Do velkého podkrovního bytu v pražských Dejvicích Lucie Koldová poprvé vkročila před šesti lety. Tehdy tu plánoval žít její dnešní manžel Jakub společně se svými dvěma bratry. V bytě nebylo téměř nic kromě pojízdné kuchyně, betonových sloupů a rozvodů. „Po návratu z Paříže, kde jsem žila na 19 metrech čtverečních, mi to přišlo jako ohromný luxus!“ usmívá se Lucie.
Když se manželé rozhodli, že se do bytu přestěhují z ateliéru designérky v Kobylisích, nová podoba bydlení začala v Luciině mysli postupně nabírat na obrysech. Jako první sem přibyla majestátní červená sedačka Ploum od bratří Bouroulleců a naplánovala se velkorysá kuchyně. Společně s Martinem Vomastkem z architektonické kanceláře Labor13 zrealizovali pětimetrový kuchyňský pult z pohledového betonu a policový systém, který je podstatou zdejší kuchyně. „Původně jsem byla skromnější a počítala s délkou jen přes tři metry. Martin mě však přesvědčil, že prostor si to může dovolit, ať se nebojím ho ještě zvětšit, a tak vznikla tahle pětimetrová krása, na niž teď doma nedáme dopustit. Nejvíce času u něj tráví manžel, který dbá na to, že na pultu nikdy nejsou přebytečné předměty a vše tu má svou funkci. Jen pro květiny se mi na ostrůvku podařilo vybojovat stabilní místo!“ říká Lucie.
U baru večeří celá rodina, sedí návštěva anebo se pije víno ve dvou, ostatně i my si povídáme právě u něj. Je od něj strategický výhled na dění v kuchyni, v jídelně, obýváku, a když se člověk trochu snaží, dohlédne i do vstupní haly. Manželé sami si nejvíce pochvalují relax se skleničkou v ruce na sedačce Ploum, která i po letech používání a řádění dvou potomků vypadá až překvapivě dobře. Lucie se mé nadšení snaží zbrzdit hned několika historkami o vylitých vínech, nehodách s čokoládou nebo jen obyčejným životem s dětmi. Na první pohled je ovšem bydlení plné jejích prototypů i vzácných kusů, jež testuje sama na sobě a své rodině.
"Mám tu neprodejné prototypy jako třeba původní největší kus svítidla Balloons pro Brokis, který mi z Paříže převezl táta autem zaklíněný do druhého kusu a vydržely to oba, i my s tátou, ale byly to nervy! Úplně první model ke kolekci stolních lampiček Jack O’Lantern inspirované bludičkou mám doteď na stole, ráda na ten projekt vzpomínám. V kuchyni a nad jídelním stolem mi zase visí několik lustrů ze série Shadows a v hale i ložnici máme osvětlení Ivy. Ale nechci to mít doma cíleně dekorované, spíš přirozeně zakomponované a přizpůsobené aktuální situaci. To je prostě život. Děti do světel bubnují a testují je tak spolu s námi. A zatím si stojí dobře, nic se nerozbilo!"
To už přibíhá starší Sebastian a hbitým smykem zajede po podlaze za sedačku, kde má tajnou základnu. Z ní se čas od času vymrští na gauč nebo si čte na jednom z oblých křesel Link, jejž jeho maminka zrealizovala ve spolupráci s chorvatskou firmou Prostoria. Na vybavení bytu jako by dětské hry ale nebyly vůbec znát, spíš naopak: věci fungují i pod náporem, mají své místo, a ještě u toho náramně vypadají. Časopisy a další hračky se ukryjí v chytrých nikách zabudovaných po celém obvodu obývacího pokoje nebo se skryjí v poloprůhledných boxech +/- Jars, které Lucie navrhla v roce 2012 pro belgickou firmu When Objects Work.
Z hlavního prostoru, v němž rodina tráví nejvíc času, se chodbou vchází na toaletu a dále pokračuje do dětského pokoje, pracovny nebo jedné ze dvou koupelen a manželské ložnice. I tady si Lucie nakreslila a nechala vyrobit vlastní poloprůhlednou šatní skříň. U zrcadla od Bertram sedá do křesílka Cocon, jež v minulém roce uvedla spolu s Master & Master nebo na sedm let starou stříbřenou stoličku ze skla Wave pro Haymann Editions.
Kvůli zešikmeným stropům v celém bytě visí jediné umělecké dílo, a to od malířky Iry Svobodové. Do podkroví si designérka na míru navrhla také knihovnu, ve které dnes mají vedle jejích nejoblíbenějších knížek místo i hračky pro pětiletého Sebastiana a roční Stelly. Většina publikací o designu a architektuře, jež Lucie používá pro práci, je však v jejím dejvickém studiu nedaleko odtud. Aby se měli kam rozvíjet, koupili manželé před dvěma lety ještě byt na Vinohradech, na jehož proměnu teď soustředí nejvíce energie a nápadů. Na další změny v tom dejvickém proto nezbývá čas.
Lucie má ráda práci bratří Bouroulleců, kteří tvoří „atmosférické celky” výhradně z vlastních produktů. Připomíná mi to hodně z jejího bydlení. Jen s výjimkou toho, že tohle není naleštěná galerie, tady se prostě žije. A žije se tu náramně.
