Na první pohled vypadá jako standardní hollywoodská hvězda. Má nadpřirozeně bílé zuby, pečlivě nedbalý účes a celoroční opálení. Nosí dokonalé obleky od Armaniho, a nedávno dokonce přestal kouřit. Jenže to všechno je jenom tenká slupka. Protože energie, která z něj vyzařuje, se nemohla zrodit pod umělým sluncem solárií, ve fitnesscentrech a v bazénech v Beverly Hills. Na večírcích po předávání nejrůznějších cen působí jako mlčenlivý cizinec, který do švitořícího davu příliš nezapadá. Drsné rysy v obličeji, přeražený nos a silné krátké prsty manuálně pracujícího člověka ho usvědčují. Pochází odjinud. Temné charisma si přinesl z dělnických vrstev v anglickém Coventry, a svůj plebejský původ s oblibou zdůrazňuje: „Když se snažíte utéct tomu, co jste, vždycky vás to stáhne zpátky. Proto jsem se nikdy nesnažil stát někým jiným,“ říká. Hugh Grant naruby
Vysoký, tmavý, zachmuřený. Pro Clivea Owena už je to skoro neodpáratelná visačka. Role ,mlčících, temných a záhadných‘ hrdinů se s ním táhnou od thrilleru Krupiér, který mu přinesl mezinárodní popularitu, přes detektivku Gosford Park, v níž ztvárnil malou, ale důležitou roli sluhy, až po akčního Agenta bez minulosti nebo historického Krále Artuše. K temnějším postavám patří i hlavní role v jeho nejnovějším filmu, kriminálním dramatu Spojenec. Zahrál si v něm bankovního lupiče a únosce, který si vychutnává absolutní moc nad osudy svých rukojmích. Owen se tak stal jakýmsi protipólem svého krajana Hugha Granta, věčného představitele hravých, vtipných a povrchních mladíků. Zatímco Hugh Grant po boku Julie Roberts romanticky vrkal na lavičce v Notting Hillu, Clive Owen měl možnost na tutéž herečku pěkně od plic zařvat: „Vypadni a chcípni, ty zkurvená děvko!“ v nejvypjatější scéně dramatu Na dotek.
Málokterý herec má to štěstí, aby se přes noc stal hvězdou. Cliveu Owenovi se to podařilo hned dvakrát. Třebaže v mládí se mu jako nejpravděpodobnější dlouho jevila kariéra příjemce sociálních dávek. Se vzděláním totiž skoncoval hned po ukončení povinné školní docházky, v šestnácti letech – propadal totiž ze všeho kromě angličtiny. A zamířil rovnou na pracovní úřad. „Dělal jsem to, co v té době dělala půlka Coventry: hrál kulečník a čekal na podporu,“ konstatuje. Jeho talent byl ale nakonec silnější než nechuť se o cokoli pokoušet, a tak ho po dvou letech povalování po hospodách na první pokus přijali na Královskou akademii dramatických umění.
První zlom přišel v roce 1990, kdy získal hlavní roli v seriálu Chancer. Zahrál si pohledného a vykutáleného klikaře, který prodává sportovní auta. V době vysílání seriálu tvořily tři čtvrtiny diváků u obrazovek ženy a z Owena se stalo čerstvé maso pro nemilosrdný britský bulvár. Šlo mu to na nervy, a tak ze seriálu vycouval. Dokonce zašel ještě dál: zahrál si hned v několika nízkorozpočtových nezávislých filmech, čímž se mu slídily z bulvárních deníků podařilo dokonale znudit. Do televize se později vrátil v detektivním seriálu Vyšetřování naslepo coby šéfinspektor Ross Tanner, který postupně ztrácí zrak, ale nechce to nikomu přiznat, dokud neobjasní zapeklitý případ vraždy.
Díky Chancerovi objevila Clivea Owena Anglie, s pomocí filmu Krupiér pak o osm let později dobyl Ameriku. Ale hollywoodští odborníci na casting byli z něho a z jeho morálně nejednoznačných hrdinů poněkud nesví. „Jak vy to vlastně máte? Hrajete klaďáky, nebo záporáky?“ zeptal se ho jeden z nich. Jiní mu zase radili, že hraje „příliš mnoho padouchů“ a že to poškozuje jeho image. „Já svoje hrdiny takhle nerozděluju. Vždycky mě přitahovaly nebezpečné postavy, u nichž nikdy nevíte, co od nich můžete čekat. Ale v Americe zřejmě musíte být buď jedno, nebo druhé. Hrdina, nebo gauner,“ říká Owen. Jeho neochota nechat se zaškatulkovat zřejmě sehrála roli i při rozhodnutí odmítnout nabídku, aby se stal příštím představitelem Jamese Bonda. Zasvěcené kruhy tvrdí, že ho jako svého nástupce doporučil sám Pierce Brosnan. A Clive Owen by bezpochyby byl vynikajícím Bondem, i když on sám své předpoklady pro roli agenta 007 bagatelizuje: „Začalo se o tom mluvit jen proto, že vypadám dobře v obleku.“ „Má všechno, co ke správnému Bondovi patří. Líbí se mužům i ženám, je relativně známý, ale zatím ne přehnaně slavný. Ale doufám, že tu roli nepřijme, protože by si tím uzavřel mnoho zajímavějších cest,“ vyjádřil se Robert Altman, který Owena režíroval v Gosford Parku. Clive Owen si raději nechal cesty otevřené pro projekty nejrůznějších žánrů – od dramatu Hra s nevěrou po komiksové Sin City: Město hříchu.
„Jen ať jsem jim protivný“
Když je Owenův hrdina v Gosford Parku dotázán, zda si myslí, že jeden z hostů je vrah, odvětí zachmuřeně: „Ještě něco horšího. Je to herec.“ Také sám Clive Owen působí dojmem, že o světě showbyznysu nemá zrovna nejlepší mínění. Kdyby se mu díky Krupiérovi neotevřely dveře do Hollywoodu samy od sebe, nikdy by se prý nepokoušel tam prorazit: „Je to příliš depresivní,“ říká. „Může vás to připravit o duši. Lidí, kteří o to usilují, je hrozně moc, a pokud nemají známosti, nikdy se nesetkají s nikým důležitým.“ I když je to u herce trochu zvláštní, potlesk a obdiv publika pro něj nejsou nejdůležitější. „Na herce se činí velký nátlak, aby se snažili zalíbit lidem. Mně ale nevadí, když jsem jim protivný, pokud je to v zájmu postavy,“ vysvětluje. Tuhle jeho vlastnost velmi ocenili tvůrci divadelní i filmové verze dramatu Na dotek. Clive zvládl obojí: na jevišti si zahrál roli slabošského novináře Dana, před kamerou zase nepříjemně vulgárního a agresivního doktora Larryho. „Clive nemá citovou potřebu líbit se divákům, a to je v naší branži hodně vzácné,“ říká autor divadelní předlohy snímku Na dotek Patrick Marber, a dodává: „Většina z nás pracuje v zábavním průmyslu proto, že chceme být obdivováni a neustále ujišťováni, jak jsme úžasní. Clive to má jinak, a proto byl pro mou hru nesmírně užitečný. Protože lidi, o kterých píšu, se chovají poněkud nepěkně.“
Do hollywoodských kruhů Clive Owen nezapadá také díky tomu, že na mužný sexsymbol má překvapivě spořádaný rodinný život. Přestože ve filmech se objevuje po boku nejpřitažlivějších hereček současnosti – od Angeliny Jolie přes Rosario Dawson až po Keiru Knightley –, přestože Jennifer Aniston, jeho partnerka z filmu Hra s nevěrou, ho označila za nejlepšího ,líbače‘, jakého kdy před kamerou potkala, žádné z jeho filmových partnerství se neproměnilo v soukromý románek. Kromě jediného. Do své ženy Sarah Jane Fenton se zamiloval na začátku 90. let tím nejromantičtějším způsobem: na jevišti, když oba hráli hlavní role v Shakespearově Romeovi a Julii. „Mají skvělý vztah. Sarah je nesmírně přímá a otevřená. Jsem si jistý, že je prvním kritikem jeho práce. Což je důležité, protože v naší branži nemůžete nikomu doopravdy věřit,“ říká režisér Krupiéra Mike Hodges. Clive je údajně také vzorným otcem, o což se jistě zasloužily i jeho vlastní negativní zkušenosti z dětství. Když mu byly tři roky, jeho otec, rádoby countryový písničkář, se vydal hledat inspiraci pro své popěvky o dům dál a své ženě nechal na starost pět synů.
Navzdory své vášni pro dobře padnoucí obleky a perfektnímu hollywoodskému chrupu prostě Clive Owen není zrovna typická filmová hvězda. Když vstoupí do místnosti, nestrhává na sebe veškerou pozornost, a kvůli fotbalovému zápasu svého milovaného FC Liverpool je schopen propásnout sebedůležitější tiskovku. „Nesnažím se vytvářet si nějakou image. Zajímá mě jenom práce, ne ten humbuk okolo,“ tvrdí, a na rozdíl od některých jeho hereckých kolegů mu to můžete věřit.
