Původně v bytě nebylo vůbec nic. Chyběly radiátory, podlaha –vedle nahrubo nahozených zdí se tam nacházely vlastně jen vstupní dveře a čerstvě vyměněná okna. Když Markéta začala s plánováním celkové rekonstrukce bytu, zamilovala se do klasických secesních štuků, kterými se rozhodla ozdobit strop v kuchyni. Nechtěla se ale spokojit s polystyrenovými modely z katalogu, a tak si na pomoc vzala zkušené štukatéry, kteří jí následně zhotovili sádrové štuky přesně podle jejích představ. U některých z nich jde dokonce o původní restaurované kusy, které se podařilo zachránit z jiných staveb. Odborníci při jejich výrobě zvolili tradiční, časově náročný výrobní proces.
„Jejich práce mě neskutečně fascinovala. Vše dělali postaru. Koupíte si vzor, oni z něj vytvoří formu, do které odlévají sádru a tvoří tak kusy dekorace přímo na místě. Tahle profese je opravdu neskutečně náročná. Vyžaduje pečlivost, trpělivost, schopnost poradit si s každým půdorysem místnosti a nerovností stropu nebo stěn. Tak si dokážete představit, že taková práce je nejen finančně, ale také časově nákladná,“ vzpomíná Markéta. Celý proces výroby a instalace se nakonec protáhl asi na tři měsíce. Rekonstrukce bytu v době pandemie zkrátka může být trochu oříšek.
Interiér a jeho zařízení si vymyslela sama – na pomoc si k tomu přibrala nepostradatelného pomocníka v podobě Pinterestu, který jí pomohl s utříděním představ o řešení a barevném ladění jednotlivých místností. Pro inspiraci přitom nemusela chodit daleko, byt je z velké části vybaven nábytkem a doplňky z nabídky jejího vlastního e-shopu Kitchenette.
Představa o podlaze byla od začátku jasná a velmi konkrétní: Markéta si přála parkety skládané ve stylu Chevron neboli ve francouzském stylu. Vytvářejí tvar stromečku, u kterého jsou parkety na koncích zkosené a jejich spoje tak tvoří špičku namísto „schodů“. Všechny parketové podlahy na sebe navazují a jsou položené bez prahů. Jako finální úpravu Markéta zvolila bezbarvý olej, jehož vlastnosti přesně odpovídají potřebám bytu. „Nijak parkety netónuje a jeho výhoda oproti laku je, že když se někde parkety poškodí, je možné místo lokálně opravit zbroušením a opětovným natřením. Zkrátka nemusíte brousit a lakovat hned celou místnost jako v případě lakované podlahy, což mi přišlo jako dost zásadní argument pro použití oleje,“ vysvětluje.
Co se koupelny týče, snažila se najít dlažbu a obklad, který bude mít svůj charakter, bude matný a jeho provedení nebude působit lacině. „Vždy si vzpomenu na dlažby ve starých domech a na to, jak kvalitně se dříve vyrábělo. Věděla jsem, že dlažba bude mít výraznější motiv, a měla jsem předvybraných několik favoritů. Nakonec vyhrál ten, který se mi líbí a nepřestává mě bavit už strašně moc let,“ doplňuje Markéta.
Světlou kuchyň projektovala ve spolupráci s letenským studiem Kitchen Story. Na základě Markétiných představ a požadavků společně vymysleli vzdušný a minimalistický kuchyňský systém, který ale zároveň nabízí spoustu úložného prostoru. „Bylo především potřeba pohrát si s plánovanými štuky, aby s kuchyní nějak technicky korespondovaly. Hledala jsem hezké odstíny šedé barvy a také jsem chtěla použít stejné mosazné úchytky, jaké máme doma,“ říká Markéta. Za zmínku stojí také povrch skříněk. Jde o speciální matný materiál sametového vzhledu, na kterém nezůstávají otisky prstů.
Na výrobu dveří a obložek si pozvala Miroslava Součka, letenského truhláře, na něhož dostala osobní doporučení. Jde totiž o profesionálního řemeslníka se smyslem pro detail, jenž navíc přesně ví, jaká okna a dveře se v různých obdobích používaly v jednotlivých částech Prahy. Profesionál pomohl dotáhnout Markétinu představu o zdobném rámu vstupních dveří a zajistil také mosazné kliky, které ladí se zbytkem interiérových prvků.
Ačkoli se tu Markéta Pavleje sama bydlet nechystá, podařilo se jí vdechnout tomuto letenskému bytu duši. Stejně jako své ostatní projekty, i tuto rekonstrukci úspěšně dotáhla ve vlastní režii do zdárného konce.
