Cit pro dramaturgii ho naučil milovat korzetové živůtky, vypracovaná
ramena, široké sukně nebo přesně střižená saka. A jeho móda, sezonu za
sezonou, vnucuje pocit neobyčejnosti, zejména díky zcela neobvyklým módním
přehlídkám, které vyvolávají představy, provokují, posunují hranice.
I lidé v jeho šatech jako by tvořili svět sám pro sebe. Svět na úrovni,
odmítající kompromisy či strojenost. „Miluji emoce, vůbec mi nevadí,
když lidé na mých přehlídkách pláčou. Zkouším módu vyvést z normy.
Rád si představuji ženy jako amazonky, zcela nezávislé bytosti. Dnes jsou
lidé často na mnoha místech pod kontrolou, pod velkým
tlakem,“ říká.
Když začínal s vlastní značkou, neměl žádné peníze na reklamu, natož na obchod. Jeho přehlídky byly tedy jediným způsobem, ja mohl ukázat svoji tvorbu: „Dobře jsem si spočítal, že pokud mám pouze dvacet minut na to, abych předvedl, co jsme za půl roku vytvořili, musí to být show, na kterou lidé nezapomenou, budou si o ní vyprávět zítra, příští sezonu nebo příští rok.“ A lidé nezapomínají. Naopak. Návrháři se po několika prvních přehlídkách začalo přezdívat Drama Queen. Módní novinářky z celého světa, studenti oděvního designu, nákupčí z prestižních obchodů i obyčejní čumilové byli ochotni stát hodiny před místem konání jeho přehlídek (často před polorozpadlým skladem nebo továrnou), jen aby jim neutekla podívaná sezony.
Dodnes se tak v módní branži vzpomíná na roboty, kteří patlali barvu na bílé šaty Shalom Harlow, nebo na modelky kráčející sněhovou bouří. Nezapomenutelný je také hologram Kate Moss, jenž se objevil na konci přehlídky loni, zrovna v době, kdy se řešila její kokainová aféra. Ano, McQueen má pravdu, když říká: „Vyvoláním silných emocí získám víc než jednou reklamní kampaní.“
TEXT: PATRICIA DRATI RØNDE
