Když do Hradce Králové přijedete vlakem, vstoupíte do prvorepublikové nádražní budovy na Riegrově náměstí, kterou navrhl Václav Rejchl. Monumentální stavba může návštěvníkovi krajského města posloužit jako první ukázka české moderní architektury meziválečného období. A rozhodně nebude poslední. Pravděpodobně vás také hned zaujme množství odstavených bicyklů. Tento dopravní prostředek využívá k pohybu po městě většina Hradečáků. A díky tomu stojí před nádražím jedenáct metrů vysoká věž Biketower, což je parkoviště pro více než stovku kol.
Architektonická díla v Hradci Králové jsou důkazem toho, že město zažilo téměř vizionářskou éru. Když se v 19. století bouraly pevnostní hradby, Hradec se začal svobodně architektonicky rozvíjet. Celkový koncept moderního města by nemohl být realizován bez přispění nadaných architektů, sochařů a dalších umělců, ale také významných stavitelů a osvícených starostů. Za přívlastek „salon republiky“ vděčí město hlavně ambiciózním vizím tehdejšího starosty Františka Ulricha (v čele radnice stál v letech 1895 až 1929) a dvěma špičkovým architektům – Janu Kotěrovi a jeho žáku Josefu Gočárovi.
Především Gočárův odkaz je dnes vidět na mnoha místech Hradce Králové. Kromě budov a parků navrhl moderní územní plán města, který funguje dodnes. Jeho součástí byl i promyšlený dopravní okruh a výstavba obytných čtvrtí, které se střídaly s plochami zeleně. Jako protiváha k historickému jádru města tak vyrostlo moderní centrum s monumentálními budovami a širokými bulváry. Gočár ovšem nenavrhoval jen monumentální stavby. Jak různorodá byla jeho vize, je zřejmé třeba na návrhu Ulrichova náměstí, kde stojí čtyři věžové domy a mohutná konstruktivistická budova Ředitelství státních drah. Ale například Masarykovo náměstí, kde stojí pomník T. G. Masaryka od sochaře Otty Gutfreunda, pojal naopak velice komorně. Gočár projektoval rovněž školy, kterých je v Hradci opravdu hodně, a i proto se o něm mluví jako o univerzitním městě.
Architekt Jan Kotěra je mimo jiné autorem jedné z nejkrásnějších královéhradeckých budov, secesního Muzea východních Čech (postaveno v letech 1909 až 1913). Až do poloviny roku 2019 se na něj podíváte jen zvenčí, protože tato národní kulturní památka právě prochází dlouho plánovanou opravou.
Mezi další důležité historické osobnosti patří i architekt Josef Fňouk, který v roce 1932 navrhl garáže Palace, což je typologicky unikátní stavba nejen v českém, ale i v evropském kontextu a patřila tehdy k nejmodernějším v republice. Pro Hradec velmi charakteristické parky a zeleň z velké části navrhoval František Thomayer, bratr známého lékaře. Na podobě města se podíleli také další přední architekti, jako třeba František Sander, Oldřich Liska a další.
Stavebních příležitostí a projektů bylo v prvních desetiletích 20. století tolik, že si architekti vzájemně tolik nekonkurovali. To je i příklad evangelického kostela, který měl původně vytvořit Václav Reichl starší, jako poměrně významný člen Českobratrské církve evangelické, ale zakázku přenechal Oldřichu Liskovi, který v té době v Hradci Králové začínal. A i když se umělci samozřejmě potkávali v soutěžích o různé projekty, po práci se přátelili.
