Svět propadl Ozempicu a nehodlá s ním přestat. Co na to lékaři?

Ozempic, Viagra a penicilin

Příběh Ozempicu se silně podobá story úspěchu Viagry. Někdejší lék vyvíjený primárně na onemocnění srdce rozpoutal hotové šílenství, když se jeden z jeho vedlejších účinků projevil jako zázračný pomocník při vyvolání a udržení erekce. Tento side effect dalece převážil jeho původní účel a lék se stal enormně žádaným a virálním. Dnes stačí říct „Viagra“ a nikdo si nevybaví její původní určení, ale právě benefit v podobě delšího a kvalitnějšího sexu. Přiznám se, že si nepamatuji, jaké se tehdy ve společnosti o Viagře vedly debaty, jestli byla mytizována a zesměšňována (pokud pomineme obvyklé lechtivé vtipy) tak, jak se to nyní děje s Ozempicem, ale skoro bych řekla, že ne. Společnost ji přijala a dodnes z ní profituje. Když půjdeme ještě hlouběji do minulosti, stejnou náhodou se kdysi objevil lék penicilin. Ten, který už zachránil miliony životů po celém světě a díky němuž je spousta nemocí dnes považována za banální.

Revoluce, která nemá obdoby 

Lék určený na léčbu cukrovky 2. typu Ozempic vyvinula dánská farmaceutická společnost Novo Nordisk. Ne náhodou, Novo Nordisk je dlouholetým výrobcem inzulinových per pro diabetiky. Jeho zaměstnankyně, dánská vědkyně Lotte Bjerre Knudsen v 90. letech přesvědčila vedení společnosti, že by se měli pustit i do vývoje léků na obezitu, protože obezita přímo souvisí s cukrovkou 2. typu. Objevila účinnou látku GLP-1, přirozeně se vyskytující střevním hormonu, která snižuje hladinu cukru v krvi a potlačuje chuť k jídlu. Napadlo ji, že kdyby by se GLP-1 dala využít i jako lék, mohlo by to v léčbě cukrovky a obezity znamenat revoluci. Nemýlila se. Ozempic způsobil takovou revoluci v hubnutí, jaká v historii moderního lidstva nemá obdoby.

Ozempic, svatý grál celebrit

Ozempic, tekutý lék v peru, aplikovaný stejně jako inzulin, byl na trh uvedený v roce 2017. O čtyři roky později uvedl Novo Nordisk na trh také lék Wegovy, fungující na bázi stejné účinné látky, určený však už výhradně na léčbu obezity. Na trhu s léky vybuchla bomba. O zázračných účincích Ozempicu a Wegovy se nejprve šířila šeptanda mezi smetánkou a celebritami. Když se na červených kobercích začaly hvězdy jedna za druhou objevovat o deset až patnáct kilo lehčí, než jsme byli zvyklí, tajemství už nebylo možné udržet. „Zhubla jsem díky Ozempicu.“ „Užívám Ozempic.“ „Vyzkoušel jsem Ozempic a je to zázrak.“ Tato přiznání zaznívala v rozhovorech se slavnými stále častěji. A pokud něco funguje celebritám, chtějí to všichni. Svět zešílel a chtěl Ozempic. Všichni s BMI vysoko přes 30, i ti, kteří měli dobré postavy a chtěli je mít ještě o něco dokonalejší. I přes to, že jsou Ozempic a Wegovy léky na předpis a neměl by se k nim dostat nikdo, kdo je skutečně nepotřebuje, víme, že se všechno dá obejít. Poptávka a spotřeba byla najednou taková, že se léku nedostávalo ani diabetikům. Novo Nordisk se stal jednou z nejhodnotnějších společností v Evropě s tržní hodnotou 9,4 bilionu korun a její hodnota je vyšší než celý HDP Norska.

Štíhlost jen pro vyvolené? 

Svědčí to o jediném. Lidé chtějí hubnout. A chtějí hubnout bez extrémní námahy a bez pocitu hladu. Bez toho, aniž by se trápili, omezovali a neustále mysleli na jídlo, které by rádi snědli a nemohou. Kritici Ozempicu a jemu podobných léků tvrdí, že to je špatná cesta. Že bez omezování a cvičení si lidé hubnout nezaslouží. Ptám se – proč? Pozastavujeme se dnes nad tím, proč bychom měli užívat léky na bolest hlavy, horečku nebo vysoký tlak, když nás trápí? Nebo proč bychom měli jezdit podle map, když se můžeme spolehnout na navigaci? Proč si vyhledávat fakta v encyklopediích, když je během vteřiny najdeme na Googlu nebo AI? Takový je zkrátka vývoj. Všechna odvětví lidské činnosti neustále směřují k tomu, abychom byli schopní žít pohodlněji, výkonněji, déle, lépe. Proč u některých hacků a léků je to v pořádku, zatímco proti jiným se hlasitě křičí? 

Chápu, že těm, kteří tráví hodiny v posilovně a konzumují kuřecí prsa vařená na páře, nemůže připadat fér, že jiný podobného výsledku dosáhne pomocí několika injekcí. Jako člověk, který už vyzkoušel všechny možné i nemožné diety a cvičení světa, ale naprosto chápu i druhou stranu. Zbavení se kil navíc nemusí být jen o nedisciplinovanosti a nedostatku vůle. Obezita je skutečně nemoc a souvisí s mnoha složitými procesy v těle, z nichž ten nejtěžší, který musí člověk toužící zhubnout překonat, je pocit hladu, chuti a bažení po jídle. Náš mozek je ale naprogramovaný tak, že chce jíst a lidé, kteří mají nadváhu, mají uloženou informaci, že se nasytí až při mnohem vyšších dávkách jídla. Opravdu si s tím nezaslouží pomoct? Je štíhlá postava opravdu jen pro vyvolené? V moderních zemích neustále přibývá případů obezity a s nimi spojených nemocí a my si máme odříkat lék, který to umí vyřešit? Já říkám ne. 
 

Co na to expert? 

Hlavním argumentem odpůrců léků na hubnutí byly vedlejší účinky. Vyskytovaly se zvěsti o oslepnutí nebo artróze, zlenivění střeva a hrozby, že si tělo hormony dodávané injekčně přestane časem samo vyrábět, protože ho to těmito léky odnaučíme. Protože ale v tomto případě spíše čekám na fakta a více než influencerkám věřím lékařům, s napětím jsem čekala na pořad Hyde Park Civilizace na ČT24, v němž moderátor Daniel Stach se svým hostem diabetologem a obezitologem z pražského IKEMu prof. MUDr. Martinem Haluzíkem DrSc. všechna pro i proti léků typu Ozempic dopodrobna rozebrali. Očekávala jsem ze strany lékaře zvednutý varovný prst, který by to velké „ale“ všem kritikům potvrdil. Jenže to se nekonalo. Profesor Haluzík objev léků typu Ozempic přirovnal k objevu antibiotik. Lék, který začal jako antidiabetikum, podle něj ukazuje svou účinnost minimálně v dalších čtyřech léčebných oblastech. Kromě obezity je to i potlačování zánětlivých procesů v těle, boj proti Alzheimerově chorobě či infarktu. Studie na léky tohoto typu neustále probíhají, ale MUDr. Haluzík neskrýval své nadšení: „Zní to příliš dobře, aby to byla pravda. Ale žijeme v éře medicíny založené na důkazech. Podílím se na několika studiích právě s tímto typem léků a samozřejmě s nimi léčím své pacienty. A musím říct, že to pravda je. Ono to funguje.“

Má to nějaká „ale“?

Zdá se vám, že je všechno zalité sluncem? Pár „ale“ užívání hubnoucích léků typu Ozempic přeci jen má. Ať už si vyberete Ozempic, Wegovy, Mounjaro, Saxendu, Rybelsus nebo nějaký jiný zázračný preparát, vězte, že funguje. Ale jen do té doby, dokud si ho pícháte. Jakmile se účinná látka v těle spotřebuje (je to tělu vlastní látka, která se časem přirozeně odbourá), všechno se vrací do starých kolejí. Chutě k jídlu, velikost porcí, jak se postupně opět roztahuje žaludek, bažení po jídle. Pokud tedy člověk užívající tyto léky zásadně nezmění životosprávu, může se připravit na razantní jo-jo efekt. Když zhubnete, až 30% z úbytku váhy tvoří svaly. Když pak ale zpětně přiberete, je to čistý tuk. Není proto od věci hubnout s těmito léky pod dohledem lékaře. Například na pražské klinice ENVY x Privée nabízí hubnutí s lékem Mounjaro. Součástí je úvodní prohlídka zahrnující podrobné vyšetření krevního obrazu a měření na přístroji InBody, který určí množství tuku v těle, poměr svalů a tuku, BMI a další důležité parametry, podle kterého vám určí množství léku a hubnoucí plán. Každý týden pak docházíte na kontroly, které pohlídají vaše váhové úbytky a také to, zdali vám nic nechybí. Připravte se také na to, že hubnutí pomocí těchto preparátů není vůbec levné. Měsíčně tyto preparáty vyjdou zhruba na osm tisíc korun v případě, že hubnete sami, za servis klinik si připlatíte ještě něco navíc. To, že nejsou pro každého, není určeno jen jejich vyšší finančí náročností. Někteří lidé je zkrátka nesnesou. Může jim být na zvracení, trápit je zácpa, slabost a únava.

A co dál?

Pracuje se na tom, aby léky byly dostupné i v tabletách, ne jen v injekcích, ze kterých má spousta lidí stále strach. Týmy vědců se také zabývají jejich vylepšováním a probíhají další klinické studie na další léčebné oblasti. Je velmi pravděpodobné, že boom hubnoucích injekcí jen tak neskončí. Farmaceutickým společnostem přinášejí ohromné zisky a lidem vytoužené křivky. A toho se ani jedna strana jen tak nevzdá.