Do Varů jezdíte pravidelně. Co jste už letos s manželem stihli?
Do Varů jezdím už od svých šestnácti let jako nadšený divák a milovník filmů, posléze jsem sem začala jezdit jako oficiální filmový tvůrce. Vary jsou jednou z mých nejoblíbenějších částí roku, a to hlavně kvůli tomu, že jsem tady viděla ty nejlepší filmy svého života. Vary jsou místem, kde člověk zažije opravdu velké věci, je tu skvělá atmosféra a spousta lidí, s nimiž se můžu potkávat. Je to místo, kam se sjíždí nejrůznější filmoví tvůrci a publicisti, takže pro mě je to opravdu nádherný čas. Letos jsem od rána do večera seděla v kině, přičemž mým největším filmovým zážitkem se stal film od Davida Lynche s názvem Zběsilost v srdci. Všem ho vřele doporučuji.
Sama jste držitelkou karlovarského Křišťálového glóbu. Komu byste ho letos přála?
To je opravdu těžká otázka. Nechci urazit či vynechat někoho z přátel. Tohle opravdu nelze zodpovědět. Těch letošních soutěžních filmů jsem tolik neviděla, takže těžko říct. Každopádně skutečnost, že Křišťálový glóbus letos pořadatelé udělili Bolku Polívkovi a Geoffrey Rushovi, je podle mě naprosto v pořádku.
Kterou ze svých rolí považujete za tu životní?
Asi tu mateřskou.
Je náročná?
Ano, hodně. Je náročnější, než jsem si vůbec kdy byla schopna představit. Zároveň je ale mnohem krásnější, než jsem očekávala.
A co ty herecké role?
Myslím, že mou zlomovou rolí byla moje postava v minisérii Dukla. Hornická žena Marie byla pro mě něčím úplně nvým, jiným. Nikdy jsem nic podobného nehrála. Toto natáčení mi otevřelo nový svět postav, a to hlavně v očích filmových tvůrců.
Máte nějakou vysněnou roli, kterou jste ještě neměla příležitot si zahrát?
Měla jsem jeden herecký sen a ten se mi splnil. Jde o film Buko, který jsme loni v létě natočily s Alicí Nellis a budeme ho tady ve Varech představovat, avšak jen v rámci tiskové konference. V českých kinech bude mít tento snímek premiéru až v září. V tomto filmu hraji ženu, která má poruchu autistického spektra, konkrétně Aspergerův syndrom. Od dětství mě tito lidé fascinovali a přitahovali, takže jsem si vždy říkala, že bych někdy v životě chtěla takovou roli hrát. A to se mi splnilo.
Co vás v životě motivuje?
Všechno možné, život sám.
A co definuje váš módní styl?
Myslím si, že mě definuje právě to, že mě nic nedefinuje (smích). Módu vnímám jako určitý způsob komunikace se světem. Můj styl je tak závislý na mé momentální konstelaci. Nemám jasné hranice a šablony. V této oblasti jsem absolutně otevřená a mé oblékání se odvíjí od toho, jak se zrovna cítím.
Stalo se vám někdy na červeném koberci nějaké módní faux pas?
Nemyslím si. Nemám ten pocit, že bych někdy zažila módní faux pas. Kdybych měla pocit, že bych si mohla na nějaké akci vysloužit tuto nálepku, tak bych tam nešla (smích). A co je vlastně módní faux pas je? Vkus je podle mě subjektivní záležitost a to, co někomu přijde fantastické, tak může druhého pobuřovat. Přijde mi skvělé, že je svět je velmi barevný, otevřený. Módní faux pas tak podle mě vlastně neexistuje.
