Jídlem proti stresu

Stres. Ničí vás, tloustnete kvůli němu, jenže stejně se mu neubráníte. Nebo ano? Vyzkoušela jsem antistresovou­ dietu.

Mám ale v takovém režimu vůbec nárok na klasický oběd? „Ano, ale jídlo by vás nemělo zatížit, mělo by vám poskytnout maximum energie – nikoli však té, která vám rychle vhrkne do krve a ukládá se jako sádlo, ale té, co se bude uvolňovat postupně. Je ale potřeba mít na mysli, že i když zvolíte sebelepší parametry, jídlo vás vždycky trochu vyčerpá, protože ho musíte strávit.“ Za nejhorší variantu pak Petr Havlíček považuje jít na oběd do restaurace hladový, na jídlo čekat, a ještě se provokovat tím, jak číšníci nosí jídla okolo. Naopak doporučuje zůstat po jídle půl hodiny v klidu, třeba si přečíst noviny a pak teprve začít něco dělat.

Mezi potraviny, které by v mém jídelníčku neměly chybět, patří především dostatek bílkovin, už zmíněné celozrnné pečivo nebo těstoviny či rýže natural. A také pochopitelně zelenina a ovoce, ve kterých je vitamin C či B (v zelené zelenině), nebo semínka (kvůli hořčíku). Nemám zapomínat ani na pitný režim.

Nechce se mi věřit, že vše je jen záležitostí složitého tělního mechanismu. Mám totiž pocit, že ve stresu mi ‚pomáhá‘ i to, když můžu zašustit papírem čokolády nebo ponořit prsty do misky s buráky. Tedy že se jedná i o psychický návyk. Jak se mám obrnit proti tomuhle? „Zkuste si najít jinou činnost nebo rituál, které vám vykompenzují vaši závislost,“ radí Petr Havlíček a doporučuje, ať takové potraviny ani nemám na dohled. Napadá mě, že bych třeba místo čokolády po jídle mohla pít uklidňující heřmánkový čaj.

Vybavená novým jídelníčkem se následující týden stravuji téměř vzorně. Největší problém je dopovat se co dvě hodiny, aby mi hladina cukru v krvi neskákala jako na trampolíně. Stejně tak mi večer při psaní chybí kola, jinak jsem ale z menu nadšená. A dostavují se i výsledky. Kupodivu jsem záhy zapomněla, že existuje něco jako chuť na sladké (už nemám ani nutkání dojídat se čokoládou a nevadí mi, že po večeři nemám žádný dezert). Navíc už po obědě nezívám jako o závod a ještě v podvečer mám pocit, že mi to skvěle myslí. Dokonce mi i zbývá energie na cvičení. Jsem opravdu překvapená – ze svých návyků jsem změnila zdánlivě jen trochu, a přitom výsledky jsou obrovské.

TEXT: IVONA SOURALOVÁ