Život za dveřmi ordinace

JITKU ČVANČAROVOU ZNÁ DÍKY ORDINACI V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ TÉMĚŘ KAŽDÝ. VEDLE SERIÁLU, KTERÝ JÍ PŘINESL OBROVSKOU POPULARITU, OVŠEM TATO DEVĚTADVACETILETÁ HEREČKA ZVLÁDÁ SPOUSTU DALŠÍCH VĚCÍ. CO DĚLÁ SESTŘIČKA MARKÉTA, KDYŽ ZAVŘE DVEŘE ORDINACE?



Zastihnout vás je téměř nemožné. Na čem momentálně pracujete?
Finišuji natáčení dvou filmů, které se objeví v kinech začátkem příštího roku. Kromě toho ještě dohrávám se spolkem Kašpar Cyrana v Divadle v Celetné. Původně to měl být projekt jenom na jedno léto, ale byl natolik úspěšný, že jsme se s režisérem Jakubem Špalkem domluvili, že jej zopakujeme i letos. A dokonce se Cyrano zařadí do Kašparovského repertoáru, takže jej budete moci vidět i v normální herecké sezoně.

Můžete mi prozradit něco o těch dvou připravovaných filmových projektech?
Jedním z nich je komedie režiséra Dušana Kleina Svatba na bitevním poli s Bolkem Polívkou v hlavní roli, kde hraji postavu vesnické hospodské Jarunky. Moc mě to bavilo, protože jsem tam měla vynikající hereckou společnost a stále jsem čepovala pivo. Ten druhý film je rodinný snímek Márie Procházkové O červené Terezce. Je to takový citlivý příběh o vztazích. O tom, že v dnešní době často tatínkové vychovávají děti, jež nejsou biologicky jejich. Děj se odehrává mezi dvěma ‚tatínky‘, maminkou, kterou ztvárňuji já, a malou Terezkou. Je to hodně o tom, jak ta holčička vnímá vyhrocené situace mezi rodiči. Velmi se mi líbil scénář, který Mária napsala. Teď, když ho máme skoro dotočený, doufám, že film osloví spoustu lidí. Je i zajímavě obsazen, mými kolegy v něm jsou například Pavel Řezníček, Martin Hofmann a Marek Taclík.

Během divadelní sezony toho máte ještě víc?
Hraji asi v sedmi různých divadlech. V Praze jich je pět, v Brně je to moje mateřské Městské divadlo Brno a také Divadlo Bolka Polívky. Na podzim mě čeká zkoušení role Marie Stuartovny ve hře Ať žije královna s režisérem Petrem Kracíkem v Divadle pod Palmovkou.

Umíte při takovém tempu odpočívat?
Zima bude odpočinková. Mám plán jet za teplem, doslova až na druhý konec světa – trochu si vydechnout a nabrat síly. Herec není perpetuum mobile, potřebuji odpočívat, jako každý. A cestování je pro mě obrovský relax, miluji poznávat nepoznané. Mám tolik snů a plánů, kam se ještě potřebuji podívat. Je to pro mě taková euforická svoboda, přejet hranice naší země, kde vás nikdo nezná, nikdo neokukuje, nezkoumá. To mi totiž někdy trochu leze na nervy. Naštěstí je ale ten náš český dvoreček tak malý, že opravdu stačí pár hodin jízdy autem, a mám zpět svou ztracenou anonymitu.

To vám vážně stačí pořádně odpočívat jednou za rok?
Delší cesta do světa se opravdu nedá častěji uskutečnit. Přes rok relaxuji sportem, jízdou na koni. V jízdárně v Radonicích, kde se jezdí parkur (sport, při němž se jezdec na koni snaží v co nejkratším čase a s co nejmenším počtem chyb projet trasu s překážkami – pozn. red.), jsem si našla trenéra Daniela Touška, který mě učí anglickou jezdeckou školu. Vždycky jsem byla spíš samouk. Když jsem potřebovala jezdit na koni v nějaké pohádce, absolvovala jsem třeba týdenní kurz. Asi před rokem jsem se ale rozhodla, že to moje ježdění musí vypadat naprosto profesionálně.

Průměrný divák to v půlminutovém záběru těžko pozná, nemyslíte?
Jsem perfekcionistka, chtěla jsem své jízdě dát formu, styl, naučit se s koněm skákat. Bez toho, abych nejdřív uměla dokonale jezdit, to nejde. Musím být zodpovědná ke svému povolání, nemůžu si přece zlámat ruce a nohy, když mám roztočený film. Koně jsou moje velká láska snad už od narození. Proto jsem byla nadšená tím, že jako lokace pro tohle focení byla vybrána Velká Chuchle. Když sedím v sedle, mám alespoň na chvíli pocit, že jsem v jiném světě. Sednu koni na hřbet a jedu, všechen bulvár a špínu, která se točí kolem našeho showbyznysu, vypustím z hlavy.

Vám ten bulvár nějak nedá spát.
Štve mě, že v Čechách bohužel nejsou zákony, jež by chránily osoby veřejně známé, které nechtějí být vláčeny bulvárem. Otiskují se lživé informace a my nemáme šanci se proti tomu bránit! Pořád čekám, že se něco stane, a pořád se nic neděje.

To je odvrácená strana popularity. Vy jste si na boj s bulvárem dokonce najala Tomáše Sokola, jednoho z nejdražších advokátů v Čechách. O co šlo?
Časopis Českých drah si se mnou vymyslel rozhovor. Na jeho prezentaci potom vyjela reklamní kampaň, v níž byla na billboardech po celé České republice obrovská titulní stránka s mým jménem a obličejem, aniž bych o tom věděla. Vypadalo, jako bych jim ve skutečnosti dělala reklamu. To už mi opravdu přišlo trošku moc.

Jste ochotna investovat velké peníze, abyste se dovolala spravedlnosti?
Bojuji z principu, nic jiného mi nezbývá. Musím alespoň vyjádřit nesouhlas s tím, co se děje. Nemůžu přece dovolit, aby si se mnou vytírali zadek! Mohla bych možná někoho zmlátit, ale to není můj styl, i když mám někdy obrovskou chuť.

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE POUZE V ŘÍJNOVÉ ELLE, KTERÁ JE PRÁVĚ NA STÁNCÍCH.

---

DALŠÍ ROZHOVORY:
Aneta Langerová, Eva Herzigová, Alena Šeredová