Tvář jak tesaná do mramoru, profil by se vyjímal na starodávných mincích, postava, co právě vyskočila z obrazu starého vlámského mistra – Joaquin Rafael Phoenix. Do folsomského kriminálu, místa, kde se natáčely některé scény filmu Láska spaluje (Walk the Line), jej dostala fotografie v novinách. „Snímek zachycoval tvář člověka, který skrývá mnoho vášní,“ tvrdí producentka filmu Cathy Konrad. „Záběr byl napůl tmavý, napůl světlý. Byli tam v podstatě dva lidé najednou.“ Právě tehdy s jejím manželem režisérem hledali vhodného představitele role legendárního zpěváka Johnnyho Cashe pro film Láska spaluje.
Legenda o vášni
Představa Johnnyho Cashe, kterou u nás kdysi skrze filtr státních médií zformovali Greenhorns (Vzpomínáte? Šlapej dál, tak táhni ke všem čertům…) nebo Ladislav Vodička (Byl to Shane…), nevystihuje docela přesně všechny rozměry postavy, která kdysi uhranula Americe. Sám velký Bob Dylan přiznává, že když s Cashem poprvé vystoupil na jevišti, rozklepaly se mu ruce tak, že sotva udržel kytaru. A prohlásil-li stejný Dylan, že nikdy nezažil člověka, který by uměl lépe manipulovat davy, je to kompliment mistra mágovi.
Film se jmenuje po jedné z mnoha Cashových písní – Walk the Line. Typická hořko-sladká country skladba dává rámec příběhu o chudém dětství, tragické smrti staršího bratra, pádech, úspěších, rozvodu, drogové závislosti až po konečné vykoupení v rukou opravdové lásky June Carter. Jedním z hlavních motivů filmu je právě jiskření mezi Johnnym a June – jak v posteli, tak na jevišti. Jejich love story je stejně silná a srdcervoucí jako ta o Rhettovi a Scarlett či Shrekovi a Fioně.
„Strávili jsme s Cashem spoustu času a probírali s ním, jak ho vlastně vidíme. Byl pro nás mužem dvou tváří. Jedna Cash, druhá Johnny. Ta fotka Joaquina z novin ten pocit naprosto vystihovala.“ Tvář mu napomohla k roli. Za to, že se z něj stal žhavý kandidát na Oscara, vděčí ovšem jen svému hereckému talentu. Navíc měl ještě jednu výhodu. ‚Muže v černém‘, jak Cashovi přezdívají Američané, se Phoenixovi podařilo ztvárnit tak dokonale proto, že charakter postavy mohl čerpat sám ze sebe, z vlastních zážitků a zkušeností. Režisér James Mangold nechtěl pracovat na filmu o idolu, ale na filmu o člověku. „Nikdo jiný než Joaquin to dělat nemohl,“ tvrdí Phoenixova dlouholetá agentka Iris Burton. „Kdo jiný má v sobě stejnou bolest, jakou měl Johnny Cash?“
Společný osud
Phoenix kouří cigarety American Spirit, kouše si nehty až do masa, řasy mu závidí nejedna holka. „Má oči, na kterých hned poznáte, proč se říká oko – do duše okno,“ říká o něm režisér Jay Russell, který ho předloni obsadil do filmu Okrsek 49. „Nemusí ani mluvit, vidíte mu přímo do nitra. Má divnou barvu očí, někdy jsou jantarové, jindy zas olivově zelené. Každopádně jsou hypnotizující.“
Pronikavý pohled mu zůstal i skrz hnědé kontaktní čočky, které nosil při natáčení Láska spaluje. Producentka Cathy se dodnes nevzpamatovala ze scény, kdy Johnny vypráví June o smrti svého bratra Jacka: „Joaquin na chvíli sklonil hlavu, pak ji opět zvedl a zadíval se June do očí. Byl to moment beze slov, ale řekl více než všechna slova světa. Krve by se v nás nedořezal. Podívala jsem se na Jima (režiséra), a ten měl v očích slzy. Nikdy na ten něžně tvrdý pohled nezapomenu.“
Před 12 lety zemřel Joaquinovi před restaurací Johnnyho Deppa Viper Room starší bratr na předávkování drogami. Sám se však jakémukoli srovnávání Cashovy a své ztráty brání. Jeho hraní je prý jen projekce pozorovatele. „Čerpat z vlastní zkušenosti, ať už v zamilovanosti, rozchodech, příbuzenských vztazích anebo ve ztrátě někoho blízkého, mi přijde trochu vyděračské. Já musím jít ke zdroji, zjistit si první poslední o dané situaci. Co se Johnna týče, věděl jsem velmi přesně, co k bratrovi cítil. Podle dobových informací se jej na bratrovu smrt lidé vyptávali tak dlouho, až se zařekl, že už o ní nikdy nepromluví. Z toho se dá snadno odvodit, že pokud měl Cash potřebu o tom June něco říct, musel ji velmi milovat a chtěl se jí otevřít. A jestli našel sílu s ní mluvit o něčem, co ho tolik spalovalo a co se v sobě snažil pohřbít, musel to s ní myslet velmi vážně.
Tohle stigma si s sebou nesl celý život, utvářelo to jeho osobnost a je to i hlavní téma filmu. To samé si shodou okolností myslí lidé o mně. Myslí si, že ztráta Rivera měla rozhodující vliv na utváření mé osobnosti. Jenže já během filmu nezkoumal sebe, ale někoho, koho jsem hrál a kdo se vyrovnával se svou vlastní ztrátou. I když po pravdě musím přiznat i sám sobě, že pokud ztratíš někoho blízkého, nějak tě to vždycky poznamená.“
Hasič a císař
Phoenix má mezi nosem a horním rtem nezaměnitelnou tenkou jizvu. Má ji od narození. Je to křivá linka, která jako by poukazovala na zranitelnost, schopnost empatie. Zvláštním způsobem zvyšuje jeho sexuální přitažlivost. Dělá z něj opravdového muže z masa a kostí. Můžete se ho dotknout. A když pronikne do nitra postavy, cítíte to s ním. V jeho podání není nic vyumělkovaného. Výčet jeho rolí obsahuje studenta v Zemřít pro (1995), chytráka v Inventing the Abbotts (1997), prodavače v sexshopu z 8 mm (1999), svedeného kněze v Perem markýze de Sade (2000), vyšinutého vojáka v Ukradni, co můžeš! (2001). Hrál také druhé housle ve dvou filmech M. Night Shyamalana, prošpikovaných specialními efekty: Znamení (2002) a Vesnice (2004). Za krvesmilného vladaře v Gladiátorovi z roku 2000 byl nominován na Oscara. I když právě tahle role mu málem unikla: „Chtěli Judea Lawa. Tu bábovku!“ prohlašuje jeho agentka: „To jsem nemohla připustit.“ Nakonec Phoenix dostal druhou šanci a Ridley Scott se z něj mohl zbláznit.
„Herci mé generace k Joaquinovi vzhlížejí,“ dodává Balthazar Getty – kamarád a spoluherec z Okrsku 49. „Vybírá si skvělé role a umí si s nimi pohrát. Zároveň je to i skromný a pokorný člověk, zkuste mu někdy složit nějakou poklonu, a uvidíte sami.“ Balthazar a Joaquin si spolu padli do oka, když v Baltimoru nacvičovali záchranářské akce pro na natáčení Okrsku 49. „Naše životy jsou si velmi podobné. Oba jsme měli matky-hippiesačky, co nás odmala krmily tofu a droždím. Otcové se odstěhovali a udržovali jsme s nimi jen občasný vztah na dálku. Také k filmu jsme oba přičichli brzy, a navíc máme rádi stejnou hudbu.“
Vegan z LA
Phoenix se narodil v Portoriku jako prostřední z pěti dětí. Oba rodiče byli misionáři náboženského hnutí Children of God. V roce 1978 se usadili v L.A., kde si matka našla práci jako sekretářka a otec v zahradnictví. Nynější Phoenixova agentka se o pěti nadaných dětech dozvěděla od přítele, který jí jednou zavolal a nadšeně do telefonu hulákal: „Jdi okamžitě do Westwoodu. Narazíš na skupinku dětí, jak tančí a zpívají na ulici.“ Nechala si pro ně poslat. Když je uviděla, hned se všemi uzavřela smlouvu. „V každém bylo něco. River v modrém zaprášeném obleku vypadal jako Elvis. A pak tam stál malý nepřehlédnutelný klučina – Joaquin. Právě on dostal první filmové nabídky, pracoval jako první. Ale ne vždy se mu chtělo. Nechtěl krást slávu Riverovi.“ Ale to nevadilo, poněvadž práce měli všichni dost, přestože nedělali reklamy. „Nejedli maso, nejedli cukr. Takže žádná reklama na McDonald’s nebo na sladkosti. Nejdřív jsem to nepochopila. Když mi řekli, že jsou vegani, myslela jsem, že jsou z Vegas.“ Z Iris Burton se postupem času stala taková agentka-matka. „Když zemřel River, podívala jsem se Joaquinovi do očí a pohrozila mu, že pokud ho někdy přistihnu s drogami, tak ho zabiju dřív, než drogy zabijou jeho.“
Osamělé srdce
Phoenix už odmala miluje sójové mléko. Poslední dobou si při jeho konzumaci pobroukává svou oblíbenou píseň od Cashe I Still Miss Someone (Stále mi někdo schází). Sám romantických vztahů moc neprožil a hlavně se nikdy neobjevovaly na předních stránkách bulvárních novin. Jeden částečně zdokumentovaný vztah měl s Liv Tyler, s níž se dal dohromady na natáčení filmu Inventing the Abbotts. „Je tajemný a nebezpečný,“ tvrdí jeho agentka. „Kdybych byla mladá holka, tak se mám před ním na pozoru. Je to vášnivý Štír.“ „Vždycky jsem si myslel, že v tomhle věku už budu dávno ženatý a budu kolem sebe mít pár dětí. Ale zatím nic,“ tvrdí Joaquin: „Nedal bych se dohromady s nikým, o kom bych si nemyslel, že je to do konce života. Nikdy jsem nerandil. Většinou, když se s někým seznámím, okamžitě s ním chci žít. Závidím lidem, co chodí na rande, do kina, na večeře. Já se na to můžu jen dívat a tiše závidět – vůbec nevím, jak se to dělá. A když se to tak vezme, ví vůbec někdo, co to láska je? Pro mě je to záhada. Osobně se v tom trochu ztrácím. Ale každou holku, kterou jsem kdy políbil, jsem také miloval.“
Konec dobrý, všechno dobré
Dotočnou filmu přirovnává Phoenix k rozchodu. „Je to, jako by vás opustila holka. Někdo řekne ,konec‘, a je to. ,Sakra‘, řeknu si já. Už nemůžu spoléhat na všechny ty věci a lidi, s kterými mi poslední měsíce bylo tak dobře a pohodlně. Cítíte se podvedeni, opuštěni, nazí a jen si říkáte: ,Co teď budu dělat?‘. Vrátíte se do opravdového světa.“ Naposled to pro Phoenixe znamenalo měsíc v protialkoholní léčebně. Sám to komentuje: „Skončil jsem s filmem, zamyslel se nad sebou, nad svou kariérou, a něco mi chybělo. Nebyl jsem šťastný i kvůli pití. Nechlastal jsem sice denně, ale používal jsem alkohol jako únik ze stresu. Abych se hodil do pohody, potřeboval jsem panáky. V podstatě mě inspiroval a poučil Cashův životní příběh. Kvůli chlastu jsem vlastně ani neprožíval svůj vlastní život. Nebyla to jen chvilková deprese, pozoroval jsem to na sobě denně, a ten pocit se ve mně pořád umocňoval. Člověk si myslí, že jeho osobnost tvoří nějaké vlastnosti, a pak najednou zjistí, že je to v největší míře alkohol. A tak jsem byl rád, když mě Balthazar dotáhl do léčebny.“
„Všechno, co jste na něm kdy měli rádi nebo vám bylo sympatické, je teď opravdu on sám,“ křižuje se Balthazar Getty. „Dřív jste mohli zahlédnout jen ojedinělé záblesky jeho osobnosti.“
Nedávno se Phoenix sám pustil do režie a natočil pro MTV videoklip Tired of Being Sorry pro skupinu Ringside. „Pustil se do něčeho úplně nového a je tím dost zaměstnán a hlavně ho to hodně baví, takže nemá moc času přemýšlet, co se stane potom.“ Pokud jste se právě teď zamilovali, tak do toho. Ten chlapík je volný! A možná si kvůli vám i sem tam zuje kovbojské boty.
Legenda o vášni
Představa Johnnyho Cashe, kterou u nás kdysi skrze filtr státních médií zformovali Greenhorns (Vzpomínáte? Šlapej dál, tak táhni ke všem čertům…) nebo Ladislav Vodička (Byl to Shane…), nevystihuje docela přesně všechny rozměry postavy, která kdysi uhranula Americe. Sám velký Bob Dylan přiznává, že když s Cashem poprvé vystoupil na jevišti, rozklepaly se mu ruce tak, že sotva udržel kytaru. A prohlásil-li stejný Dylan, že nikdy nezažil člověka, který by uměl lépe manipulovat davy, je to kompliment mistra mágovi.
Film se jmenuje po jedné z mnoha Cashových písní – Walk the Line. Typická hořko-sladká country skladba dává rámec příběhu o chudém dětství, tragické smrti staršího bratra, pádech, úspěších, rozvodu, drogové závislosti až po konečné vykoupení v rukou opravdové lásky June Carter. Jedním z hlavních motivů filmu je právě jiskření mezi Johnnym a June – jak v posteli, tak na jevišti. Jejich love story je stejně silná a srdcervoucí jako ta o Rhettovi a Scarlett či Shrekovi a Fioně.
„Strávili jsme s Cashem spoustu času a probírali s ním, jak ho vlastně vidíme. Byl pro nás mužem dvou tváří. Jedna Cash, druhá Johnny. Ta fotka Joaquina z novin ten pocit naprosto vystihovala.“ Tvář mu napomohla k roli. Za to, že se z něj stal žhavý kandidát na Oscara, vděčí ovšem jen svému hereckému talentu. Navíc měl ještě jednu výhodu. ‚Muže v černém‘, jak Cashovi přezdívají Američané, se Phoenixovi podařilo ztvárnit tak dokonale proto, že charakter postavy mohl čerpat sám ze sebe, z vlastních zážitků a zkušeností. Režisér James Mangold nechtěl pracovat na filmu o idolu, ale na filmu o člověku. „Nikdo jiný než Joaquin to dělat nemohl,“ tvrdí Phoenixova dlouholetá agentka Iris Burton. „Kdo jiný má v sobě stejnou bolest, jakou měl Johnny Cash?“
Společný osud
Phoenix kouří cigarety American Spirit, kouše si nehty až do masa, řasy mu závidí nejedna holka. „Má oči, na kterých hned poznáte, proč se říká oko – do duše okno,“ říká o něm režisér Jay Russell, který ho předloni obsadil do filmu Okrsek 49. „Nemusí ani mluvit, vidíte mu přímo do nitra. Má divnou barvu očí, někdy jsou jantarové, jindy zas olivově zelené. Každopádně jsou hypnotizující.“
Pronikavý pohled mu zůstal i skrz hnědé kontaktní čočky, které nosil při natáčení Láska spaluje. Producentka Cathy se dodnes nevzpamatovala ze scény, kdy Johnny vypráví June o smrti svého bratra Jacka: „Joaquin na chvíli sklonil hlavu, pak ji opět zvedl a zadíval se June do očí. Byl to moment beze slov, ale řekl více než všechna slova světa. Krve by se v nás nedořezal. Podívala jsem se na Jima (režiséra), a ten měl v očích slzy. Nikdy na ten něžně tvrdý pohled nezapomenu.“
Před 12 lety zemřel Joaquinovi před restaurací Johnnyho Deppa Viper Room starší bratr na předávkování drogami. Sám se však jakémukoli srovnávání Cashovy a své ztráty brání. Jeho hraní je prý jen projekce pozorovatele. „Čerpat z vlastní zkušenosti, ať už v zamilovanosti, rozchodech, příbuzenských vztazích anebo ve ztrátě někoho blízkého, mi přijde trochu vyděračské. Já musím jít ke zdroji, zjistit si první poslední o dané situaci. Co se Johnna týče, věděl jsem velmi přesně, co k bratrovi cítil. Podle dobových informací se jej na bratrovu smrt lidé vyptávali tak dlouho, až se zařekl, že už o ní nikdy nepromluví. Z toho se dá snadno odvodit, že pokud měl Cash potřebu o tom June něco říct, musel ji velmi milovat a chtěl se jí otevřít. A jestli našel sílu s ní mluvit o něčem, co ho tolik spalovalo a co se v sobě snažil pohřbít, musel to s ní myslet velmi vážně.
Tohle stigma si s sebou nesl celý život, utvářelo to jeho osobnost a je to i hlavní téma filmu. To samé si shodou okolností myslí lidé o mně. Myslí si, že ztráta Rivera měla rozhodující vliv na utváření mé osobnosti. Jenže já během filmu nezkoumal sebe, ale někoho, koho jsem hrál a kdo se vyrovnával se svou vlastní ztrátou. I když po pravdě musím přiznat i sám sobě, že pokud ztratíš někoho blízkého, nějak tě to vždycky poznamená.“
Hasič a císař
Phoenix má mezi nosem a horním rtem nezaměnitelnou tenkou jizvu. Má ji od narození. Je to křivá linka, která jako by poukazovala na zranitelnost, schopnost empatie. Zvláštním způsobem zvyšuje jeho sexuální přitažlivost. Dělá z něj opravdového muže z masa a kostí. Můžete se ho dotknout. A když pronikne do nitra postavy, cítíte to s ním. V jeho podání není nic vyumělkovaného. Výčet jeho rolí obsahuje studenta v Zemřít pro (1995), chytráka v Inventing the Abbotts (1997), prodavače v sexshopu z 8 mm (1999), svedeného kněze v Perem markýze de Sade (2000), vyšinutého vojáka v Ukradni, co můžeš! (2001). Hrál také druhé housle ve dvou filmech M. Night Shyamalana, prošpikovaných specialními efekty: Znamení (2002) a Vesnice (2004). Za krvesmilného vladaře v Gladiátorovi z roku 2000 byl nominován na Oscara. I když právě tahle role mu málem unikla: „Chtěli Judea Lawa. Tu bábovku!“ prohlašuje jeho agentka: „To jsem nemohla připustit.“ Nakonec Phoenix dostal druhou šanci a Ridley Scott se z něj mohl zbláznit.
„Herci mé generace k Joaquinovi vzhlížejí,“ dodává Balthazar Getty – kamarád a spoluherec z Okrsku 49. „Vybírá si skvělé role a umí si s nimi pohrát. Zároveň je to i skromný a pokorný člověk, zkuste mu někdy složit nějakou poklonu, a uvidíte sami.“ Balthazar a Joaquin si spolu padli do oka, když v Baltimoru nacvičovali záchranářské akce pro na natáčení Okrsku 49. „Naše životy jsou si velmi podobné. Oba jsme měli matky-hippiesačky, co nás odmala krmily tofu a droždím. Otcové se odstěhovali a udržovali jsme s nimi jen občasný vztah na dálku. Také k filmu jsme oba přičichli brzy, a navíc máme rádi stejnou hudbu.“
Vegan z LA
Phoenix se narodil v Portoriku jako prostřední z pěti dětí. Oba rodiče byli misionáři náboženského hnutí Children of God. V roce 1978 se usadili v L.A., kde si matka našla práci jako sekretářka a otec v zahradnictví. Nynější Phoenixova agentka se o pěti nadaných dětech dozvěděla od přítele, který jí jednou zavolal a nadšeně do telefonu hulákal: „Jdi okamžitě do Westwoodu. Narazíš na skupinku dětí, jak tančí a zpívají na ulici.“ Nechala si pro ně poslat. Když je uviděla, hned se všemi uzavřela smlouvu. „V každém bylo něco. River v modrém zaprášeném obleku vypadal jako Elvis. A pak tam stál malý nepřehlédnutelný klučina – Joaquin. Právě on dostal první filmové nabídky, pracoval jako první. Ale ne vždy se mu chtělo. Nechtěl krást slávu Riverovi.“ Ale to nevadilo, poněvadž práce měli všichni dost, přestože nedělali reklamy. „Nejedli maso, nejedli cukr. Takže žádná reklama na McDonald’s nebo na sladkosti. Nejdřív jsem to nepochopila. Když mi řekli, že jsou vegani, myslela jsem, že jsou z Vegas.“ Z Iris Burton se postupem času stala taková agentka-matka. „Když zemřel River, podívala jsem se Joaquinovi do očí a pohrozila mu, že pokud ho někdy přistihnu s drogami, tak ho zabiju dřív, než drogy zabijou jeho.“
Osamělé srdce
Phoenix už odmala miluje sójové mléko. Poslední dobou si při jeho konzumaci pobroukává svou oblíbenou píseň od Cashe I Still Miss Someone (Stále mi někdo schází). Sám romantických vztahů moc neprožil a hlavně se nikdy neobjevovaly na předních stránkách bulvárních novin. Jeden částečně zdokumentovaný vztah měl s Liv Tyler, s níž se dal dohromady na natáčení filmu Inventing the Abbotts. „Je tajemný a nebezpečný,“ tvrdí jeho agentka. „Kdybych byla mladá holka, tak se mám před ním na pozoru. Je to vášnivý Štír.“ „Vždycky jsem si myslel, že v tomhle věku už budu dávno ženatý a budu kolem sebe mít pár dětí. Ale zatím nic,“ tvrdí Joaquin: „Nedal bych se dohromady s nikým, o kom bych si nemyslel, že je to do konce života. Nikdy jsem nerandil. Většinou, když se s někým seznámím, okamžitě s ním chci žít. Závidím lidem, co chodí na rande, do kina, na večeře. Já se na to můžu jen dívat a tiše závidět – vůbec nevím, jak se to dělá. A když se to tak vezme, ví vůbec někdo, co to láska je? Pro mě je to záhada. Osobně se v tom trochu ztrácím. Ale každou holku, kterou jsem kdy políbil, jsem také miloval.“
Konec dobrý, všechno dobré
Dotočnou filmu přirovnává Phoenix k rozchodu. „Je to, jako by vás opustila holka. Někdo řekne ,konec‘, a je to. ,Sakra‘, řeknu si já. Už nemůžu spoléhat na všechny ty věci a lidi, s kterými mi poslední měsíce bylo tak dobře a pohodlně. Cítíte se podvedeni, opuštěni, nazí a jen si říkáte: ,Co teď budu dělat?‘. Vrátíte se do opravdového světa.“ Naposled to pro Phoenixe znamenalo měsíc v protialkoholní léčebně. Sám to komentuje: „Skončil jsem s filmem, zamyslel se nad sebou, nad svou kariérou, a něco mi chybělo. Nebyl jsem šťastný i kvůli pití. Nechlastal jsem sice denně, ale používal jsem alkohol jako únik ze stresu. Abych se hodil do pohody, potřeboval jsem panáky. V podstatě mě inspiroval a poučil Cashův životní příběh. Kvůli chlastu jsem vlastně ani neprožíval svůj vlastní život. Nebyla to jen chvilková deprese, pozoroval jsem to na sobě denně, a ten pocit se ve mně pořád umocňoval. Člověk si myslí, že jeho osobnost tvoří nějaké vlastnosti, a pak najednou zjistí, že je to v největší míře alkohol. A tak jsem byl rád, když mě Balthazar dotáhl do léčebny.“
„Všechno, co jste na něm kdy měli rádi nebo vám bylo sympatické, je teď opravdu on sám,“ křižuje se Balthazar Getty. „Dřív jste mohli zahlédnout jen ojedinělé záblesky jeho osobnosti.“
Nedávno se Phoenix sám pustil do režie a natočil pro MTV videoklip Tired of Being Sorry pro skupinu Ringside. „Pustil se do něčeho úplně nového a je tím dost zaměstnán a hlavně ho to hodně baví, takže nemá moc času přemýšlet, co se stane potom.“ Pokud jste se právě teď zamilovali, tak do toho. Ten chlapík je volný! A možná si kvůli vám i sem tam zuje kovbojské boty.
