Malfinio znamená v esperantu ‚nekonečno‘, a představivost. Architektky Martiny Homolkové se tím řídí. V jejích návrzích se střídají červánkové obláčky se sošnými objekty založenými na geometrických principech, jemnost barev doplňuje robustnost tvarů… „Do tohoto interiéru se mi líbilo třeba křesílko Roly Poly od Faye Toogood. Vyvolává ve mně pocity nevinnosti dětství,“ říká Martina. „Mám radost, když jsou klienti odvážní a na něco takového kývnou.“
U rekonstrukce pražského bytu v domě z přelomu 19. a 20. století byla od začátku. Pro majitele – kamarády – už dříve navrhovala zařízení jejich ložnice a pomohly jí i zkušenosti ze studia FormaFatal, kde působila, než založila Malfinio. V bytě, který byl původně rozčleněný na menší místnosti, navrhla několik změn. Především zrušit jednu příčku a vytvořit větší centrální obytný prostor spojený s kuchyní, odkud se vchází nalevo do dětského pokoje a napravo do ložnice.
V zadání od majitelů byly světlé barvy, vzdušnost, úložné prostory, cementová dlažba s výrazným ornamentem a tmavé dřevo, které si oblíbili v interiéru jednoho rakouského hotelu, a také kuchyňský ostrůvek se zrcadlovým povrchem. „Rádi vaříme. Je z toho totiž díky pozici ostrůvku, který je centrálním bodem bytu, společenská aktivita. Konečně máme velký stůl, tak můžeme zvát návštěvy,“ říkají. Jako zrcadlový materiál posloužila leštěná odrazivá nerezová ocel, kterou architektka použila kromě ostrůvku také v knihovně nebo na bočních stranách skříní.
Zrcadlení hmoty odlehčuje, prostor působí vzdušněji a tento dojem posilují také světlé odstíny. Například dubové parkety dostaly lehký zesvětlující nátěr bílým olejem, stejně jako jídelní stůl, jsou tu koberce ve světle šedavých barvách s teplým podtónem a lněné závěsy. Výraznější kontrasty má jen cementová dlažba v předsíni a v koupelně. „V místě, kde do bytu vstupujeme, jsme si mohli dovolit něco divočejšího. Baví mě ten jasný vizuální střih, že teď už je člověk doma,“ říká Martina Homolková.
„Dlažba má všude stejný vzor, ale je poskládaná tak, že barevnost postupně přechází z hnědošedé přes pudrovou v předsíni do hořčicovo-okrové v koupelně.“ Ve zbylém prostoru se architektka držela velmi jemné barevnosti a čistých linií nábytku na míru, perfektně zpracovaného firmou Interiéry Bernt. Vytvořila tak neutrální základ, který doplnila designovými solitéry výraznějších tvarů, jako zmíněnými křesílky Roly Poly, stolkem od Jiřího Krejčiříka, pohovkou Togo a také nápadnými svítidly. Ta však nejsou jedinými zdroji světla, protože Martina vypracovala důmyslný systém osvětlení.
„Podsvícení nábytku jsme si opravdu oblíbili, a tak ze všeho nejraději používáme jen rozptýlené světlo z knihovny či linky a lustry zůstávají zhasnuté. Stejně tak v koupelně rádi necháváme rozsvícenou světelnou lištu.“ Majitele těší i dobře vymyšlené zařízení v ložnici: v okně arkýře je lavice pro posezení i poležení na polštářích od Studia Geometr a dělicí stěna za postelí ukrývá malý výklopný stůl. Jednoduše tak vznikne pracovní kout.
Architektka rekonstrukci bytu přizpůsobovala nejen rodině s malým dítětem (proto má třeba stůl oblý tvar), ale také kocourům plemena ragdoll. „Huga máme devět let a jeho bráchu Ignáce sedm,“ říkají majitelé. „Při rekonstrukci jsme mysleli na jejich potřeby.“ Materiály jsou proto odolné. Když se přiblížilo stěhování, pozvali dokonce kočičí psycholožku. „Dostali jsme například tip, abychom kocourům v bytě zajistili temná místa. To si zařídili sami, prostě vlezli do skříní a obsadili spodní police. Také jsme po nastěhování poctivě pouštěli feromony. Ale úplně nefungovaly. Hned první noc kocouři počůrali zbrusu nový gauč… Pravidelně také škrábou roh postele. Větší škody ale očekáváme od našeho syna. Kočky alespoň nekreslí po zdech fixami!“
Zdroj: Elle Decoration
