Jitka Nováčková: „Na piedestalu dokonalosti bych stála nerada“

Navštívila jste několik zemí: Ve které vám byla mentalita místních obyvatel nejbližší?

Těžko říct. Nejlépe je mi doma. Nebo asi v Rakousku a Německu. Asi je to i proto, že jsem tam strávila nejvíce času. Ráda bych si od každého vzala něco – od Dánů a Finů jejich čestnost, sebevědomí a spokojenost. Od Řeků jejich radost ze života a přátelskost. Mám pocit, že my Češi jsme hezký mix, i když pořád je všude co zlepšovat. 

Na sociálních sítích sdílíte velkou část vašeho osobního života. Ve svých příspěvcích dbáte na opravdovost, se kterou jde ruku v ruce určitá zranitelnost. Jak si udržujete odstup, aby vás nepříjemná povaha sociálních sítí nezraňovala?        

Myslím, že je pro mě důležité sdílet bolestivá témata až potom, co se s nimi sama vyrovnám. Netít do žhavého. Mít odstup, sama si to pak bez emocí zpracovat a dojít k nějakému závěru, který bude postaven na racionálnu. Jsem tedy autentická, ale někdy sdílím dané téma opožděně. 

Je pro vás náročné udržet rovnováhu mezi osobním a profesním životem? Jak například dokážete skloubit roli maminky a zároveň slavné influencerky?

Slavné? (smích) To zní zajímavě, já si tak nepřijdu. Mám asi raději slovo „známá“. To slovo slavný mi evokuje nějaký piedestal dokonalosti a tam bych byla nerada. Myslím, že se mi ta rovnováha celkem daří, ačkoliv jako každá máma mám pocit, že nic nedělám dobře. A pak si říkám: když to dělám tak špatně, tak jakto, že je naše dcera tak veselá a firmy se mnou pořád chtějí pracovat? A na chvíli se uklidním. Ale je to pořád dokola. Tak děkuji moc, moc mě to potěšilo. 

Jaký je váš oblíbený únik před realitou, když se té reality na vás sesype příliš?

Dobrá otázka. Od té doby, co mám dceru, je to lepší. Člověk totiž nemá možnost úplně vypnout a před vším se schovat, což jsem v minulosti mohla. Zavrtat se do postele a dělat mrtvého brouka. Nikdy to nic nevyřešilo, ale byla jsem paralyzovaná tím množstvím povinností a nevěděla, kde začít. Teď mě ale v té posteli nikdo nenechá, a tak pořád tak nějak jedu na lehký plyn. 

Mnoho lidí chce začít udržitelně, ale neví jak. Čím jste začala vy, a co byste lidem v tomto ohledu poradila?

Já bych to slovo vyměnila a hned to bude jasnější – udržitelnost bych nahradila slovem „neplýtvat“. A kde? Kdekoliv. Neplýtvat jídlem. Neplýtvat věcmi. Zamyslet se nad tím, kam ty věci pak opravdu jdou a kolik jich už asi existuje. Potřebuji koupit věc novou, nebo kouknu na Vinted? 

Jak aplikujete udržitelnost ve své beauty rutině?

Používám produkty doopravdy spoustu let a snažím se je opotřebovávat nebo využívat jejich multifunkčnosti – tvářenku použiji jako stín a podobně. Stíny na oči mám už pěkně dlouhou dobu. A co mi nesedne, nebo dostanu a nevyužiji, posílám dál do charitativních obchůdků. A když už mi něco dojde, tak už často pokukuji po přírodní kosmetice. 

Jaký je jeden nadčasový kousek ve vašem šatníku, po kterém vždy sáhnete nejraději?

Černé sako. Paradoxně z fast fashion. Dva roky jsem sháněla černé padnoucí sako po second handech, až jsem to vzdala a koupila si nové. Nosím ho tak často, že vím, že to nakonec bylo dobré rozhodnutí. Když se pak totiž člověk podívá na uhlíkovou stopu, tak je lepší mít jeden fast fashion kousek, který nosíte každý den, než 50 biobavlněných trik, která jste na sobě měli jen jednou. Pořád mám kam se posouvat, ale tahle neradikálnost mi vyhovuje nejvíce.

Umělý kánon krásy, který v současné době sociálních sítě vytvářejí, je velmi nebezpečný. Zvláště pro mladé dívky. Jak se na to díváte z pohledu čerstvé maminky, která si přeje, aby v budoucnu její dcera nebyla zahlcena diktátem sociálních sítí?

Tak nějak věřím, že osobní příklad by mohl být nejlepší. Musím říct, že mě to napadlo až při jednom rozhovoru. My s partnerem jsme oba, co se týká vzhledu, jídla a sportu, dost vyrovnaní. Pro mě to byla cesta, ale už tam jsem – neslyší ode mě „já vypadám hrozně“, nebo „tohle nesmím jíst, byla bych tlustá!“ A věřím, že když bude mít doma tuhle pohodu, tak si z toho hodně vezme. 

Zdroj: autorský rozhovor