„V roce 2003 nás vídeňská galeristka Maxi pozvala, abychom si u ní v galerii udělali výstavu. Neměli jsme zkušenosti ani peníze, ale samozřejmě jsme na nabídku kývli, jako v té době na všechno. Do Vídně jsme odjeli na jaře starým fiatem, do kterého jsme nacpali kolem dvaceti fotografií českých fotografů a řadu exponátů, a jeli jsme dělat výstavu,“ popisuje Jana Zielinski v připravovaném knižním rozhovoru zlom v pořádání populárního festivalu Designblok. Vypráví také o zásadních setkáních i ambicích a určité drzosti, díky kterým v rámci akce vznikaly výstavy hvězdných designérů jako holandských Droog Design, Jaime Hayona nebo Patricie Urquioly.
Otevřený rozhovor vedený novinářkou Andreou Běhounkovou dá nahlédnout, jak přemýšlí jedna z nejvýznamnějších žen českého designu, Jana Zielinski. Publikaci zpracovanou grafickou designérkou Zuzanou Lednickou s titulní ilustrací Michala Bačáka vydá 26. září nakladatelství nastole.
Odpověď na otázku, jak se podaří vybudovat největší přehlídku designu ve střední Evropě, je asi to první, co se v knižním rozhovoru rozhodne řada z nás hledat. Andrea Běhounková ho však vedla se záměrem povídat si trochu víc o Janě než o Designbloku nebo designu obecně. „Překvapilo mě, s jakou otevřeností a upřímností Jana ke konceptu přistoupila,“ doplňuje uznávaná novinářka, publicistka a bývalá šéfredaktorka časopisu ELLE. „S nabídkou napsat společně knihu přišla Jana na konci loňského léta. Měla jsem za sebou tříměsíční sabatikl a říkala jsem si, že by bylo fajn si ho ještě o pár měsíců prodloužit. Jenže jsou nabídky, které prostě nemůžete a ani nechcete odmítnout.“
Vznik publikace iniciovala manažerka knižního nakladatelství Albatros Media, pod které nakladatelství nastole spadá, Kateřina Janebová. Jana ji prý odzbrojila svým přirozeným projevem a přála si, aby její osobnost, lehkost, nadhled, humor a životní příběh inspirovali další. Třeba, i když v tomto případě ne zcela překvapivě, skrze knihu.
Exkluzivní ukázka z knihy Jana Zielinski: Křehká krása designu:
Jak může design zlepšit můj život?
Dokáže proměnit obyčejné věci ve svátek. To, že tady sedíme a pijeme čaj z porcelánových šálků, má významný vliv na to, jak se obě cítíme, a na to, jak dopadne tento rozhovor.
Navíc odmalička všichni žijeme v předmětném světě. Jsme obklopeni věcmi a nebraňme se tomu, aby byly nejen funkční, ale i krásné. Existují studie, které říkají, že prostředí nás formuje a má přímý vliv dokonce i na naše zdraví. Samozřejmě každý je jinak nastavený a citlivý, někomu nevadí nepořádek, já jsem odmalička rodičům uklízela byt a všechno rovnala. Dokonce jsem je nutila, abychom každý večer prostírali, a skládala jsem ubrousky jako v restauraci. Kromě mě je nikdo při jídle nepoužíval a moje máma je pak zase vrátila zpátky do skříně.
Zlepšování života vlivem krásy je leitmotivem mého života. Jsem totiž přesvědčená, že krásu máme v DNA. Proto lidé malovali na stěny jeskyní, a hned jak objevili drahokamy, začali vyrábět šperky. Krása je známkou civilizovanosti.
Kdy nastal zásadní zlom v pořádání Designbloku?
Na vídeňské výstavě v galerii Moebel v roce 2003. K našemu velkému štěstí se na ni přišla podívat jistá šlechtična, která nejenomže byla členkou představenstva Erste, ale také byla něco jako skautka mladých talentů. Nabídla nám pomoc s tím, že Praha potřebuje pozvednout, co se společenské a kulturní scény týče, a co pro nás může udělat. A protože nám chyběly hlavně peníze, poprosila jsem ji, ať zkusí zaintervenovat v České spořitelně, jestli by nám nepomohli s financováním Designbloku.
A ona zvedla telefon a zavolala do Prahy?
Nevím, kam nebo komu zavolala, každopádně na její popud se s námi sešel tehdejší šéf marketingu České spořitelny. Koukal na nás jako na mimozemšťany, asi jsme na jeho vkus byli příliš mladí a alternativní, ale přesto jsme získali první sponzorský příspěvek čtyři sta tisíc korun. V roce 2003 to byly velké peníze. A díky nim vzniklo první Superstudio.
A vy jste si pronajali vilu v holešovickém pivovaru a uspořádali pátý ročník Designbloku?
Vilu jsme si nepronajali, ale půjčili. Když majitel objektu Serge Bornstein slyšel naše plány, nabídl nám ji zadarmo. Byly to vlastně dvě mouchy jednou ranou. Ušetřili jsme za pronájem a měli jsme originální prostor. Vila byla sice před rekonstrukcí a ne v úplně dobrém stavu, ale měla obrovský genius loci. Dvě patra jsme zaplnili českými designéry, v dalším patře jsme uspořádali výstavu Werneru Aisslingerovi, což už tehdy byla hvězda, ale ještě ne taková jako dnes. Největší star ale byli Droog Design. Holandští designéři, které jsme absolutně adorovali.
Jak se vám je podařilo získat na festival, který nikdo neznal?
Droog Design si v době milánského design weeku pronajali celý hotel a ve všech pokojích udělali konceptuální instalace. Mě nenapadlo nic lepšího než jet do Milána a pozvala je do Prahy. Gijs Bakker, hlavní osobnost Droog Design, mi poslal faxem podmínky, za jakých je ochoten přijet, a rázem bylo po radosti. Ani přes velkorysost České spořitelny jsme neměli šanci jeho požadavky ufinancovat. Asi jak jsme byli suverénní a drzí, napadlo nás, že kdo jiný by nám měl pomoci než nizozemská ambasáda, když to jsou holandští designéři – to dá přece rozum. Popravdě, měli jsme víc štěstí než rozumu. Velvyslanectví zareagovalo okamžitě a poskytli nám celou částku na zaplacení dopravy i instalace výstavy Droog Design.
Gijs je ultrasnob, a když dorazil do holešovického pivovaru, bylo vidět, že nevěří svým očím. Vybydlený interiér, ze zdí koukaly dráty, špinavé podlahy. Vsadím se, že kdyby mohl, tak se otočil na podpatku a odjel. Navíc já v té době vypadala, že mi je patnáct, což festivalu na důvěryhodnosti asi také nepřidalo. Je to ale profesionál a i přes pochybnosti okamžitě začal s instalací. Pamatuji si, že kolem sebe měl ekipu asistentů, ničeho se nedotkl a jen delegoval pokyny, co má kdo udělat. To mi děsně imponovalo a přála jsem si být na jeho místě. A protože jeho původní profese je šperk, rovnou z pivovaru jel navštívit Evu Eisler, se kterou se znal a která v té době měla výstavu v Uměleckoprůmyslovém museu. Eva ho zřejmě uklidnila, že se nemusí obávat, že nejsme podvodníci ani blázni, takže když se Gijs vrátil do pivovaru, působil mnohem klidněji a vyrovnaněji.
Tohle bylo typické a nikdy nepřestanu být vděčná lidem, jako je Eva, kteří nám od začátku věřili a pomáhali. Honza Němeček říkával, že umíme lidi kolem sebe zblbnout.
Před poměrně zavazujícím úkolem dát publikaci, která je krásou prodchnutá už od samotného názvu, také krásnou podobu, stáli přední přední česká grafická designérka, výtvarnice a pedagožka Zuzana Lednická a autor ilustrovaného portrétu na obálce, renomovaný výtvarník Michal Bačák.
Jak Zuzana nad vizuální stránkou knihy přemýšlela? „Inspirací mi bylo kromě Jany i prostředí, ve kterém se pohybuje. Křehký porcelán, světlo a její energie v podobě akcentu barvy. Představovala jsem si, jak kniha leží u ní doma na stole. Bílá nenápadná knížka menšího formátu s napůl odhaleným portrétem na obálce neoslní efekty, je pokorná a záměrně klasická.“
Kniha Jana Zielinski: Křehká krása designu (590 Kč) vychází 26. září a bude dostupná v tištěné i elektronické verzi.
