Na každém z historických podstavců jsou místo zvířecích soch posazeny v nejisté rovnováze barevné koule. Na první pohled nedbale odložená jablka po bližším ohledání poukazují na precizně promyšlené umělecké dílo Wolfganga Stengla – první vlaštovka oznamující, že vstupuji do unikátního místa pro umění. Necelou hodinu od českých hranic v zákrutě řeky Kamp v Dolních Rakousích mě u brány monumentálního hradu Buchberg s otevřenou náručí vítají jeho majitelé Gertraud a Dieter Bognerovi a za nimi magické nádvoří vrhající geometrické stíny na další z desítky uměleckých instalací světově uznávaných autorů.
Kunstraum Buchberg má v historii rakouské umělecké scény významné místo. Není to galerie ani muzeum, dodává Dieter Bogner důrazně. Jedná se o prostor, kde se potkávají umělci různých generací a vytvářejí umělecká prostředí zasazená do historie hradu, do určitého času jeho stárnutí tak, aby mu dodávala další život. „Opravy a rekonstrukce děláme až tehdy, pokud je to nezbytně nutné,“ provádějí mě Dieter a Gertraud nejprve vstupní chodbou zahalenou do zářivé magenty sahající až téměř po strop – intervence od rakouského umělce Oskara Putze – dále do jejich vlastních obytných prostor, kde se z rohového balkonu rozprostře zeleň přiléhajících lesů a luk, které Bognerova rodina zakoupila v 60. letech minulého století.
Umění pod cimbuřím
Hrad Buchberg byl součástí pozemku, a protože zbytek rodiny o něj nejevil zájem, rozhodli se ho Dieter s manželkou zásadně proměnit navzdory všem tradičním přístupům k historizujícím rekonstrukcím. Toto odvážné rozhodnutí bylo pro oba zcela přirozené. „Nikdy jsme z velkých změn nedělali velký problém,“ hodnotí svou celoživotní cestu podpory umění.
Oba Dieterovi rodiče pocházeli z Čech a jeho otec ve střední a východní Evropě intenzivně podnikal v ocelářském průmyslu. I přesto, že Dieter svou kariéru odstartoval jako pokračovatel této tradice, ho nakonec umění stáhlo ke studiu kunsthistorie, pedagogickému a kurátorskému působení, až se nakonec stal jedním ze zakladatelů uměleckého srdce Vídně – MuseumsQuartieru. Vedle vedení vlastní firmy se zaměřením na muzeální a výstavní koncepty se od roku 1979 vášnivě věnuje rozvíjení progresivního konceptu Kunstraum Buchberg, kde z uměleckých dialogů vznikají přátelství, a nakonec tvořivá stopa. Dnes čítá na třicet umělecko-prostorových projektů zasazených přímo do hradu či jeho okolí.
Z Česka do Rakouska
Dieter a Gertraud jsou s českým prostředím úzce spjati i profesně, ať už se jednalo o spolupráci s Jiřím Ševčíkem, tenkrát ve vedení Veletržního paláce, nebo se Stanislavem Kolíbalem, s nímž Dieter Bogner jako kurátor v roce 2019 uspořádal výstavu pro Benátské bienále. Jejich první setkání se ale datuje do doby před téměř třiceti lety, kdy byl Kolíbal jako jediný český umělec pozván na rakouský hrad. Obsáhlé hovory tenkrát provázely dlouhé procházky po objektu, až Kolíbal zcela nečekaně vycítil potenciál pro své dílo na půdě jižního traktu.
Dosud téměř nevyužitý prostor ovšem přes svou velikost představoval také značné těžkosti. Sochař s architektonickým přemýšlením a scénografickými zkušenostmi ho však považoval za důležité naleziště jedné ze svých Kreseb. Velkorysé půlkruhy se tu dostávají do dialogu s danou geometrií trámů a komínu. Půda jako by ji sama nakreslila. Rozhodl se k ní vytvořit uměleckou dvojici, která by nebyla pokračováním, ale přirozeným doplněním a vytvářela nový vztah k již existující struktuře. Dramatické pnutí a přítomnost jistého řádu mnou prostupují pokaždé, když obcházím instalaci s příznačným názvem Fundort Dachboden (Půdní naleziště). Nemožnost ji nahlédnout v jednom celku umocňuje pocit umělecké hloubky přesahující lidskou snahu o kontrolu času a prostoru.
Ve víru barev
Kunstraum Buchberg je místem, kde se tyto snahy buď zviditelňují, či zcela mizí. Další takovou stopou je i historicky první instalace – dílo maďarské výtvarnice Dóry Maurer. Quasi-Bild je místnost pokrytá matematicky přesnými plochami barev a sama autorka ji označuje za zásadní zlom ve své kariéře, která před dvěma lety vyvrcholila rozsáhlou retrospektivou v Tate Modern. Pomyslným doplněním graficky pojatých stěn vytvářejících dojem trojrozměrnosti je další místnost s dílem Gerüst für Buchberg (Konstrukce pro Buchberg) Roberta Schada prošpikovaná dřevěnými latěmi a kovovými tyčemi.
Tyto konstruktivistické tendence jsou majitelům blízké právě kvůli časovému protnutí s obdobím rakouského vyrovnávání s vlastní historií – odkazem druhé světové války, občanského aktivismu a zároveň i s vnímáním venkova jako místa kontemplace. To vše lze najít také v instalaci slavného Dana Grahama, který vytvořil návrh na Hvězdu Davidovu – skleněný hranol s důmyslným zrcadlením. Židle stojící vedle se jakoby náhodou neodráží od skleněné fasády, ale nahlíží na svou precizně umístěnou dvojnici uvnitř instalace. Sedám si dovnitř, Dieter Bogner zůstává venku a společně se před námi vytváří zvláštní dvojitá expozice – pohled dovnitř a ven, do minulosti a do současnosti, na toho druhého i sama sebe. Je to silný zážitek.
Fantazii se meze nekladou...
Koncept Dietera a Gertraud Bognerových založený na živém programu a permanentních instalacích bez úzkostlivých muzejních kontrol vybočuje z tradičních modelů prezentace umění. Jak bude toto místo vypadat za deset let? Bognerovi po sobě tajnůstkářsky mrkají, jejich čas teď intenzivně okupuje archivace veškerých materiálů. Jestli nakonec Buchberg převezme jiná nadace, nebo zůstane v rukou někoho z jejich okolí, není jisté. Do té doby bude umění nadále prorůstat do stovky let starých zdí jako připomenutí, že současné umění se neustále vyvíjí a žije s námi.
Zdroj: Elle Decoration
