koncepce a styling: Jana Murínová
foto: Petr Karšulín
text: Kateřina Hanáčková, Eva Slunečková
Na začátku minulého století byla německá škola umění a designu BAUHAUS laboratoří inovace a domovem fascinujících tvůrčích osobností. Bauhaus je dosud nepřekonanou studnou inspirace, která vrhá dlouhý stín na všechno, s čím přijdou dnešní autoři. A právě letos slaví sto let!
Když taxikáři v Berlíně povíte, že chcete dopravit k Bauhausu, je šance jedna ku dvěma, že vás vysadí před branou gigantické prodejny pro domácí kutily. Ten omyl se dá pochopit, název Bauhaus totiž ve 20. století adoptoval kdekdo. Jmenuje se tak obchod s nábytkem v Hongkongu, konference pro solární energii ve Frankfurtu, madridská investiční banka, hostel v belgických Bruggách, a dokonce i jedna zaniklá postpunková britská kapela. Nadšenci do designových objektů však mají pro Bauhaus ve svém slovníku jedinou definici – je to škola umění, designu a architektury založená roku 1919 ve Výmaru architektem Walterem Gropiem.
Myšlenky a díla, které v téhle progresivní baště tvarových experimentů vznikaly, byly tak nevídané, zvláštní a krásné, že se zdejší učební přístup začal kopírovat na školách po celém světě. Učily a studovaly tu nejvýraznější osobnosti modernismu: architekt Mies van der Rohe, malíři Paul Klee, Josef Albers a Vasilij Kandinskij, produktoví designéři Marcel Breuer a Marianne Brandt, grafik a typograf Herbert Bayer nebo fotograf László Moholy-Nagy. Není divu, že se tolika firmám líbí nápad jmenovat se stejně. Název Bauhaus vymyslel Walter Gropius jako složeninu německých slov „bauen“ (stavět) a „haus“ (dům) – představoval si, že hromadným úsilím všech studentů a učitelů vznikne pomyslná utopická stavba, jež pojme všechny umělecké disciplíny.
Nikdo z těch, kdo žili mezi zdmi Bauhausu, jej nechápali jen jako vzdělávací instituci, přistupovali k němu jako ke společnému životnímu stylu, kolektivnímu snu, na jehož splnění pracují všichni dohromady. Ke škole patřily hospodářské pozemky, na nichž si lidé pěstovali vlastní zeleninu – a svačina se hodila, protože výuka probíhala od osmi ráno až do deváté hodiny večerní. Rozvrh nezahrnoval jen práci v dílnách a ateliérech, ale i originální kurzy zaměřené na obouruční kreslení, psychiku vnímání a optické klamy nebo pohybové experimenty. Zvenčí to možná vypadalo, že Bauhaus ovládá sektářský duch, výsledkem onoho zvláštního přístupu byl však kreativní vír, jenž chrlil sortiment fascinující rozmanitosti: stolní lampy, šperky, keramické nádoby, divadelní maňásky, reklamní plakáty, malované fresky, oděvní návrhy, fotografie nebo třeba tkané koberce.
Nesmrtelný odkaz Bauhausu teď připomíná celoroční festival, jehož program zahrnuje výstavy i tematický výlet skrz naskrz Německem. Najdete ho na www.bauhaus-dessau.de a www.bauhaus100.com.
Poprvé vyšlo v časopise ELLE Decoration JARO 2019.
koncepce a styling: Jana Murínová, foto: Petr Karšulín, text: Kateřina Hanáčková, Eva Slunečková
Podobné články vám už příště neujdou s předplatným ELLE Decoration – teď ho pořídíte v akci s poštovným ZDARMA na odkaze zde!
