Abyste pochopili životní cestu Julie Tymošenko, nahlédněte do jejího šatníku. Nová ukrajinská premiérka přesně ví, co chce, a dává to najevo i tím, jak se obléká. Přiznává, že se vždycky snažila svůj vzhled maximálně využít v soukromém životě, při podnikání, a zvláště se jí krása a šarm hodily v politice, jíž na Ukrajině vládnou především muži. Tedy vládli – než přišla Julia Tymošenko. Elegance a půvab se v jejím podání staly velmi účinnou zbraní, která jí bezesporu dopomohla i do premiérského křesla. Podívejme se třeba na Juliinu fotografii, která vznikla nedávno pro Elle: ruce v bok, šaty Louis Vuitton s projmutým pasem, který podtrhuje sexy postavu, a s balonovými rukávky, jež zase dodávají folklorní nádech. Nepřehlédnutelná je módní brož, ale především blonďatý cop omotaný okolo hlavy. Geniální tah, shodli se všichni političtí komentátoři, když se s novým, a přitom tradičním účesem Julia Tymošenko poprvé objevila na veřejnosti. „Je to, jako byste nalili Chanel do boršče,“ nechala se na stránkách deníku Komsomolskaja pravda slyšet psycholožka Katarina Sobčik. Její námitky však zanikly ve všeobecném jásotu. Julia si hned získala sympatie venkovských voličů.
Nová Ukrajina
Bez nadsázky by se dalo říci: co nový módní styl, to nová etapa v životě krásné Julie. Na počátku kariéry se oblékala do modré a černé. Černá, to je barva šatů značky Dolce & Gabbana, poznávacího znaku devadesátých let a generace ,nových Rusů‘, mezi něž se už tehdy vypracovala.
Kde se vůbec vzala? Kde se narodila, vyrůstala? V tom je zásadní: tyto kapitoly nikdy neotvírá. „Nemám co skrývat. Pokud ale jde o zcela osobní věci, proč je zveřejňovat?“ odbývá novináře. Ti tedy mohou jen konstatovat, že ukrajinská premiérka je snad rusko-arménského původu (oficiální dokumenty přiznávají přitom jen ruské předky), vyrůstala v ukrajinském Dněpropetrovsku v neúplné rodině – vychovávala ji matka, otec je brzy opustil. „Moje dětství a dospívání poznamenal stálý boj o existenci. Žily jsme s matkou v těžkých podmínkách,“ cituje Julii zcela výjimečně portál www.i-ru.cz.
V osmnácti se vdala. Vzala si Alexandera Tymošenka, jehož otec byl vysokým politickým úředníkem v regionu Dněpropetrovsk. Jak se se svým manželem seznámila? Zase otázka bez odpovědi. Prý se poznali náhodou, po telefonu. On si spletl číslo, ona měla příjemný hlas, začali si povídat… Později se jim narodila dcera Jevgenija, které je dnes čtyřiadvacet let.
V Sovětském svazu vystudovala Julia vysokou školu ekonomickou, a jakmile se režim začal uvolňovat, vrhla se do podnikání. S podporou movitého tchána otevřela první půjčovnu videokazet. Když v roce 1991 vyhlásila Ukrajina nezávislost, bylo jí třicet. Neztrácela ani minutu a začala se zajímat o dovoz zemního plynu. V té době už vypadala jako pravá ,working girl‘. Měla krátké vlasy a vysoké cíle – a tak i vysoké podpatky. S manželem a tchánem založili společnost SEU (Spojené energetické systémy Ukrajiny), která do země dovážela plyn z Ruska.
Na výnosnější kartu nemohli vsadit. Jejich zisky byly obrovské, rodina se zařadila mezi největší ukrajinské magnáty. Matthew Brzezinski, který byl v té době dopisovatelem amerického Wall Street Journal, vzpomíná, že pro něj tehdy Julia Tymošenko poslala do Moskvy firemní letadlo. Měl za ní letět do Dněpropetrovsku, aby spolu poobědvali. „Když jsem se jí snažil omluvit za to, že jí budu blokovat letadlo, nenechala mne domluvit: ,Nebojte se. Mám čtyři.‘ A tak jsem musel letět,“ píše novinář ve své knize.
Vrcholy i pády
V roce 1994 začala kariéra Julie Tymošenko nabírat na obrátkách. Tehdy ji totiž Leonid Kučma, proruský prezident Ukrajiny, pověřil dohledem nad státní energetikou. Finančník George Soros kroutí hlavou a směje se: „Z pytláka udělali hajného!“ Ale co naplat – Julia se v nové roli, podle názoru ekonomů, velmi osvědčila. A zabodovala.
U moci zůstala i po roce 1999, kdy byl tehdejší premiér Pavel Lazarenko uvězněn a obviněn z korupce. Přestože patřila do okruhu jeho spolupracovníků, zemětřesení přežila. Novým premiérem se stal Viktor Juščenko a Julii jmenoval vicepremiérkou, která měla na starosti zase energetiku. Společně prohlásili, že zprůhlední podmínky, za nichž se dováží plyn do země, a znemožní ,tunelování‘ peněz se státních podniků. Těžko lze dnes posoudit, zda to mysleli vážně, či nikoli. Každopádně dva roky poté prezident Kučma zbavil Juščenka funkce a jeho vicepremiérku poslal do vězení. Zatčen byl i její manžel. Seznam obvinění, která proti nim posléze Kučmovy úřady vznesly, by vystačil na mnoho let v kriminále: pašování ruského plynu, dluhy na daních, korupce… Julia samozřejmě všechna obvinění odmítla. Tvrdila, že se jí ukrajinští oligarchové mstí za novou energetickou koncepci, která je připravila o velké zisky.
Ať už je to pravda nebo ne, po Ukrajině si od té doby lidé vyprávějí o Julii skoro báchorky. Když prý ji přivedli do cely, požádala o rukavice a čisticí prostředek a celou místnost dokonale vydrhla. Ve vězení odmítala jíst, neboť se bála, že by ji mohli otrávit. A když byla obvinění proti ní po několika týdnech stažena a ona vyšla z vězení, byla to už jiná Julia: vzdala se kostýmu, oblékla košili a kalhoty, obojí čistě bílé (vždyť bude očištěna od všech nařčení!), a rozpustila své dlouhé hnědé vlasy…
V nové ,zbroji‘ se Julia pustila do boje za svou skutečnou očistu, zatímco prokurátor se nadále snažil dostat ji do vyšetřovací vazby. Před dalším soudem nakonec Julii Tymošenko ochránila poslanecká imunita. Horší už to bylo s jejím manželem, který nakonec Ukrajinu opustil a od té doby se skrývá v cizině. Jeho žena mezitím přešla do opozice. A po boku Viktora Juščenka vyhlásila válku prezidentu Leonidu Kučmovi.
Vlasy jako svatozář
Blok Naše Ukrajina Viktora Juščenka, který se profiluje prozápadně, zvítězil v roce 2002 v celostátním volebním okruhu. Díky tehdejšímu volebnímu systému však nakonec nejvíc křesel v parlamentu získal levicový a prorusky orientovaný blok Za jednotnou Ukrajinu. Juščenko a Tymošenko zůstali zatím v opozici a Julia znovu změnila image. Tehdy si poprvé zapletla cop kolem hlavy po vzoru venkovanek…
Ti, co ji nesnášejí, mluvili o falešné hře, o snaze zneužít národní tradice ve vlastní prospěch. Julia na tyto útoky odpověděla po svém: uspořádala tiskovou konferenci a tam předvedla, jak dlouhý ten cop vlastně je. Když si zářivě blonďaté vlasy rozpustila, okouzlila úplně všechny.
Píše se rok 2004 a blíží se prezidentské volby. Symbolem složitého dění na Ukrajině se stala tvář Viktora Juščenka znetvořená jedem, který mu podstrčili jeho protivníci. Druhým symbolem je svetr s oranžovými rukávy a nápisem ,revoluce‘, který si na sebe vzala Julia při první velké demonstraci proti Kučmovi. Tento svetr se okamžitě stal nejprodávanějším kusem oblečení v Kyjevě. Pod tlakem staticíců lidí v ulicích musel Kučma anulovat první kolo voleb, v nichž proruský blok zfalšoval výsledky. V druhém kole zvítězil na celé čáře Juščenko se svými příznivci. V únoru 2005 se stal ukrajinským prezidentem a Julii jmenoval premiérkou. Svůj triumf si dovedla vychutnat. Osobně ale není asi úplně šťastná. Už deset let žije odloučena od manžela: „Žije v cizině. Nechci riskovat, aby se vracel. Počkáme, až soud naši rodinu zcela očistí.“
Raději s ní než bez ní
Zatímco pro některé je političkou, která pomůže zemi, druzí ji považují za zločince. Oponenti připomínají její bohatství, které tolik kontrastuje s nuznými životními podmínkami obyčejných Ukrajinců. Ti však jejímu kouzlu už dávno podlehli. Většina obyvatel západní části Ukrajiny ji prý obdivuje. Říkají ji ,Lady Yu‘, někteří v ní vidí dokonce ukrajinskou Janu z Arku. Mluví o ní také jako o jediném muži v současné vládě. „Těší mne, když mě nazývají mužem,“ usmívá se Julia. „Znamená to, že uznávají moje profesionální kvality. Ale aby bylo jasno: uvnitř jsem křehká.“ A nejen uvnitř.
Na svém ,křehkém‘ vzhledu systematicky pracuje. V den prezidentské inaugurace Julia, která nosí velikost 34, prý vůbec nejedla, aby se vešla do těsného bílého kostýmu – a vypadala ještě útleji. Dřív každý den běhala deset kilometrů, teď prý víc pije energetické nápoje. „Můj život, to je dnes šestnáct hodin práce, spánek a zase práce,“ přiznává. A i když si se svou čtyřiadvacetiletou dcerou, absolventkou britské London School of Economics, pronajala byt v Kyjevě, přespává často na pohovce v kanceláři. Není divu, nová ukrajinská premiérka si předsevzala nemalé úkoly: posílit nezávislost Ukrajiny, vyřešit její obrovské ekonomické problémy…
Uspěje Julia? To zatím není jasné. Podle některých pozorovatelů ale je už zřejmé, že nezahálí a postupně přebírá moc Viktora Juščenka. Jak ovšem píše časopis Time, je to pro prezidenta stále lepší, než kdyby proti němu stála v opozici.
Nová Ukrajina
Bez nadsázky by se dalo říci: co nový módní styl, to nová etapa v životě krásné Julie. Na počátku kariéry se oblékala do modré a černé. Černá, to je barva šatů značky Dolce & Gabbana, poznávacího znaku devadesátých let a generace ,nových Rusů‘, mezi něž se už tehdy vypracovala.
Kde se vůbec vzala? Kde se narodila, vyrůstala? V tom je zásadní: tyto kapitoly nikdy neotvírá. „Nemám co skrývat. Pokud ale jde o zcela osobní věci, proč je zveřejňovat?“ odbývá novináře. Ti tedy mohou jen konstatovat, že ukrajinská premiérka je snad rusko-arménského původu (oficiální dokumenty přiznávají přitom jen ruské předky), vyrůstala v ukrajinském Dněpropetrovsku v neúplné rodině – vychovávala ji matka, otec je brzy opustil. „Moje dětství a dospívání poznamenal stálý boj o existenci. Žily jsme s matkou v těžkých podmínkách,“ cituje Julii zcela výjimečně portál www.i-ru.cz.
V osmnácti se vdala. Vzala si Alexandera Tymošenka, jehož otec byl vysokým politickým úředníkem v regionu Dněpropetrovsk. Jak se se svým manželem seznámila? Zase otázka bez odpovědi. Prý se poznali náhodou, po telefonu. On si spletl číslo, ona měla příjemný hlas, začali si povídat… Později se jim narodila dcera Jevgenija, které je dnes čtyřiadvacet let.
V Sovětském svazu vystudovala Julia vysokou školu ekonomickou, a jakmile se režim začal uvolňovat, vrhla se do podnikání. S podporou movitého tchána otevřela první půjčovnu videokazet. Když v roce 1991 vyhlásila Ukrajina nezávislost, bylo jí třicet. Neztrácela ani minutu a začala se zajímat o dovoz zemního plynu. V té době už vypadala jako pravá ,working girl‘. Měla krátké vlasy a vysoké cíle – a tak i vysoké podpatky. S manželem a tchánem založili společnost SEU (Spojené energetické systémy Ukrajiny), která do země dovážela plyn z Ruska.
Na výnosnější kartu nemohli vsadit. Jejich zisky byly obrovské, rodina se zařadila mezi největší ukrajinské magnáty. Matthew Brzezinski, který byl v té době dopisovatelem amerického Wall Street Journal, vzpomíná, že pro něj tehdy Julia Tymošenko poslala do Moskvy firemní letadlo. Měl za ní letět do Dněpropetrovsku, aby spolu poobědvali. „Když jsem se jí snažil omluvit za to, že jí budu blokovat letadlo, nenechala mne domluvit: ,Nebojte se. Mám čtyři.‘ A tak jsem musel letět,“ píše novinář ve své knize.
Vrcholy i pády
V roce 1994 začala kariéra Julie Tymošenko nabírat na obrátkách. Tehdy ji totiž Leonid Kučma, proruský prezident Ukrajiny, pověřil dohledem nad státní energetikou. Finančník George Soros kroutí hlavou a směje se: „Z pytláka udělali hajného!“ Ale co naplat – Julia se v nové roli, podle názoru ekonomů, velmi osvědčila. A zabodovala.
U moci zůstala i po roce 1999, kdy byl tehdejší premiér Pavel Lazarenko uvězněn a obviněn z korupce. Přestože patřila do okruhu jeho spolupracovníků, zemětřesení přežila. Novým premiérem se stal Viktor Juščenko a Julii jmenoval vicepremiérkou, která měla na starosti zase energetiku. Společně prohlásili, že zprůhlední podmínky, za nichž se dováží plyn do země, a znemožní ,tunelování‘ peněz se státních podniků. Těžko lze dnes posoudit, zda to mysleli vážně, či nikoli. Každopádně dva roky poté prezident Kučma zbavil Juščenka funkce a jeho vicepremiérku poslal do vězení. Zatčen byl i její manžel. Seznam obvinění, která proti nim posléze Kučmovy úřady vznesly, by vystačil na mnoho let v kriminále: pašování ruského plynu, dluhy na daních, korupce… Julia samozřejmě všechna obvinění odmítla. Tvrdila, že se jí ukrajinští oligarchové mstí za novou energetickou koncepci, která je připravila o velké zisky.
Ať už je to pravda nebo ne, po Ukrajině si od té doby lidé vyprávějí o Julii skoro báchorky. Když prý ji přivedli do cely, požádala o rukavice a čisticí prostředek a celou místnost dokonale vydrhla. Ve vězení odmítala jíst, neboť se bála, že by ji mohli otrávit. A když byla obvinění proti ní po několika týdnech stažena a ona vyšla z vězení, byla to už jiná Julia: vzdala se kostýmu, oblékla košili a kalhoty, obojí čistě bílé (vždyť bude očištěna od všech nařčení!), a rozpustila své dlouhé hnědé vlasy…
V nové ,zbroji‘ se Julia pustila do boje za svou skutečnou očistu, zatímco prokurátor se nadále snažil dostat ji do vyšetřovací vazby. Před dalším soudem nakonec Julii Tymošenko ochránila poslanecká imunita. Horší už to bylo s jejím manželem, který nakonec Ukrajinu opustil a od té doby se skrývá v cizině. Jeho žena mezitím přešla do opozice. A po boku Viktora Juščenka vyhlásila válku prezidentu Leonidu Kučmovi.
Vlasy jako svatozář
Blok Naše Ukrajina Viktora Juščenka, který se profiluje prozápadně, zvítězil v roce 2002 v celostátním volebním okruhu. Díky tehdejšímu volebnímu systému však nakonec nejvíc křesel v parlamentu získal levicový a prorusky orientovaný blok Za jednotnou Ukrajinu. Juščenko a Tymošenko zůstali zatím v opozici a Julia znovu změnila image. Tehdy si poprvé zapletla cop kolem hlavy po vzoru venkovanek…
Ti, co ji nesnášejí, mluvili o falešné hře, o snaze zneužít národní tradice ve vlastní prospěch. Julia na tyto útoky odpověděla po svém: uspořádala tiskovou konferenci a tam předvedla, jak dlouhý ten cop vlastně je. Když si zářivě blonďaté vlasy rozpustila, okouzlila úplně všechny.
Píše se rok 2004 a blíží se prezidentské volby. Symbolem složitého dění na Ukrajině se stala tvář Viktora Juščenka znetvořená jedem, který mu podstrčili jeho protivníci. Druhým symbolem je svetr s oranžovými rukávy a nápisem ,revoluce‘, který si na sebe vzala Julia při první velké demonstraci proti Kučmovi. Tento svetr se okamžitě stal nejprodávanějším kusem oblečení v Kyjevě. Pod tlakem staticíců lidí v ulicích musel Kučma anulovat první kolo voleb, v nichž proruský blok zfalšoval výsledky. V druhém kole zvítězil na celé čáře Juščenko se svými příznivci. V únoru 2005 se stal ukrajinským prezidentem a Julii jmenoval premiérkou. Svůj triumf si dovedla vychutnat. Osobně ale není asi úplně šťastná. Už deset let žije odloučena od manžela: „Žije v cizině. Nechci riskovat, aby se vracel. Počkáme, až soud naši rodinu zcela očistí.“
Raději s ní než bez ní
Zatímco pro některé je političkou, která pomůže zemi, druzí ji považují za zločince. Oponenti připomínají její bohatství, které tolik kontrastuje s nuznými životními podmínkami obyčejných Ukrajinců. Ti však jejímu kouzlu už dávno podlehli. Většina obyvatel západní části Ukrajiny ji prý obdivuje. Říkají ji ,Lady Yu‘, někteří v ní vidí dokonce ukrajinskou Janu z Arku. Mluví o ní také jako o jediném muži v současné vládě. „Těší mne, když mě nazývají mužem,“ usmívá se Julia. „Znamená to, že uznávají moje profesionální kvality. Ale aby bylo jasno: uvnitř jsem křehká.“ A nejen uvnitř.
Na svém ,křehkém‘ vzhledu systematicky pracuje. V den prezidentské inaugurace Julia, která nosí velikost 34, prý vůbec nejedla, aby se vešla do těsného bílého kostýmu – a vypadala ještě útleji. Dřív každý den běhala deset kilometrů, teď prý víc pije energetické nápoje. „Můj život, to je dnes šestnáct hodin práce, spánek a zase práce,“ přiznává. A i když si se svou čtyřiadvacetiletou dcerou, absolventkou britské London School of Economics, pronajala byt v Kyjevě, přespává často na pohovce v kanceláři. Není divu, nová ukrajinská premiérka si předsevzala nemalé úkoly: posílit nezávislost Ukrajiny, vyřešit její obrovské ekonomické problémy…
Uspěje Julia? To zatím není jasné. Podle některých pozorovatelů ale je už zřejmé, že nezahálí a postupně přebírá moc Viktora Juščenka. Jak ovšem píše časopis Time, je to pro prezidenta stále lepší, než kdyby proti němu stála v opozici.
