Elettra Rossellini

Když jsem viděla poprvé fotky Elettry Rossellini Wiedemann, připadala mi obyčejná a nijak zvlášť krásná. Měla jsem dojem, že je v modelingu jen proto, že její babička je ona osudová žena z Casablanky Ingrid Bergmann a její matka Isabella Rossellini, modelka a herečka, která zazářila například v Lynchově snímku Modrý samet. Ženy, které jsou dodnes důkazem, že krása a intelekt nemusí být protiklady. Když jsem ale Elettru viděla před pár měsíci naživo, musela jsem změnit názor – byla krásná, šarmantní a vyzařovalo z ní zvláštní kouzlo. A to i přesto, že je jí teprve třiadvacet let.

Elettra Rossellini se přitom stala modelkou vlastně nedopatřením. Neměla chuť kráčet ve stopách své matky, snaží se hledat svou vlastní cestu. „Je těžké se nějak projevovat, když je člověk neustále poměřován se svou matkou a babičkou,“ vysvětluje. „Přitom já jsem babičku ani nepoznala, protože umřela dřív, než jsem se narodila.“ Modeling je prý pro studentku politiky a historie spíš rozptýlením a zábavou než životním posláním.

Její úspěch v této branži ji samotnou prý stále překvapuje. „Nikdy jsem si nemyslela, že dojdu tak daleko. Poslední tři roky byly úchvatné, skvělé, okouzlující,“ rozplývá se perfektní francouzštinou, i když stále žije v New Yorku.

Její první kontakt s módou přitom nebyl příliš vábný. Bylo jí čtrnáct, když jí bývalý agent Isabelly Rossellini a Johna Wiedemanna, jejího otce, navrhl, že jí udělá několik fotografií.

„Maminka mi tehdy řekla: ‚Jsi dost velká, aby ses rozhodla sama,, jestli to chceš.‘ Zkusila jsem to, ale nebavilo mě to. Cítila jsem se nesvá. Nechtěla jsem být jiná než moje kamarádky. A navíc mi všichni pořád připomínali moji matku.“ Dilema ,fotit, či nefotit‘ vyřešil korzet, který musela Elettra pět let nosit, protože po matce zdědila skoliózu páteře. Jak sama říká, po pěti letech jí svaly na krku tak ochably, že téměř neudržela hlavu, a nemoc páteře se přitom nijak nezlepšila. Místo korzetu či léků si tak naordinovala jógu, kterou spolu s pillates cvičí dodnes.

O módu se tak začala pořádně zajímat až v osmnácti letech. Kariéru modelky odstartoval o rok později katalog pro obchod s oblečením pro teenagery Abercrombie & Fitch, který s ní nafotil rodinný přítel a známý módní fotograf Bruce Weber. Okamžitě následovaly přehlídky v Miláně, kde zůstala dva roky, a pak přišla Paříž… „Pokaždé jsem si myslela, že to je moje poslední práce. Ale k mému překvapení to tak nebylo, volali mi vždycky znovu a znovu.“ Loni na podzim měla Elettra během newyorského týdne módy šňůru osmi přehlídek, mezi nimiž byly i přehlídky Diany von Furstenberg nebo Billa Blasse. Její tvář dnes zná jen pár odborníků.

Elettřinou anonymitou ovšem bude brzy konec. Na jaře se totiž objeví v časopisech a na plakátech po celém světě. Stala se totiž novou tváří Lancôme. Značky, kterou čtrnáct let reprezentovala její matka Isabella Rossellini. „Mám pocit, že patřím k Lancôme od narození,“ vypráví se smíchem a vzpomíná, jak si jako malá hrála v zákulisí, zatímco její matka natáčela spot na legendární péči Hydrative nebo parfém Trésor. „Jednou se mě učitelka v mateřské škole ptala, co bych dělala, kdybych se někdy ztratila. Řekla jsem, že bych se postavila pod mámin plakát a tam bych na ni počkala. Myslela jsem, že každá máma má svůj ,billboard‘, a když se jí dítě ztratí, prostě se pod něj postaví a ona si ho tam vyzvedne.“

Přijala tedy Elettra smlouvu s kosmetickou firmou, pro kterou pracovala její matka, aby na sebe věci navazovaly? „Upřímně jsem v tom zase tolik souvislostí neviděla, protože je to už dávno, co Isabella reprezentovala Lancôme. I když ta myšlenka dědění z matky na dceru se mi docela líbí.“ Lancôme je prý pro ni něco jako něžná zasutá vzpomínka. „Jenom když cítím vůni těch parfémů, tak se ocitnu v dětství. Když jsem byla malá, myslela jsem si, že ty malé kelímky s očními krémy jsou ve skutečnosti vyrobeny pro děti, a mazala jsem se tím všude.“

Přiznává také, že v pubertě o sebe příliš nepečovala. „Matka mi tehdy říkala: ‚Pleť, to je tvůj život, musíš ji respektovat. Teď už mám spousty krémů a doslova je zbožňuji. Je to takový luxus!“ vypráví Elettra, která nekouří, nepije a nechodí ani do klubů. Nejraději prý tráví čas návštěvami přátel a povídáním při společných večeřích. Sama ostatně také velmi ráda vaří.

A jak se udržuje ve formě? „S jídlem se musím trochu hlídat, protože když se moc najím, chce se mi spát. Tak dávám přednost spíš salátům, vařené zelenině a kuřecímu masu. V naší rodině se taky vždycky hodně sportovalo. Pravidelně běhám v Central Parku stejně jako všichni Newyorčané, jezdím na kolečkových bruslích. V zimě hodně lyžuju a v létě plavu. Někdy jezdím i na vodních lyžích.“ Elettra si všude s sebou vozí věci na jogging, a často ráno běhá i ve městech, kam přilétá kvůli práci. „Když sportuju, cítím se celý den výborně,“ dodává.

Nicméně matčinu ani babiččinu kariéru nemá chuť kopírovat . „Žádné filmy,“ říká odhodlaně. I když v reklamě, kterou natočila Zoé Cassavetes pro tašky Lamarthe, vypadá před kamerou velmi dobře. „Dostala jsem dost nabídek na role, ale vždycky jsem je odmítla.“ Myslí si o sobě, že je dost netrpělivá na to, aby na scéně desetkrát opakovala totéž. „Stín mé rodiny se nade mnou stále vznáší. Filmování by už bylo příliš. Ostatně, až mě svět módy nebude chtít, vrátím se zpátky ke studiím.“

Elettra mluvící třemi jazyky dokončila čtvrtý ročník studia politických věd a historie v New Yorku. Ráda cestuje a poznává nové lidi a místní kulturu. Zabývá se otázkou životního prostředí a snaží se v této otázce aktivně vystupovat. Například loňské léto strávila v centru ochrany slonů v Nairobi, které se snaží usnadnit přežití těchto zvířat ve volné přírodě. Spolu se svou přítelkyní herečkou Shalom Harlow (mimochodem také tváří Lancôme) plánují další ekologické aktivity. „Ještě nevím, jaké povolání mi dovolí skloubit politiku a životní prostředí. Ale mám ještě čas,“ vysvětluje Elettra, která už dnes plánuje, že v budoucnu stejně jako její matka adoptuje nějaké opuštěné dítě. „Když máma adoptovala Roberta, mého mladšího bratra, bylo mi deset a strašně jsem žárlila. Ale později, když jsem viděla, jak se Roberto stal součástí naší rodiny, jsem začala přemýšlet, že udělám jednou totéž.“
Než začne ‚zachraňovat svět‘, bude trávit čas mezi přehlídkovými moly a knihovnou – obojí prý dělá se stejnou radostí.