Ewo, máš za sebou vydatný rok. Vyprodala jsi dvě O2 Areny, vystupovala jsi v Londýně, kamarádíš se Edem Sheeranem, získala jsi titul České i Absolutní slavice, moderuješ, staráš o rodinu. Jak to všechno zvládáš?
Byl to fakt vydatný rok. Ačkoliv si vždycky říkám, že ten příští bude klidnější, zatím je to pořád hodně intenzivní. Na jednu stranu je to radost, protože vidím, že má práce přináší výsledky. Na druhou stranu začínám cítit, že to někdy nezvládám. A kolem sebe vnímám, že jsme všichni trochu přepracovaní.
Po třicítce už je to jiné, že? Jak se ti daří skloubit pracovní nasazení s osobním životem?
To je samozřejmě ten největší oříšek. Já mám ale jasně nastavené, že když pracuju, tak pracuju naplno. Mám pracovní dny, kdy jsem až nezdravě zatížená, ale pak mám dny, kdy jsem jen s dětmi a telefon odložím. Jsem v tom nekompromisní, protože nechci být napůl tady a napůl tam. Když jsem s dětmi, chci být opravdu přítomná. Takže lidé ví, že se mi během těchto dnů ani nedovolají.
Svůj soukromý život držíš pod pokličkou. Je náročné odolávat tlakům, aby ses víc otevírala?
To jsem si nastavila už dávno a vyhovuje mi to. Když jsem otěhotněla, měla jsem spoustu nabídek stát se „instamámou“ a reklamně využít své mateřstvím v promování baby produktů. Hned jsem si řekla, že do toho nepůjdu. Veřejně jsem zpěvačka, ale mé soukromí zůstává mimo veřejnou sféru. Mám pocit, že jsem díky tomu svobodnější, můžu se realizovat na pódiu a vypustit tu dvacetiletou zvířecí Evu, aniž by bylo nutný ukazovat i jiný aspekty sebe. Chci hlavně respektovat soukromí mého introvertního manžela a mých dětí, který si pak samy vyberou, kolik toho chtějí sdílet.
Jak řešíš outfit a vizáž na koncertech?
Dřív jsem to hodně podceňovala. Na poslední chvíli jsem házela věci do kufru, někdy jsem si zapomněla boty nebo nestíhala se nalíčit. Mnohokrát se mi i stalo, že na hotelu nebyl fén, takže jsem šla na stage s mokrou hlavou. Lidé si pak mysleli, že házím hlavou na koncertech pro show, ale ve skutečnosti jsem si jen sušila vlasy. smích Jsem přesně ten typ průšviháře, kterému se tyhle věci dějou.Ale teď, s dětmi a náročnějším rozvrhem, jsem se rozhodla delegovat tyto věci na profesionály. Mám stylistku a make-up artistku. Já se tak můžu soustředit na hudbu a emoce na pódiu.
Přišla s dětmi i organizovanost?
Trochu ano. Jsem control freak, ale musela jsem se naučit odevzdat tu kontrolu a delegovat věci na ostatní. Dřív jsem si myslela, že musím zvládnout všechno sama, ale to není zdravý. Mám tým, který mi pomáhá, a můžu se věnovat tomu, co mě baví nejvíc – hudbě.
Odkud čerpáš inspiraci pro svou show a vizuál?
Pinterest a zahraniční koncerty. Ráda taky sleduju scénografy a baví mě lidi, kteří překračují hranice a nebojí se dělat věci jinak.
Máš nějaký hudební vzor?
Jeden konkrétní asi nemám, ale nedávno jsem si říkala, že mi jako hudebnice chybí Rihanna. Obdivuju různé umělce za různé věci. U Adele mě baví její charisma, u Beyoncé její show, u Billie Eilish její autentičnost. Těch hudebníků, kteří mě inspirují, je hrozně moc.
A co se týče beauty a péče o pleť? Dbáš na to i mimo stage?
Na make-up si moc nepotrpím. Když jsem s dětmi, často se ani nemaluju. Ale na skincare si dávám záležet, protože v mým věku se potkává období beďarů a vrásek. Takže i když přijdu pozdě z koncertu, vždy se odlíčím a projdu svůj rituál. Mám základní kroky, kterých se držím, není jich málo, ani příliš a držím se toho, co funguje. Hodně dbám na hydrataci, a když mám víc koncertů a moje pleť i vlasy dostávají zabrat, tak jim dám větší výživu v podobě masky.
Zkoušíš i nějaké nové trendy?
Přiznám se, že moc ne. Teď za mnou ale přišla moje osmnáctiletá sestra, že je velký boom s korejskou kosmetikou, tak jsem tomu dala šanci.
Co role moderátorky? Hodláš jí rozvíjet?
Popravdě se v tom necítím moc komfortně. Ráda moderuju hudební akce, to mi dává smysl. Přípravám vždy věnuju strašně moc energie a snažím se plnit roli přemostění mezi divákem a hudebním světem. U Andělů jsem dost podílela na psaní scénáře, protože jsem chtěla, aby to bylo autentický. Pokud ty vtipy budou trapný, chci, aby to bylo moje trapno.
Jaký je rozdíl mezi polským a českým divákem?
Je tam velký rozdíl, jde o úplně jiné trhy. Samozřejmě, když vydávám písničku, nemohu čekat stejné ohlasy v obou zemích, protože mají jednoduše jiný vkus a odlišný kulturní, společenský a politický kontext. Navíc v Polsku nežiju, takže se mi v tom showbyznysu hůř pohybuje. Na druhou stranu tam ten fanoušek dokáže být opravdu zapálený a přijede třeba 700 kilometrů na několikátý koncert. V Česku se setkávám s familiárnějším přístupem. Taky musím říct, že v Polsku je mnohem víc žen – hudebnic. Česko je spíš kapelová země. Jsem ale ráda, že se tu s holkama podporujeme. Teď jsem třeba vydala písničku s Annet X, kterou moc obdivuju za to, co dělá.
A co tvůj největší hudební úspěch?
Myslím, že největší úspěch je, že jsem tady 18 let a stále se držím. To mi přijde nejhezčí – můžu se takhle dlouho živit tím, co mě baví nejvíc. Když jsem začínala, bylo mi 12 a spousta lidí si myslela, že jsem jen rychlokvaška. O 18 let později: Here I am!
- Zdroj článku:
Autorský rozhovor
