Mezi oblíbené barvy Lukáše Loskota patří kromě všech odstínů šedi i černá, bílá a béžová, které vedle starožitností a uměleckých kousků utvářejí základní dojem z interiéru bytu. Na Letné Lukáš bydlí dva roky a tuhle lokalitu si vybral hlavně proto, že je strategicky blízko centra, a tedy jeho práce. Přestěhoval se z rozhraní Vinohrad a Vršovic. Je to mimochodem také vůbec poprvé, co pronájem vyměnil za obydlí, které mu říká pane.
Když objekt kupoval, byla to jen hrubá stavba a stěny obouchané na cihlu. Původně šlo o dva byty, jež jsou spojené dohromady. Prostor prošel zdlouhavou rekonstrukcí, kdy si majitel mohl veškeré parametry a detaily pečlivě promyslet. K technickým věcem, jako je rozvod elektřiny a topení, si Lukáš pozval architekta Adama Slabého, jinak přesně věděl, kde co chce mít a jakou atmosféru má byt vyzařovat.
Při projektování místností měl několik jasných požadavků: chtěl alespoň dvě oddělené místnosti a velká okna. Obojí se mu splnilo. Bytu vévodí obývací pokoj, v němž Lukáš tráví nejvíce času, a ložnice slouží jako vyloženě účelová místnost na spaní. Velká okna získal díky pavlači, která sloužila původnímu majiteli jako chodba. Lukáš z ní udělal součást bytu, čímž získal i přirozený zdroj světla, projasňující nejen kuchyň, ale rovněž obývací pokoj. Večerní červánky dodávají místu jedinečné vibrace.
Kuchyň neboli v tomto případě krásný minimalistický bílý minibar slouží pouze k malým kulinářským záležitostem, sklence vína a nezbytné kávě ze stylového přístroje. Svatyní interiéru je pak jednoznačně Lukášova koupelna. Černý mramor s bílými žílami si vybral sám ve vzorkovně kamenů Jež v Loděnici nedaleko u Prahy a výsledek stojí za to. Jak sám přiznává, tuhle volbu by prý nikdy nepřenechal žádnému designovému studiu.
Umělecké předměty sbírá již několik let a jeho láska k nábytku z 50. až 70. let minulého století ho stála nejednu noc strávenou u počítače. Některé obrazy se s ním přistěhovaly z minulých bytů, další dostal od kamarádů nebo se s některými umělci rovnou spřátelil. Ke každému dílu na stěně, ale i k vázičce se váže příběh či vzpomínka. V poslední době svou sběratelskou posedlost musí krotit, protože byt není nafukovací a ve sklepě se sbírka moc skladovat nedá.
Někomu se může zdát, že je třeba keramika spíše lapač prachu než předmět hodný úcty, ale Lukáš Loskot má ke všemu ve svém bytě osobní vztah. Některé originály přivezl až z Austrálie, kde minulý rok strávil devět měsíců. Miluje vázy, ale kytky u něj nehledejte. A jaký je rozdíl mezi zařizováním bytu v Praze a v Sydney? „V Austrálii nemusíte řešit, že se vám nelíbí radiátor, a zařizovat podlahové topení. Naopak jsem musel vyřešit vzhled a velikost klimatizace. A nesmím zapomenout na terasu, ta je tam naprostou nezbytností. V Austrálii neseženete tolik starožitností, většinu jsem si jich nechal poslat přes oceán. Je tam mnohem jednodušší zařídit si interiér moderně.“
