Paul Van Doren se narodil v roce 1930 v Bostonu. Když dokončil osmou třídu, záhy si uvědomil, že akademická dráha mu nic neříká a ze studií odešel. To však provedl k nelibosti své matky, které ho okamžitě začala vodit do továrny na boty, kde pracovala, aby nezahazoval svůj život. Paul ve společnosti Randy's nejdříve zametal podlahy, avšak za dvacet let se vypracoval na jejího viceprezidenta a otevřel pobočku na západním pobřeží. Ovšem na této vysoké pozici si nemohl nevšimnout profitů, které firma vykazovala. Rozhodl se tedy k radikálnímu kroku: založit vlastní značku bot. Spojil se se svým bratrem Jimem, plus dalšími dvěma partnery Gordenem Lee a Sergem Delia a společně otevřeli Van Doren Rubber Company v Anaheimu Kalifornii. Zřízení továrny trvalo rok a hned první den otevření 16.3.1966 si boty koupilo 12 zákazníků. Ti si je objednali dopoledne a hned odpoledne si je mohli vyzvednout. Tak se zrodil slavný model “Authentic”.
Z malého workshopu se boty pod značkou “House of Vans” rozšířily za necelou dekádu po celé Kalifornii. Spolu se skateovou kulturou společnost stále rostla a k řadě Autenthic se přidaly další modely jako Old Skool, klasické Slip-ony či legendární Sk8-Hi. Brzy na to přišel hvězdný moment, který definoval celou jednu generaci. Boty Vans si zahrály hlavní roli na nohách Jeffa Spicoliho (Sean Penn) v kultovním filmu Fast Times at Ridgemont High.
S Hollywoodem po boku to vypadalo na ještě našlápnutější hvězdnou dráhu, ovšem opak byl pravdou. V roce 1984 naopak společnost vyhlásila bankrot s dluhy v hodnotě dvanácti milionů dolarů. Muselo nutně dojít k nějakým změnám. Po třech letech Vans povstal z bankrotu jako fénix z popela. Značku koupila společnost McCown De Leeuw & Company za 70 milionů dolarů. Zdálo by se, že s takovou finanční injekcí bude firma jen vzkvétat a nějakou dobu se to opravdu dařilo. Ve vybavení od Vansu vyhrávali olympionici a Forbes ji díky obchodnímu úspěchu v kombinaci s velmi významnou kulturní stopou jmenoval jednou z “nejlepších amerických malých společností roku 2000”. Ovšem kvůli špatnému finančnímu hospodaření, neuváženým investicím a honem za aktuálními trendy se brand ocitl opět v nesnázích. Díky popularitě, kterou si dokázal udržet u zákazníků a svému niche půvabu, se však objevil další investor. Vans roku 2004 koupila VF Corporation za 396 milionů dolarů, která také vlastní Timberland či The North Face.
S novým ředitelem produktového designu Rianem Pozzebonem se značka rozhodla zaměřit na old school design a klasiku, což byl v době, kdy všichni nosili naducané skatové boty, trochu risk. Ovšem vyplatil se a tato trpělivost nového týmu má na svědomí skutečnost, že dnes neznáte snad nikoho, kdo by neměl Vansky doma.
Strategie, otočit se k minulosti čelem a nechat budoucnost, ať si navrhuje stále nové a nové modely, Pozzebonovi vyšla. Vintage kousky, které tu doposud prostě jen “byly” začaly žít novým životem. A obrovské popularitě se dostalo především Slip-onům. Jejich klasický kostkovaný design obletěl celý svět a Vans získával stále větší kulturní relevanci a prodeje nikdy nebyly vyšší.
“Nesnažíme se vytvářet to, co od nás lidé chtějí. Jdeme ven s tím, kým jsme a doufáme, že zaujmeme,” řekl kdysi Van Doren. “Do té doby, co jsem tu já, nás neuvidíte dělat basketbalové, fotbalové, wrestlingové, taneční boty... O to jsme se snažili v osmdesátých letech a málem jsme skončili. Od té doby jsme se vrátili zpět na zemi a k tomu, co děláme nejlépe. Byla to opravdu důležitá lekce.”
Ano, opravdu jde o lekci, ze které se společnost Vans poučila natolik, že má dnes hodnotu 2,3 bilionů dolarů a stále roste. Ovšem už je to také pár let (a také pár milionů dolarů) co ji Paul Van Doren se svým bratrem založili. A jak bude vypadat budoucnost značky, jež je dnes považována za součást kulturního dědictví? Aktuální muž v jejím čele, Steve Van Doren má jasno: “Vždy se obracím ke klasice. Jsem pravdu old school a tak to také zůstane.”
