Do klubu pěti sester z rodiny Fendi byl Karl přizván v roce 1965. Poprvé se s nimi potkal v Římě v prostorách bývalého biografu na Via Frattina. „Bylo to jako scéna z Viscontiho filmu. Pozoruhodný mix pěti charakterů,” vzpomíná designér. Setkání domluvil jejich společný známý a mělo se jednat o čistě nezávaznou schůzku.
Jenže z nezávazné schůzky se nakonec zrodilo dlouholeté partnerství. Jak jednou Karl sám poznamenal, značka v té době představovala pouhý segment lokálního průmyslu, což nebylo nic výjimečného. Tehdy tak fungovaly všechny před válkou vzniklé italské rodinné podniky, včetně zavazadlové Prady, rukavičkářského Trussardi nebo tradiční manufaktury Loro Piana. Díky tomuto faktu měl však Karl volné ruce.
„Byl jsem požádán, abych vytvořil limitovanou kolekci několika modelů, které by s kožešinou pracovaly novým způsobem.“ Karl tím spustil revoluci. Vlnu přízemního měšťáctví, jehož vrcholným symbolem byl po kotníky dlouhý norkový kabát, rozbil zcela nadčasovým přepracováním luxusu. Podle Karla se kožešina měla nosit jako džíny a kdo měl norkový kožich a nosil jej jako norkový kožich, neměl právo jej podle Karla vůbec mít.
První kolekce měla podtitulek „Fur is fun “. Nad spojením dvou podobných slov přemýšlel návrhář tak dlouho, až vzniklo nové logo značky obsahující dvě písmena F. Dodnes mají dvě ikonické kapitálky vyjadřovat skutečnost, že vlastnit a nosit kožešinu není o umocnění společenského statusu, ale především o zábavě a tu Karl otevřel všem, kdo o ni měli zájem.
Karlův nevyzpytatelný a originální smysl pro humor, tak spolu s citem pro detail a genialitu v ohledech inovace výroby, učinily z Fendi globální brand se stále autentickou DNA. A Kaiser Karl, jak se sám přezdíval, to vše stihl za půl století intenzivní práce v době bez sociálních médií. A to jej na jeho cestě nepronásledovaly žádné skandály či faux-pas.
Možná až na jeden, který je díky Anně Wintour v Americe citovaný dodnes. Psal se rok 1993 a Karl se čistě z rozmaru rozhodl přehlídku své letní kolekce obsadit striptérkou a pornohvězdou Moanou Pozzi. Anna však nápad neocenila a přehlídku po pár minutách opustila. Otázkou zůstává, zda je lepší toto nedopatření přisuzovat Karlově bezprostřednosti či americké úzkoprsosti.