Pozemek v pražských Malešicích, který manželům Anetě a Radkovi při hledání nového domova učaroval, patřil jen stařičké, polorozpadlé chatce. Představit si, co by zde jednou mohlo být, ovšem nebylo těžké: Novostavba na míru osobním požadavkům přesně podle jejich vkusu, v lokalitě nedaleko od zbytku rodiny, s dobrou dostupností do centra Prahy a parkem s lesíkem, dokonalými pro procházky s dětmi a psy. A tak se také stalo. Dnes zde stojí rodinný dům navržený architektem Martinem Karešem, který při práci přihlížel k okolním stavbám, možnostem i omezením pozemku a na přání majitelů vycházel z jejich oblíbené estetiky funkcionalismu. O zahradu se postaralo studio Partero.
„Požadavky na výstavbu vycházely z potřeb naší rodiny,“ vypráví Radek. „V té době jsme měli tři malé děti a dva psy. Vždy jsem si přál velký obývací pokoj, do něhož bychom se pohodlně vešli jak my, tak i příbuzní a přátelé, kteří nás často navštěvují.“ Pro Anetu bylo zase důležité, aby byl interiér nejen krásný na pohled, ale také příjemný k žití. „Tato myšlenka mě dovedla k feng-šuej. Určité prvky zařízení jsme proto měnili, aby byly v souladu s tímto přístupem.“ Oba se jednoznačně shodli, že stejně jako v případě exteriéru, i v otázce interiéru bude nejlepší spolupracovat s odborníkem. Chtěli někoho, kdo jejich domov navrhne, vybere do něj nejlepší možný nábytek a ostatní prvky a také dohlédne na samotnou realizaci. Po pečlivé rešerši současných interiérových architektů se s několika sešli a nakonec se rozhodli pro studio ti architekti. „Aneta s Radkem nás oslovili, když už se stavělo, a my jsme se tak hned zpočátku věnovali praktickým záležitostem, od úpravy dispozic až po rozvody elektřiny, volbu povrchů či osvětlení,“ říká Martina Šandová, která průběh celého projektu konzultovala s kolegy ze studia, jak je u nich běžnou praxí. Vděčná byla také za technický dozor na stavbě, ten obstaral Matěj Muzika. „Neuslyšíte od něj, že něco nejde. Když někdo vnese do realizace tak pozitivní náladu, je to radost pracovat.“
Hlavně hravě a svěže
Radost je přitom emocí, která prostupuje celým interiérem. Ten působí hravě a svěže na první dojem. Takové bylo ostatně i zadání páru, který se nebojí barev a v domě si přál místa určená výhradně pro děti, jako je herna se sedacím kolem a hracím domečkem. Úpravou nakonec prošly také dispozice domu. „Oproti projektu jsme se rozhodli odhalit betonový strop v obývací části,“ vysvětluje Martina. Beton se opakuje i na jiných místech v interiéru, třeba za knihovnou v holčičím dětském pokoji. „S odhalením stěny za knihovnou přišel Radek, já jsem byla trochu proti. Ale nakonec jsem musela uznat, že to působí v kontrastu s něžným pokojem skvěle,“ říká Martina. Jestli manžele něčím překvapila, pak kuchyňským ostrůvkem z betonu s růžovým pigmentem. „Bylo ve hře, že by mohl být ze dřeva nebo jiného materiálu. To by byl kompromis, který bych těžce nesla,“ přiznává architektka s úsměvem. „Samozřejmě to není plná masa, ale defacto skořepina, kterou nese ještě ocelová konstrukce.“ Ostrůvek schovává skříňky a spotřebiče, jejichž čílka pokrývá stěrka se stejným pigmentem a příměsí písku, díky čemuž jsou si struktury materiálů podobné. „Chtěli jsme mít velkorysý ostrůvek, ale také jsme potřebovali interiér zjemnit, aby se surovým betonovým stropem nepůsobil až příliš industriálně. Proto oblé tvary a proto růžová.“
Neméně pozoruhodné, byť na první pohled oku skryté, je také chlazení prostřednictvím tepelného čerpadla a rozvodu podlahového topení, anebo třeba suterénní zkušebna a nahrávací studio pro Radkovu kapelu. (S akustikou vypomohl Jan Jarchovský.) Právě tam tráví Radek nejraději čas pro sebe. A Aneta? „V našem domě je živo, sama tady vlastně moc času netrávím,“ vysvětluje. „Ale čalouněné kolo v herně je moc fajn. Často testujeme jeho nosnost, protože nás v něm chce být i několik zároveň.“
