Slovníková definice výrazu chic je prakticky jen shrnutím životních pravidel Carly Bruni. Někdejší topmodelka, úspěšná zpěvačka a dnes první dáma nejelegantnějšího státu na světě vyznává důstojný, graciézní, a přesto šmrncovní styl, z něhož padají klobouky státníkům a čelisti jejich ženám. Křehká brunetka je vůbec nejkrásnějším člověkem, jehož chodidla se kdy dotýkala podlah Elysejského paláce. Během diplomatických návštěv hází do lačných kamer úsměvy sladké jako crème brûlée a důstojné kynutí rukou je v jejím podání stejně podmanivé jako gesto hypnotizéra.
V Itálii narozená Carla však vzbuzovala zájem médií ještě daleko dřív než od roku 2008, kdy se stala madam Sarkozyovou. V devadesátých letech patřila mezi dvacet nejlépe placených modelek na světě, stala se tváří (nebo spíš nohama) džín značky Guess a předváděla pro domy jako Givenchy, Sonia Rykiel, Christian Lacroix, Karl Lagerfeld, John Galliano, Yves Saint-Laurent, Chanel, Versace a Christian Dior, jemuž v civilu dělá účinnou reklamu. Stránky bulváru tehdy krmily její bouřlivé vztahy s Ericem Claptonem a s Mickem Jaggerem a v ateliérech fotografů vznikaly modelčiny černobílé akty, jež se dnes draží za horentní sumy. Její debutové album Quelqu’un m’a dit vydané v roce 2002 sklízelo úspěchy, stejně jako deska No Promises z roku 2007. To už se znovu dostávala do společenských rubrik kvůli svému vztahu s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym.
Letos se kráska, která den před Vánocemi oslaví čtyřiačtyřicáté narozeniny, pustila hned do dvou nových projektů – zahrála si menší roli v zatím posledním filmu Woodyho Allena a přivedla na svět Giuliu Sarkozy.
