Chorobnému odkládání a vyhýbání se povinnostem totiž psychologové říkají prokrastinace. A jde o diagnózu vcelku nebezpečnou. Chronická tendence utíkat před plněním (administrativních či psychicky náročných) úkolů a jejich odkládáním na později (až se naobědvám, až si dám kávu, až naprší a uschne…) je totiž rizikové chování, které nepříznivě ovlivňuje duševní zdraví. Zatímco lenoch své úkoly většinou nesplní vůbec, prokrastinátor své povinnosti plní, ovšem na poslední chvíli. Většinu svého života tak stráví ve stresu a povinnosti, které by mu zabraly pár hodin času, před sebou moho dní či týdnů valí jako balvan.
Jak jste na tom vy? Přistihnete se často při tom, že děláte úkoly, které jste zamýšlela dělat před několika dny? Při práci na úkolu, který je před odevzdáním, ztrácíte často čas děláním jiných věcí? Pokud jste si dvakrát odpověděla ano, je možné, že trpíte prokrastinací. Otestovat se můžete zde: poradna.adiktologie.cz/otestujte-se/.
Motivace je zásadní
Zajímavou inspirací pro vás může být kniha Konec prokrastinace od Petra Ludwiga. Ten mimo jiné odkrývá, že prokrastinace není jen otázkou dnešní společnosti – podíváme-li se do historie, zjistíme, že lidé odkládali své povinnosti od nepaměti. Naše doba ovšem prokrastinaci stále více nahrává, proto je dobré se s ní naučit bojovat. A Ludwig nabízí i způsob, jak nad prokrastinací vyhrát. Znamená to, že musíme zlepšit svoji motivaci, akceschopnost, výstupy a objektivitu. Například motivace je velmi důležitá – existují totiž různé druhy motivace a od toho se také odvíjejí různé stupně úspěchu v dané činnosti. Jsme-li motivováni vnitřně, je naše šance na úspěch větší, než je tomu při motivaci zvnějšku. Pokud děláme něco, co udělat ‚musíme‘, ale nemá to pro nás žádný smysl, je pochopitelné, že budeme mít sklon práci odkládat… Navíc, děláme-li dlouho věci motivováni jen zvnějšku, hrozí, že přestaneme být schopni dělat něco jen sami od sebe, a k tomu budeme trvale nespokojení…
Více prozradíme v pokračování článku…
