Klatovské déjà vu: byt se změnil k nepoznání, povědomé momenty zůstaly

Klatovská rodinná sága

Z období mezi válkami, kdy avantgardní architektura v Československu patřila ke světové špičce, pochází funkcionalistický dům v širším centru Klatov. Na přelomu 30. a 40. let ho pod vlivem vizí moderního stylu postavil pradědeček Zeno Fifka. Nechyběla v něm pásová okna táhnoucí se podél oblého nároží, volné průčelí i půdorysy. Od té doby forma následovala nejrůznější funkce, které se v čase proměnily. Od keramického studia a ordinace přes bydlení prarodičů, rodičů a dnes také nejmladší generace – manželů Petrusových. „Baví mě, že je bydlení tak úzce propojené s rodinou. V domě, na který jsem byla od dětství zvyklá, jsou stále ty povědomé pohledy ven, uvnitř to ale dnes vypadá úplně jinak,” přibližuje Alžběta Petrusová, pravnučka stavitele. Byt byla zvyklá vnímat z perspektivy dítěte navštěvujícího bydlení dědy s babičkou. Ti teď bydlí v přízemí, ve druhém patře pak rodiče a mezi nimi Alžběta s manželem Michaelem a dvěma potomky, Albertem a Miriam.

Rekonstrukcí k ideálnímu bydlení

Zde však rodinná sága nekončí. Rekonstrukce bydlení se ujal její bratr Matěj Janský ze studia Janský Dunděra, který je shodou okolností architekt a designér. Do party přibral i bráchu Jáchyma, který vystudoval architekturu na AVU. Tým byl kompletní a na jaře 2020 se pustil do práce. První na řadě byla revize půdorysu, který byl za léta používání zanesený příčkami a zastaralými funkcemi. Velkorysý rozsah 180 metrů čtverečních Matěj s Jáchymem rozvolnili a uzpůsobili novým potřebám čtyřčlenné rodiny. Dnes tak rodiče v kuchyni vaří, zatímco děti si hrají na balkoně a nebo na odrážedlech závodí po bytě, který je stále koncipovaný jako průchozí. „Vybavuji si chvíle, které jsem měl jako dítě v bytě nejradši. Patřilo k nim schovávání, ukrývání v zapomenutých rozích, obíhání bytem dokola. Oblíbené kratochvíle jsem tu chtěl zachovat,” vzpomíná Matěj Janský, který celou rekonstrukci vedl i po stavební stránce. Díky tomu se v bytě podařilo dotáhnout řadu detailů, o jejichž důležitosti by profesionál mimo rodinu netušil. „Nechal jsem zrepasovat maximum z originálního vybavení – dveře, kliky a samozřejmě i parkety. Pro přechod mezi nimi a marmoleem jsem zvolil korek, který působí mnohem přirozeněji než položení prahů,“ popisuje Matěj. „Je také praktičtější, protože nehrozí zatržení ponožky o hřebík čouhající z plechu!” směje se jeho švagr Michael a doplňuje: „Matěj se do rekonstrukce položil naplno a nasazením postupně strhl i nás. Na trhu třeba nenašel vhodná svítidla do koupelny, tak je navrhl a vyrobil podle svých představ. Neváhal si sám dodělat i úplně malé komponenty, které už se nedají koupit, abychom mohli zachovat původní kliky a mnoho dalších, na první pohled možná drobných, ale pro nás důležitých zásahů, které interiér neuvěřitelně pozvedly. Některými nás dokonce proslavili po Klatovech! To třeba, když nám jeřáb dovezl třímetrový zahnutý radiátor na míru pro obývací pokoj. A jinudy než okny ho do bytu nebylo možné dostat…” směje se.

Majestátní pocta detailu

Péče o detail z bydlení sálá i ve zpracování tenké dřevěné dýhy ve dvojitých dveřích, jež propojují obývák s kuchyní. Reaguje totiž na množství světla, kterého je byt plný od rána do večera. „Protože i já v bytě vyrůstal, vím, že jen při západu slunce prochází přímo skrze dveře. Díky tenké modřínové švartně dnes rozzáří plochu do ruda tak, že připomíná plát onyxu,” přibližuje Matěj. „Zároveň jsou podél celého bydlení smetanové závěsy, takže se tu v zimě cítíte jako v bavlnce. Díky nim je tu najednou útulně,” chválí si Alžběta. Dveře stačí otevřít a naskytne se vám majestátní průhled o délce osmnácti metrů napříč bydlením – z kuchyně přes jídelnu až do obývacího pokoje, kterému kraluje sofa Cheers, knihovna MC Shelf a lampa Melanoc, vše z portfolia Matějova studia Janský Dunděra, spolu s elektricky modrým kávovým stolkem P.O.V. od TON. V ložnici se zase uplatnilo křeslo Hiroi, které designéři navrhli pro italskou značku Cappellini a v chodbě najdeme pár prototypů – věšáky nebo schůdky pro Master & Master.

Malé rodinné muzeum

Do bytu nově přibyla i pracovna pro Michaela, který se živí jako ilustrátor. Když zrovna nepracuje a dveře jsou otevřené dokořán, vytvoří trojice vstupů enfiládu vrcholící v ložnici. Výhled z obýváku je to monumentální především díky původní výmalbě, kterou se bratrům v ložnici podařilo odkrýt. Zachovali ji jako prvek připomínající historii stavby a předchozí obyvatele. „Stará zeď patří mezi mé oblíbené,” říká Alžběta a dodává: „Je to mé malé rodinné muzeum.”

Děti si tu mají kde hrát

Silným momentem je i vestavěná stěna, kolem které se do bytu vchází. Působí totiž jako dlouhý úložný prostor v odvážném odstínu modré. Ve skutečnosti ale v útrobách skrývá vedle skříní i vstup do  dvou dětských pokojů a koupelny. „Děti tak mají pocit, jako kdyby žily ve světě za zrcadlem, v tajemné Narnii nebo v přístěnku pod schody jako Harry Potter. Platí v něm jiná pravidla než v tom dospělém vedle,“ doplňuje Matěj. Z jeho vyprávění je čitelné, že do bydlení promítá i velký kus sám sebe. Rekonstrukci nevnímá jen jako architekt, interiérový a produktový designér a stavbyvedoucí v jednom, ale i  jako člen rodiny a také jako dítě, které tu kdysi vyrůstalo. Zavádí funkční zlepšení a komponuje drobná tajemství, která trpělivě čekají na objevení.

Zdroj: autorský článek