Kdysi se o Gwyneth Paltrow v New Yorku říkalo, že zanedlouho nadobro zmizí nejen z filmového plátna, ale i z povrchu zemského. Slavná herečka byla posedlá zdravým životním stylem. Veškerý volný čas věnovala józe a léta držela přísnou makrobiotickou dietu. Dneska se tomu směje: „Žaludek mám jak vyměněný, najednou se v něm najde místo i pro dezert,“ raduje se Gwyneth. Za všechno asi může jedno malé jablíčko, totiž hereččina šestnáctiměsíční dcerka Apple. „Když se ze mě stala máma, najednou bylo všechno jinak. Došlo mi tolik věcí. Třeba to, že dítě bude mým nejdůležitějším dílem, mnohem důležitějším než sebelepší film,“ říká třiatřicetiletá herečka. A tak se ani nelze divit, že na plátně jsme Gwyneth už nějakou dobu neviděli. Po roli v životopisném snímku o spisovatelce Sylvii Plathové bylo ticho po pěšině. Zlaté děvče, které dosáhlo na pomyslný vrchol kariéry už ve svých šestadvaceti, když za roli v Zamilovaném Shakespearovi získalo Oscara, dobrovolně sestoupilo z filmového Olympu. Jak to? „Najednou jsem si uvědomila, že už to s tou prací fakt přeháním. Chtěla jsem se zahrabat sto sáhů pod zem. Cítila jsem na sobě obrovskou tíhu. A taky závist a nepřejícnost okolí. Jako by říkali: Kdo si vůbec myslí, že je? Byla jsem tak mladá, a tolik jsem toho dokázala. Svět mi tehdy dával najevo, že si mám dát na nějaký čas pauzu a přenechat prostor jiným. Alespoň já jsem se tak cítila,“ přiznává herečka.
Tátova holčička
Ta chvíle je pomalu u konce. Gwyneth sbírá síly k návratu, i když velmi pozvolnému. Nedávno podepsala lukrativní kontrakt s koncernem Estée Lauder a stala se tváří parfému Pleasures. Navíc se 12. ledna do našich kin dostane její nejnovější film. Snímek se jmenuje Důkaz a je adaptací divadelní hry Davida Auburna o umírajícím matematikovi (hraje ho Anthony Hopkins) a jeho oddané dceři, která kromě otcova talentu patrně zdědila také jeho šílenství. Gwyneth si tuhle náročnou psychologickou roli vyzkoušela už před dvěma lety v londýnském divadle Donmar Warehouse. „Mezitím, co se divadelní hru povedlo převést na plátno, se toho pro mě hodně změnilo,“ říká herečka. „Když jsem zkoušela divadelní hru, můj táta byl naživu a já jsem zrovna neměla žádného partnera. Když jsem pak točila film, byla jsem vdaná, čekala jsem dítě a nosila smutek za svého zesnulého otce. První výročí tátova úmrtí připadlo zrovna na první týden natáčení, a já byla úplně zničená. Můj otec byl nejdůležitějším člověkem v mém životě, vztah s ním byl nejtrvalejším vztahem, co jsem kdy zažila. On mi ukázal, kdo vlastně jsem.“ Když bylo malé Gwyneth deset, vzal ji táta do Paříže. Řekl jí prý tehdy: „Chci, abys poprvé viděla Paříž s mužem, který tě bude navždy milovat, ať se děje cokoli.“ Ještě se něčemu divíte?
Smrt jako dárek k narozeninám
Hereččino ideální dětství je jedním z důvodů, proč si z ní okolí často dělalo terč posměchu, a její krása, talent, pracovní úspěchy a manžel, co by ji na rukou nosil, tomu příliš nepomohli. Gwyneth je co závidět. Zvláštní je, že jednou z věcí, které americký tisk rozčilují nejvíc, je právě její ideální dětství. Jako by se od talentovaných herců tak nějak očekávalo, že budou mít za sebou krušné mládí a lásku a pozornost, kterých se jim nedostávalo, budou hledat u publika, což je následně povede k oscarovým výkonům. Gwyneth je ovšem zcela jiný případ. Vyrůstala v rodině herečky Blythe Danner a televizního producenta Bruce Paltrowa. Rodiče žili ve šťastném svazku více než třicet let, žádné skandály. Pro Gwyneth nebylo herectví únikem ani ventilem emocí, pouze něčím, co ji bavilo dělat. Smrt jejího otce pro ni byla zatím největší ranou osudu, přihlédneme-li k okolnostem, za jakých k ní došlo.
Gwyneth tehdy odletěla s tátou do Itálie oslavit své třicáté narozeniny. Večírek se pořádal ve vile módního návrháře Valentina, přijely všechny její kamarádky od Stelly McCartney až po Kate Moss. Ještě ten večer odvezla Gwyneth tátu do římské nemocnice, kde do rána zemřel. „Bylo to hrozné, když se to stalo, byla jsem smutkem celá bez sebe, nevěděla jsem, co dál. Po pár týdnech se mi ale rozjasnilo, přišla jsem na to, co chci od života.“ Pár týdnů poté, v létě roku 2003, potkala v zákulisí londýnského koncertu Coldplay svého budoucího manžela, hudebníka Chrise Martina. Povídali si, vyměnili si čísla. Když jí na srpnovém newyorském koncertu věnoval písničku, celému světu bylo jasné, že je to láska.
Matkou na plný úvazek
Po roce romantických večeří a tajných schůzek se rozhodli vzít. Jedna z nejlepších amerických hereček si vzala jednoho z nejlepších britských muzikantů. Pár měsíců nato se jim narodilo dítě. Zní to trochu jako příběh z červené knihovny, že? Dnes mají jeden domov v části New Yorku zvané TriBeCa a ten druhý nedaleko londýnského Belsize Parku. „Asi se to změní, až se budeme muset rozhodnout, kde bude Apple chodit do školy, ale s tím si teď nedělám starosti,“ tvrdí Gwyneth. Život v Evropě jí zatím vyhovuje víc. Procházky v Hyde Parku, londýnské taxíky, do nichž se pohodlně vejde kočárek, a taky skutečnost, že může bez problému chodit po ulicích, aniž by ji někdo obtěžoval. A mezitím, co si užívá klidu, se z jejího muže stala hvězda první velikosti. „Je hrozně příjemné, že se pozornost médií obrátila na něj. Užívám si to. Chris je táta, tak pracuje a vydělává peníze. Já jsem máma, jsem doma, starám se o dítě a o to, aby všechno fungovalo,“ pochvaluje si Gwyneth.
Zdá se, že herečka je s rozhodnutím pověsit svou kariéru alespoň dočasně na hřebík spokojena. „Pořád dostávám scénáře a taky si je čtu, ale jsem tak nějak rozpolcená. Deset dní jsem pracovala na filmu Dealbreakers (krátký film, který režírovala její kamarádka Mary Wigmore, pozn. red.). Apple bylo tehdy deset měsíců. Bylo to poprvé, co ji někdo jiný koupal a uspával. S filmem to máte těžké, točí se klidně 18 hodin denně. Nejste tam, když se vaše dítě probouzí, nejste tam, když usíná, a pak se sama sebe ptáte: stojí mi to za to? Do práce se nakonec vrátím, ale až tehdy, když budu cítit, že přišel ten správný čas.“ Pokud tedy chcete vidět Gwyneth na plátně, běžte se podívat na Důkaz. Kromě toho, že se říká, že je to jeden z jejích nejlepších hereckých výkonů vůbec, může být na dlouhou dobu taky poslední.
Tátova holčička
Ta chvíle je pomalu u konce. Gwyneth sbírá síly k návratu, i když velmi pozvolnému. Nedávno podepsala lukrativní kontrakt s koncernem Estée Lauder a stala se tváří parfému Pleasures. Navíc se 12. ledna do našich kin dostane její nejnovější film. Snímek se jmenuje Důkaz a je adaptací divadelní hry Davida Auburna o umírajícím matematikovi (hraje ho Anthony Hopkins) a jeho oddané dceři, která kromě otcova talentu patrně zdědila také jeho šílenství. Gwyneth si tuhle náročnou psychologickou roli vyzkoušela už před dvěma lety v londýnském divadle Donmar Warehouse. „Mezitím, co se divadelní hru povedlo převést na plátno, se toho pro mě hodně změnilo,“ říká herečka. „Když jsem zkoušela divadelní hru, můj táta byl naživu a já jsem zrovna neměla žádného partnera. Když jsem pak točila film, byla jsem vdaná, čekala jsem dítě a nosila smutek za svého zesnulého otce. První výročí tátova úmrtí připadlo zrovna na první týden natáčení, a já byla úplně zničená. Můj otec byl nejdůležitějším člověkem v mém životě, vztah s ním byl nejtrvalejším vztahem, co jsem kdy zažila. On mi ukázal, kdo vlastně jsem.“ Když bylo malé Gwyneth deset, vzal ji táta do Paříže. Řekl jí prý tehdy: „Chci, abys poprvé viděla Paříž s mužem, který tě bude navždy milovat, ať se děje cokoli.“ Ještě se něčemu divíte?
Smrt jako dárek k narozeninám
Hereččino ideální dětství je jedním z důvodů, proč si z ní okolí často dělalo terč posměchu, a její krása, talent, pracovní úspěchy a manžel, co by ji na rukou nosil, tomu příliš nepomohli. Gwyneth je co závidět. Zvláštní je, že jednou z věcí, které americký tisk rozčilují nejvíc, je právě její ideální dětství. Jako by se od talentovaných herců tak nějak očekávalo, že budou mít za sebou krušné mládí a lásku a pozornost, kterých se jim nedostávalo, budou hledat u publika, což je následně povede k oscarovým výkonům. Gwyneth je ovšem zcela jiný případ. Vyrůstala v rodině herečky Blythe Danner a televizního producenta Bruce Paltrowa. Rodiče žili ve šťastném svazku více než třicet let, žádné skandály. Pro Gwyneth nebylo herectví únikem ani ventilem emocí, pouze něčím, co ji bavilo dělat. Smrt jejího otce pro ni byla zatím největší ranou osudu, přihlédneme-li k okolnostem, za jakých k ní došlo.
Gwyneth tehdy odletěla s tátou do Itálie oslavit své třicáté narozeniny. Večírek se pořádal ve vile módního návrháře Valentina, přijely všechny její kamarádky od Stelly McCartney až po Kate Moss. Ještě ten večer odvezla Gwyneth tátu do římské nemocnice, kde do rána zemřel. „Bylo to hrozné, když se to stalo, byla jsem smutkem celá bez sebe, nevěděla jsem, co dál. Po pár týdnech se mi ale rozjasnilo, přišla jsem na to, co chci od života.“ Pár týdnů poté, v létě roku 2003, potkala v zákulisí londýnského koncertu Coldplay svého budoucího manžela, hudebníka Chrise Martina. Povídali si, vyměnili si čísla. Když jí na srpnovém newyorském koncertu věnoval písničku, celému světu bylo jasné, že je to láska.
Matkou na plný úvazek
Po roce romantických večeří a tajných schůzek se rozhodli vzít. Jedna z nejlepších amerických hereček si vzala jednoho z nejlepších britských muzikantů. Pár měsíců nato se jim narodilo dítě. Zní to trochu jako příběh z červené knihovny, že? Dnes mají jeden domov v části New Yorku zvané TriBeCa a ten druhý nedaleko londýnského Belsize Parku. „Asi se to změní, až se budeme muset rozhodnout, kde bude Apple chodit do školy, ale s tím si teď nedělám starosti,“ tvrdí Gwyneth. Život v Evropě jí zatím vyhovuje víc. Procházky v Hyde Parku, londýnské taxíky, do nichž se pohodlně vejde kočárek, a taky skutečnost, že může bez problému chodit po ulicích, aniž by ji někdo obtěžoval. A mezitím, co si užívá klidu, se z jejího muže stala hvězda první velikosti. „Je hrozně příjemné, že se pozornost médií obrátila na něj. Užívám si to. Chris je táta, tak pracuje a vydělává peníze. Já jsem máma, jsem doma, starám se o dítě a o to, aby všechno fungovalo,“ pochvaluje si Gwyneth.
Zdá se, že herečka je s rozhodnutím pověsit svou kariéru alespoň dočasně na hřebík spokojena. „Pořád dostávám scénáře a taky si je čtu, ale jsem tak nějak rozpolcená. Deset dní jsem pracovala na filmu Dealbreakers (krátký film, který režírovala její kamarádka Mary Wigmore, pozn. red.). Apple bylo tehdy deset měsíců. Bylo to poprvé, co ji někdo jiný koupal a uspával. S filmem to máte těžké, točí se klidně 18 hodin denně. Nejste tam, když se vaše dítě probouzí, nejste tam, když usíná, a pak se sama sebe ptáte: stojí mi to za to? Do práce se nakonec vrátím, ale až tehdy, když budu cítit, že přišel ten správný čas.“ Pokud tedy chcete vidět Gwyneth na plátně, běžte se podívat na Důkaz. Kromě toho, že se říká, že je to jeden z jejích nejlepších hereckých výkonů vůbec, může být na dlouhou dobu taky poslední.
