týdnu ultrazvuk odhalil, že tomu druhému přestalo tlouct srdíčko. Měla jsem pocit, že pukne i to moje,“ vzpomíná Julie. I když pomalu začíná uvažovat o adopci, ještě se nechce myšlenky na vlastní dítě vzdát: „Pořád ve mně existuje malá naděje, že to jednou vyjde. Přesto si teď chceme dát s manželem od všech zkumavek a pipet pauzu a zkoušet to zase přirozenou cestou. Stálo nás to už hodně psychického vypětí, ale i peněz. Každopádně, jestli se nic nestane, chci se pokusit o umělé oplodnění za rok znovu.“

Hranice 35. roku

V České republice má v současné době asi 15 % párů problém počít dítě přirozenou cestou. Biologické příčiny mohou být různé a někdy bývá i obtížné na ně přijít. Zatímco dříve bývala příčina neplodnosti páru častější u žen, v poslední době se misky vah vyrovnávají. Když se k tomu přidá fakt, že je člověk jako živočišný druh jedním z nejméně plodných tvorů na světě, je jasné, že zplození dítěte není žádná samozřejmost.

Kdy lze vlastně začít mluvit o problémech s početím? Obecně platí, že pokud se dvojice ve věku mezi dvaceti a třiceti lety pokouší rok neúspěšně o početí dítě, měla by vyhledat odborníka. Je-li ovšem partnerům více než pětatřicet let, měli by se svěřit do rukou lékařů již po šesti měsících, protože není času nazbyt.

Ačkoli přitom od tohoto věku zejména u žen výrazně klesá plodnost, stále více z nich odkládá mateřství na pozdější dobu. Zatímco společenské postavení ženy se postupem času změnilo, její nejplodnější období zůstává v rozmezí dvacátého a třicátého roku. Trend oddalování těhotenství samozřejmě přispěl k rozmachu asistované reprodukce. Muži mají plodné období sice delší, nicméně po dovršení čtyřicítky řady jejich spermií prořídnou a zleniví.

Nedoplácejte na věk

Pomineme-li další faktory, které ovlivňují plodnost (nezdravý životní styl, stres, zdravotní stav), je věk skutečně tím nejzásadnějším. A nejen pokud jde o přirozenou plodnost. Významnou roli hraje i při potenciální úspěšnosti umělého oplodnění. S věkem se také snižuje kvalita pohlavních buněk a ženám po čtyřicítce často nezbývá než přijmout vajíčko od mladší dárkyně – matkou je pak samozřejmě žena, která dítě porodila, pokud ale chcete, aby mělo vaše oči nebo aby se v něm odrážel kus vaší osobnosti, máte další dobrý důvod, proč mateřství neodkládat na poslední chvíli.

Někdy se navíc otěhotnění může stát během na dlouhou trať, i když se o něj poctivě snažíme v nejplodnějším věku. „Že budu mít problémy s těhotenstvím jsem věděla už od dětství. Ve dvanácti letech jsem totiž prodělala gynekologickou operaci, po které bylo jasné, že můžu v tomto směru očekávat zásadní komplikace. Z tohoto důvodu jsem chtěla miminko hned po skončení vysoké školy. Což v číslech de facto znamená, že jsem se o dítě začala snažit patnáct let před narozením Justiny. Otěhotnět se mi sice podařilo již tehdy, ale do tří měsíců jsem o miminko přišla. Což se opakovalo ještě několikrát,“ svěřuje se Libuše Šmuclerová, bývalá programová ředitelka televize Nova a současná generální ředitelka české pobočky vydavatelství Ringier. Bylo jí třicet osm, když podstoupila umělé oplodnění, a dnes má díky němu krásnou dceru.

Věková hranice je ale podstatná i z hlediska financování asistované reprodukce. Zdravotní pojišťovny vám totiž uhradí až tři kompletní tzv. in vitro fertilizace neboli IVF cykly, které zahrnují odběr vajíček a jejich následné oplodnění spermiemi ‚ve zkumavce‘, přenos embryií zpátky do dělohy a standardní léky. Podmínkou ovšem je, aby vám bylo mezi 22 a 39 lety (respektive 38 lety a 364 dny). V případě prokázané neprůchodnosti vaječníků hradí pojišťovna umělé oplodnění už od osmnácti let.
Chcete-li si tedy pořídit dítě až po čtyřicítce, jako třeba Madonna, a přitom využít metodu oplodnění vajíček ve zkumavce, počítejte s tím, že si ji budete muset zaplatit: jeden cyklus vás přijde minimálně na 35 tisíc korun (vedle in vitro fertilizace cena zahrnuje i potřebná genetická vyšetření embrya).

Základní vyšetření

Zdaleka ne každý problém s početím ale musí vyústit v umělé oplodnění. První, na koho byste se měla obrátit, je váš gynekolog. Ten by měl vyšetřit váš děložní čípek (a vyloučit tak případnou infekci, která by mohla bránit otěhotnění) a také zjistit hladinu hormonů v krvi řídících funkci vaječníků, která se zjišťuje těsně po skončení menstruace. Následuje test průchodnosti vejcovodů, který se provádí buď rentgenem, nebo laparoskopicky. Tehdy lze nejen odhalit, ale hned také ošetřit případné srůsty či endometriózu (stav, při němž se děložní sliznice nachází i mimo děložní dutinu).

Pokud gynekolog nezjistí žádnou překážku, je čas, abyste s partnerem navštívili některé z center asistované reprodukce, kde přijde řada na něj. „Na pár je třeba se dívat jako na jednotku, a muži se dnes bohužel na její neplodnosti podílejí z padesáti procent,“ říká primář pražské soukromé kliniky Iscare I.V.F. Milan Mrázek. Vyšetření spermiogramu, který zkoumá množství a pohyblivost spermií, je nejjednodušší součástí celkového vyšetření, a proto by mělo být první v pořadí (aby bylo co zjišťovat, měl by se partner dva až pět dní předem zdržet veškerých sexuálních aktivit).

Jestliže ani po těchto vyšetřeních stále není jasná příčina, proč nedochází k otěhotnění, doporučují někdy lékaři vyčkat. Přitom sledují, zda u ženy dochází k pravidelné a přirozené ovulaci. Pokud ano, následuje první z metod asistované reprodukce, při které lékař vstříkne odebrané spermie tenkou pipetou přímo do dělohy ženy (tzv. intrauterinní inseminace, IUI). Díky tomu spermie překoná cervikální hlen a dostane se mnohem blíž k cíli, kam by sama nedoplula. Kromě již zmíněného oplodnění vajíčka ve zkumavce (IVF) je tato metoda jedinou, která je hrazena ze zdravotního pojištění – ovšem pouze za předpokladu, že nepřekročíte šest výkonů za rok.

Samotné umělé oplodnění může být sice zadarmo, počítejte ale s tím, že i do něj budete muset investovat: stojí totiž hodně fyzické a psychické námahy. Své o tom ví i bývalá modelka a šéfredaktorka Jarka Rytychová, dnes maminka dvojčat ‚ze zkumavky‘. „Protože jsem měla neprůchodné vejcovody, čekala mě během tří let hormonální stimulace, při níž do sebe sypete každý den tabletky a na ploché břicho můžete zapomenout. Potom následovala inseminace a po neúspěchu umělé oplodnění. Nejhorší byl odběr vajíček, dokonce mi po něm bylo špatně a měla jsem teplotu. Než se ovšem vajíčka mohla vyjmout z těla, musela jsem podstoupit další hormonální stimulaci, tentokrát injekcemi do břicha. Ale brzy si zvyknete, že každé ráno musíte vzít do ruky stříkačku a vrazit si ji do břicha. Časem už to ani není tak bolestivé,“ popisuje Jarka.

Placená zóna

Jak bylo řečeno v úvodu článku, příčin neplodnosti může být celá řada a podle toho je pak i celá řada postupů její léčby. Vraťme se o krok zpět k partnerovu spermiogramu. Pokud se zjistí, že jeho sperma neobsahuje žádné spermie, nemusí to ještě pro jeho otcovství znamenat konečnou. Spermie lze totiž mikrochirurgicky vyoperovat přímo ze zdroje, tedy buď z nadvarlete, kde dozrávají, nebo přímo z varlete, kde se tvoří. Tyto výkony jsou samozřejmě nadstandardní, a tak si je pacient platí ze své kapsy. Jejich cena se liší v závislosti na kvalitě kliniky od tisíců až po desítky tisíc korun. Co však umožnilo mnoha mužům pyšnit se titulem ‚hrdý otec‘, je převratná metoda se zkratkou ICSI, tedy intracytoplazmatická injekce spermie do vajíčka, která umožňuje jeho přímé oplodnění jedinou spermií. Používá se v následujích případech: při získání spermií operativně, pokud je jich ve spermatu málo, mají-li ‚líné ocásky‘ či pokud má neplodnost imunologickou příčinu (například když obal vajíčka obsahuje protilátky proti partnerovým spermiím).

Přijměte vajíčko darované

Ženy, které již oslavily pětačtyřicáté narozeniny, se primář Milan Mrázek snaží od umělého oplodnění vlastních vajíček odrazovat. „Šance na úspěšné těhotenství je v tomto věku již mizivá a pro pacientku a jejího partnera by to byly promrhané peníze. Vhodnou alternativou je proto přijetí vajíček od anonymní dárkyně, které může být nanejvýš pětatřicet let. Součástí platby za tento výkon je i úhrada dárkyni za fyzické nepohodlí při hormonální stimulaci a následném odběru vajíček. V této souvislosti vyvstává otázka, do jakého věku ženy je vlastně možné provést umělé oplodnění. „Zákon nestanovuje žádnou přesnou věkovou hranici. Pouze naznačuje, že by měla být brána v úvahu přirozená plodnost ženy, která je ukončena obdobím menopauzy. Lékaři se proto shodují na věku 49 let, plus minus jeden rok,“ vysvětluje MUDr. Mrázek. „Je to tak hlavně kvůli dítěti, ne kvůli ženě, která může při dnešní zdravotní péči své dítě v klidu donosit. Ale děti by měly mít možnost dosáhnout dospělosti ještě za života své matky.“ U mužů je věková hranice pro asistovanou reprodukci neomezená, tedy pokud je dárcem spermatu váš partner, a nikoli anonymní zdroj (tomu musí být méně než čtyřicet).

Proč za sebe nechávat platit?

V některých zemích, zvláště se silnou křesťanskou tradicí, zaznívají hlasy, že by umělé oplodnění nemělo být hrazeno ze zdravotního pojištění vůbec. Neplodnost podle nich není tak važná nemoc a kvůli nákladům na její léčbu pak nezůstává ve zdravotnictví dostatek peněz na ty opravdu závažené. U nás ale pojišťovna hradí umělé oplodnění i párům, které již jedno nebo více dětí mají.

Primář Milan Mrázek pro změnu poukazuje na fakt, že kvůli úspěšnosti případného těhotenství se do dělohy někdy zavádějí i dvě nebo tři embrya. Pokud se ale uchytí všechna tři, lékaři pak často doporučují matce jejich redukci nejen ze zdravotních, ale i z finančních důvodů. „V Belgii mají velmi chytrý systém, ze kterého je hrazeno dokonce šest IVF cyklů. Podmínkou však je, že se v prvním cyklu zavede pouze jedno embryo a až od druhého se smějí transferovat dvě. Výrazně tak poklesl výskyt dvojčetného těhotenství, a tím i finanční částka, která se vynaloží během těhotenství a kvůli předčasným porodům. Tímto opatřením se peníze přelily do asistované reprodukce, což je podle mě velmi moudré,“ vysvětluje MUDr. Mrázek.

V pohodě a zadarmo

Neplodnost však v některých případech nemusí mít zjevnou biologickou příčinu. Někdy je paradoxně důsledkem psychického bloku, který v nás vyvolávají obavy, když se nám nepodaří počít dítě hned, jakmile po něm začneme toužit. I v otázce plodnosti pak platí zákon schválnosti: čím víc po něčem toužíme, tím spíš to ne a ne přijít. Přestože je to těžké, často v tu chvíli pomáhá jediné. Začněte se soustředit na něco jiného. Vezměte peníze určené na další cyklus umělého oplodnění a jeďte s partnerem na dovolenou anebo se pusťte do rekonstrukce staré chalupy po babičce. Uvidíte, třeba se vám za pár měsíců na jejím komíně usadí čáp.