Vůbec poprvé se Hannes van Severen setkal s Fien Muller na umělecké škole v Gentu a notnou chvíli trvalo, než si k sobě našli cestu. Osobní i pracovní. Přes randění a umělecké projekty se postupně dostali k designu a časem společně vyrostli v jedny z nejrespektovanějších designérů současnosti. Jejich studio Muller van Severen sídlí v malém městečku Evergem v Belgii a letos slaví už jedenácté výročí. Pouhý rok poté, co značku v roce 2011 založili, se zúčastnili veletrhu, na kterém si jich všiml kurátor Louis Vermeersch a zařadil je na velké mezinárodní bienále designu v Kortrijku. Dostali se tak do společnosti renomovaných studií, jako je Nendo, a odprezentovali tam projekt multifunkčního nábytku Future Primitives. Pak přišla prezentace na proslulém veletrhu v Miláně a raketa, která je nesla na designové nebe, už se nedala zastavit. Od té doby spolupracují s předními firmami, jako jsou HAY nebo CC Tapis, Vitra Museum či Centre Pompidou, i s vyhlášenými soukromými galeriemi jako Galerie Kreo, Side Gallery či Valerie Traan a navrhují vlastní nábytek, který dokáže být výrazný i neviditelný zároveň. Jak se z umělců stali designéři a co je na jejich práci stále tak baví? S Fien a Hannesem jsme si exkluzivně povídali v útulném prostředí vyhlášené milánské restaurace Trattoria Mirta.
Vaše tvůrčí zázemí spočívá ve fotografii a sochařství. V práci tak kombinujete design s uměleckou vizí. Jak jdou tyhle věci dohromady?
Fien Muller: Já myslím, že celkem dobře! Oba jsme původně pracovali pro uměleckou galerii v Gentu. Hannes dělal instalace a video a já fotografie z výstav a zátiší. Vedle umění jsem se živila také komerční prací.
Často se setkávám s předsudky, že kombinovat umění a komerci není vhodné. Co si o tom myslíte?
F: Mně nepřijde, že by se to vylučovalo. Když dělám komerční zakázku, můžu u toho zároveň tvořit vlastní volné věci. Není to, jako kdybych dělala něco úplně jiného, odtrženého od sebe samé. Stále jsem to já, moje ruce a moje oči.
Co je pro vaši práci nejdůležitější?
Hannes van Severen: Vždycky pro nás bylo důležité pracovat s prostorem, i když jsme dělali umění. Dotýkali jsme se materiálů, hledali to správné místo pro instalaci v prostoru. Pracovával jsem s úplně obyčejnými předměty, které jsem přetvářel a budoval z nich jakousi další realitu. Prozkoumával jsem jeden typ věcí – například různé staré skříňky – a snažil se z nich udělat plastiku. A pak jsem zase koupil skříňku, z ní vytvořil další instalaci a pak je vystavil jako skupinu, abych ukázal svůj způsob přemýšlení. Nakonec se z toho stala taková rodina, kterou jsem chtěl určitým způsobem začlenit do místnosti. Vytvořit krajinu nebo instalaci. A to platí dodnes. Když navrhujeme nábytek, vždy zkoumáme konkrétní materiál nebo kombinaci, abychom vytvořili náš malý svět okolo jednoho tématu.
F: Když vymýšlíme produkt, hned nám vyskakují nápady na další.
H: V určitém bodě se zastavíme a řekneme si: „Dobře, teď už jsme s tímhle tématem vyzkoušeli opravdu všechno, to by mohlo stačit.“
Řekněme, že začínáte navrhovat novou věc. Co přijde první – materiál, tvar, nebo funkce?
F: Většinou se nás dotkne konkrétní materiál a pak celý proces začne. Když jsme třeba dělali na projektu Future Primitives, tak nás hodně zajímaly možnosti kombinací různých funkcí v jedné variantě. Ve Wires zase šlo o nápad inspirovaný Hannesovým bratrem. Stavěl dům a my jsme se do něj vydali, když to ještě bylo úplné staveniště. Byli jsme tam pár dní, a stále jsme nic nenakreslili. Najednou jeden z nás uviděl drát a hned poté přišel s nápadem, že musíme udělat něco průhledného. Něco, v čem bude vidět skrz. A tak jsme začali pracovat s drátem, a nakonec z toho byla celá drátová série.
H: Byla pro nás důležitá idea být přítomný, ale zároveň nepřítomný. V rámci této kolekce jsme navrhli obrovská křesla, která jsou však průhledná, a tudíž také neviditelná. Chtěli jsme nechat vyniknout architekturu, ale zároveň být viditelní.
Když pozoruji váš nábytek, je tenhle balanc opravdu silný. Pokud ho soustředěně vnímáte, vidíte ho a zároveň i vše okolo. Pohlížíte skrz, nic vašemu pohledu nestojí v cestě.
H: Je to náš způsob respektu k architektuře i lidem a jejich osobním věcem, které si mohou do našeho nábytku uložit.
F: Možná hledáme v rámci naší práce určitý moment konverzace.
Vedle toho, že spolu už jedenáct let pracujete, tvoříte také pár. Shodnete se vždycky?
H: Já bych řekl, že ano.
F: Většinou ano a máme k tomu důvod. To, co děláme, jsme tak moc my, že je to vlastně úplně jednoduché.
H: Rád naši synergii porovnávám s kapelou. Vytváříme něco společně a výsledek je kombinace, ve které každý dělá něco. Po těch letech už není jednoznačné, od koho co plyne, splýváme.
Jak se stavíte k tomu, že váš design je jen pro určitou klientelu?
F: Pravda je, že naše věci nejsou pro všechny. Teď například spolupracujeme s HAY a tam jsou možnosti mnohem větší.
H: Naše vlastní kolekce jsou velmi exkluzivní, protože je vyrábíme v opravdu malé produkci. Předměty jsou drahé, jelikož se všechny komponenty vyrábějí v našem okolí.
F: Já to vnímám právě naopak – objekty mají svou cenu, a proto jsou exkluzivní. Je pro nás nemožné je udělat levněji.
H: Produkce našich designů vypadá zpravidla tak, že když si někdo něco objedná, vyrobíme jeden kus.
Kolik svých objektů máte doma a denně používáte?
F: Hodně, a také je často měníme. Žijeme vlastně trochu v galerii.
H: Je to zvláštní, člověk je tolik nevnímá a neužívá si je jako třeba na výstavě v instituci, protože máme spoustu ostatních věcí. Zkrátka splynou.
Jaký máte názor na komfort?
H: Ten je velmi důležitý. Mám pocit, že spousta našich přátel si myslí, že náš nábytek není pohodlný. Pak si do něj sednou nebo lehnou, a musí uznat, že je až překvapivě pohodlný!
Text: Eva Slunečková
Zdroj: ELLE Decoration, Wikimedia Commons
