Řekni, kde ty ženy jsou
„U zrodu projektu stála otázka, která odrážela i naši vlastní zkušenost: kam mizejí ženy-architektky a proč nejsou vidět zdaleka tak výrazně jako jejich mužští kolegové, a to i přesto, že počet absolventek oboru stále stoupá? Kdo jsou tyto (ne)viditelné ženy a jaká díla vytvářejí?“ ptají se autorky databáze Ženy v architektuře, historičky architektury a architektky Helena Huber-Doudová, Klára Brůhová, Petra Hlaváčková, Šárka Malošíková a Nikola Zahrádková. Shodly se na tom, že ženy-architektky v České republice většinou stojí ve stínu svých spolupracovníků či manželů-architektů a jejich práce není vidět a zaslouží si mnohem více pozornosti. Dosud byla širší veřejnosti dobře známá jen hrstka českých architektek. „Sama jsem znala jen několik málo architektek, možná okolo deseti. V databázi jich představujeme padesát. Plánovaných je pro databázi do budoucna sto biografií architektek. To považuji za jeden z hlavních hlavní cílů projektu,“ prozrazuje Helena Huber-Doudová.
Místo pro architektky
Cíl byl jasný. A co je aktuálně výsledkem? Začátkem roku 2024 byl zveřejněný online katalog – databáze plná přehledných medailonků českých architektek. Mezi zastoupenými tvůrkyněmi najdete Alenu Šrámkovou, Evu Jiřičnou, Zdenku Novákovou, Růženu Žertovou, Vítězslavu Rothbauerovou, Danielu Fenclovou, Marii Davidovou, Jaromíru Šimoníkovou a mnohé další architekty, ale i historičky, teoretičky, či designérky, které tvořily mezi lety 1945 a 2000. U samotné databáze to ale nekončí. Ta je totiž odrazovým můstkem pro knihu, která se podívá na ženy v architektuře mnohem komplexněji a bude hledat odpovědi na nelehké otázky. Jaké postavení mají ženy v této profesi? V čem to mají ženy-architekty složitější? A mají to v něčem naopak jednodušší? Zkrátka jaké to je být architektkou a proč to není stejné jako být architektem?
Problém druhé směny
Autorky naráží třeba na problém tzv. druhé směny. „Ženy jsou velmi často v naší společnosti primární pečující osoby a velmi těžko potom kloubí péči se svojí profesí, kde stále v řadě ateliérů převládá představa, že je nutné se jí věnovat i po večerech, nocích a o víkendech. V našem projektu se krásně ukázalo, jak různorodé a velmi kreativní strategie si ženy musely vytvářet, aby se profesi mohly věnovat. Často však kvůli velkému vytížení nemohly zastávat vedoucí pozice, chodit do médií, setkávat se a ‚reprezentovat‘. Právě to se pak zpětně odráží na vnímání architektury jako ‚mužské‘ profese,“ přibližuje téma jedna z autorek, teoretička a publicistka Petra Hlaváčková. Na detailnější odpověď se můžeme těšit už na jaře tohoto roku, kdy knižní monografie Ženy v architektuře vyjde. Online databáze www.zenyvarchitekture.cz je volně přístupná a autorky ji postupně doplňují. Zatím v ní najdete 52 medailonků a cíl je dosáhnout stovky. Nasbírané informace a data využije výzkumný projekt na maximum – k databázi a chystané knize vznikl také stejnojmenný podcast a na příští rok chystají autorky výstavu. Je na co se těšit!
Zdroj: autorský rozhovor
