Poprvé mě serpentinami čtvrti Las Condes vezla za soumraku černá limuzína. Za její kouřovým sklem se třpytil horizont Santiago de Chile a dramatickou kulisu dokonale dotvářel můj přísedící David LaChapelle, který na druhý den otvíral svou retrospektivní výstavu v Chile. Mladý chilský sběratel Juan Yarur nás pozval do své rezidence, aby fotografa a jeho „entourage“ z Los Angeles přivítal na domácí půdě, která je fascinujícím kaleidoskopem jeho osobnosti.
Od enfant terrible ke sběrateli umění
Juan Yarur se v Chile proslavil excentrickou oslavou svých 18. narozenin, po které se stal pravidelnou ozdobou obálek nejrůznějších glossy magazínů. Společenský status mu otevíral mnoho pomyslných dveří a jak dospíval, rozhodl se svou energii zaměřit na současné umění. Postupně a vytrvale vybudoval jednu z nejvýznamnějších sbírek současného umění v Chile, zakrátko se stal členem představenstva v Tate Moderna jeho nadace FAMAoslavila loni desáté výročí mezinárodním oceněním Arts Patronage Award, které jí udělila značka MONTBLANC.
Poté, co se otevřely masivní dveře, nám pohled sklouzl po protější stěně, kde pán domu nainstaloval ikonický neon od Tracey Emin s textem "People Like You Need to Fuck People Like Me", kterému dělala společnost sběratelská edice knihy ARTISTS & PROSTITUTES, kterou nakladatelství Taschen vydalo fotografu Davidu LaChapellovi. Interiér sídla v Chile lze jednoznačně definovat jako alter ego majitele – je hravý, eklektický a v mnoha směrech provokativní. „Můj vkus je velmi různorodý a raději bydlím v saturovaném prostoru, než ve strohém minimalismu. Tím ale nechci říct, že minimalismus nemám rád. Celý proces vytváření kvalitního interiéru je hlavně o dialogu s prostředím, které obklopuje,“ říká Juan o svém domě situovaném na kopci San Luis, odkud má výhled na bohatou vegetaci přilehlého parku, siluetu pohoří velkolepých And a pohled z druhé strany nabízí úchvatné panorama hlavního města. „Miluji fakt, že můj dům nám nabízí obě extrémně verze Santiaga,“ dodává.
Tato filozofie vytváří originální eklektický mix jako například pár gumových kachen umístěný pod fotografií Annie Leibovitz ve zlatém rámu uprostřed mramorové koupelny. „Warhol v jídelně mi připomíná otce a mé začátky při budování mé umělecké sbírky. Mnoho objektů mám ve skladu z důvodu jejich rozměrů, nebo putují po světě po různých institucí, kterým je zapůjčuji,“ otevřeně odpovídá Juan.
Vlastní pozornost si zaslouží díla, které velikáni jako Marc Quinn nebo David LaChapelle realizovali pro Juana na míru. „Když jsem oslavoval třicítku, toužil jsem zmrazit čas a uchovat si to jako živou vzpomínku. Mou zásadou je nechat umělci při tvorbě absolutní autonomii a svobodu, a tak vždy dosáhne dokonalého výsledku,“ konstatuje. Busta s jeho podobiznou, kterou vytvořil právě Marc Quinn dělá společnost Tarecy Emin ve vstupní hale jeho vily a portrét od LaChapella vítá hosty, které Juan přijímá na třetím patře hned vedle ložnice. Ta je prý tím nejoblíbenějším místem v celém domě.
„Miluji svou postel, kterou navrhlo chilské designérské studio GT2P a rád také trávím čas za pracovním stolem, kde mohu svou energii koncentrovat na studium, práci a přemýšlení. Mou největší chloubou je jídelní kout, ve kterém jsem volil materiály s reflexním povrchem jako zrcadla, kov nebo sklo. Působí to jako malá galerie, kde se setkávají dva extrémy – moderní a klasický. To spojení přitahuje lidi, potkáváme se tu a slavíme,“ uzavírá Juan prohlídku svého osobitého interiéru pro ELLE Decoration.
Článek připravil kreativní producent a publicista Milosh Harajda.
