Vanda Hybnerová o Madisonských mostech, lásce a vnitřní síle ženy

Po dvou dekádách ticha se Nová Spirála na pražském Výstavišti opět probouzí k životu a stává se centrem kulturního dění. V současnosti jejími zdmi rezonuje jemná a citlivá konverzační činohra Madisonské mosty. Příběh, který napsal Robert James Waller a který byl v 90. letech zfilmován s Meryl Streep a Clintem Eastwoodem v hlavních rolích, nyní ožívá na holešovické scéně. V roli Francescy se představila Vanda Hybnerová, zatímco fotografa Roberta ztvárňuje Jan Révai.

Divadelní adaptace Madisonských mostů byla vytvořena přímo pro prostor Nové Spirály na Výstavišti a využívá všechny její technologické možnosti, aby divákům nabídla hluboký a intimní zážitek. Inscenace v citlivé režii Viktorie Čermákové klade důraz na sílu hereckých výkonů a dialogů, přičemž technologie pomáhají vytvářet silné obrazy "mezi a nad slovy", kde se odehrává skutečný osudový vztah plný vášně a emocí. Divadlo dokonce nabízí zážitkové vstupenky, díky kterým se diváci mohou na chvíli stát součástí děje vedle Vandy Hybnerové a Jana Révaie přímo na jevišti.

Na otázku, jaké její beauty tajemství, Vanda Hybnerová odpověděla "neřešit přicházející zralost, udržovat se pohybem, dýchat čerstvý vzduch a milovat slunce". V rozhovoru se dočtete, jak se herečka vyrovnává se silou jednoho z nejslavnějších milostných příběhů, co se od Francescy naučila a zda se bála srovnání s Meryl Streep. Dále jsme se jí zeptali, jaké typy filmů nemá ráda a co považuje za nejdůležitější vlastnost, kterou by herečka měla mít.

Zobrazit příspěvek na Instagramu
Mohlo by se vám líbit

O shopaholismu, levném dopaminu a sekáčích s Natálií Pažickou

V rozhovoru s greenfluencerku Natálií Pažickou jsme se ponořily do tématu závislosti na nakupování, se kterou má sama osobní zkušenost. Povídaly jsme si o tom, jak se jí změnil přístup k módě, jak se o tématu bavit s kamarádkou, která se stále oddává fast fashion, a jak dnes vypadá její šatník.
elle.cz
V čem se divadelní představení liší od slavného filmového zpracování s Meryl Streep a Clintem Eastwoodem?

Právě ve zpracování. Divadlo vypráví příběh jinými prostředky a hlavně je autentické a neopakovatelné. Liší se také energií tvůrců. Motivace k uvedení byla ale stejná: objevit ten jedinečný zázrak – lásku.

Jaké bylo vaše první setkání s příběhem Madisonských mostů? 

Film jsem poprvé viděla před 25 lety. Pamatovala jsem si z něj zdánlivě nepodstatné detaily: jak Francesca trhá plevel kolem cesty, jak oknem sleduje cizího chlapa a je překvapená ze svých pocitů, jak má Robert velké hodinky při milostné scéně. Neplakala jsem na konci. Bylo mi třicet a nepřemýšlela jsem o žádných koncích. Byla to pro mě taková Andersenovská pohádka se smutným závěrem.

V čem vidíte hlavní téma Madisonských mostů a co si myslíte, že příběh může přinést dnešnímu publiku?

Je to příběh o naději, o zázraku lásky a neskutečné vnitřní síle ten zázrak nezničit. Už jsem za těch 25 let dostala párkrát za uši, po velkém očekávání přišlo ještě větší zklamání. A myslím, že dobře rozumím rozhodnutí, které postava Francescy na konci udělá. Hlavní poselství příběhu jsou emoce a situace, které většina žen v životě zažila, nebo by je zažít chtěla.

Mohlo by se vám líbit

Herečka Bočková o Louskáčkovi, pohybu a vánočních tradicích

Jaké to je stát se Klárkou ve slavném Louskáčkovi? Herečka Barbora Bočková nás nechává nahlédnout do zákulisí. V rozhovoru prozradí, jak se vypořádala s náročnou choreografií, co jí udržuje v kondici, a také jaké vánoční tradice nikdy nevynechá.
elle.cz
Jak vnímáte celkový koncept a design prostoru Nová Spirála? Jak se vám tam hraje a jaký má vliv na divácký zážitek?

Je to manéž. Kruh. Hra na 360 stupňů je obrovská výzva, protože není možné ani na vteřinu nebýt přítomen. I diváci, sedící proti sobě, se stávají součástí děje. Působí to jako takový meditační kruh spojený s cirkusem. Tyhle kontrasty ve své profesi miluju. Ve Spirále se cítíte jako v chrámu, cirkuse a vesmírné lodi zároveň. Na Vysočině, kde mám hospodářství, pracuji s koňmi v kruhové ohradě, a i tam je propojení energie úžasné. To jsme s Honzou Revaiem během zkoušení silně pocítili.

Diváci dostanou příležitost se do děje zapojit...

Ano, v poslední době diváci rádi vystupují z anonymity a podílí se na té společné energii. Jako herečka to vítám, ale jako divák jsem submisivní a nabízené iluze si vychutnávám tiše v šeru. V Madisonských mostech je scéna v italské restauraci, kde si diváci mohou s námi zatančit, napít se, nebo dělat cokoli, co je napadne.

Adaptace známého příběhu s sebou nese určitá očekávání. Cítila jste tlak na to, jak Francescu ztvárnit podle filmové předlohy?

Bylo mi jasné, že se srovnání nevyhnu, a že budu čelit otázce, jak si mohu dovolit srovnávat se s americkou megastar. Ale divadlo není sport, nejde o to, kdo je lepší. Hlavní je spokojený divák. Spíš jsem řešila, jak naplnit očekávání a nezklamat. Spirála je obrovský prostor, navíc nový, a lidé nejsou zvyklí tam chodit. Byl spjat se slavnými muzikály a my jsme s křehkou konverzační činohrou takoví pokusní králíci. Ale jak říkala moje babička: „Kdo se bojí, s**e v síni.“ Soustředila jsem se na příběh a na motivace své postavy. Moje Francesca je úplně jiná než ta filmová, ale čelí stejným situacím.

Bylo něco, co jste se od ní naučila?

Obdivuju její sílu v rozhodnutí. V tomhle jsem oproti ní v životě žabař.  

Je dnes pro herečky těžké najít silné a komplexní role?

Herečky si role primárně nehledají, čekají, až jim někdo příležitost nabídne. Tahle profese je opravdu o tom být ve správnou chvíli na správném místě a se správnými lidmi. Mně nikdy nevyšel žádný zásadní casting, ale zajímavé práce jsem dostala díky jiným projektům. A když práce nepřichází, tvořím sama. Nevyhledávám konkrétní role, ale zpracovávám témata, která mě fascinují. V posledních letech se na jevišti často peru se smrtí, a to i v komediálních žánrech.

Mohlo by se vám líbit

Linda Bartošová o ženské sexualitě: Slast je pro mě možnost svobody

Linda Bartošová pod záštitou Českého rozhlasu koncem října zveřejnila své nové publicisticko-dokumentární dílo – podcast Slast. Co mělo být citlivým vstupem do prostoru ženské sexuality a konsensu, se v prostředí českých sociálních sítí přetvořilo v mnohotvárnou diskuzi o tom, zda má takovýto podcast (a dokonce i téma) ve veřejnoprávním prostoru vůbec své místo. Komu patří naše slast?
elle.cz
Jaké typy rolí jsou vám nejbližší?

Nevím. Nepřemýšlím takhle. Když roli přijmu, musím jí pochopit a vstoupit do její hlavy. Když hraju třeba zvrácenou bytost, musím obhájit její myšlení. Miluju postavu Jokera – uměla bych ho obhájit, protože kdyby nebylo zlo, nebylo by dobro. Hranice mezi těmito dvěma je stejně tenká jako mezi pláčem a smíchem. Jsem šťastná, když se nám podaří v divácích vyvolat tyhle emoce.

Myslíte při hraní na diváky, nebo jste plně ponořená do role?

Za ty roky hraní jsem se naučila vnímat energii diváků. Je to alchymie – jejich nálada ovlivňuje představení. A nejen tím, že se smějí nebo pláčou. Oni prostě s nějakou energií přijdou a já s ní musím pracovat. Hraju pro diváky. Jednoznačně. Ponořit se do role úplně bez nich je něco jiného, třeba u filmu.

Co je vám bližší: divadlo nebo film? 

Divadlo. Je autentické, přítomné a zpětná vazba přichází okamžitě. Ve filmu je herec jen jedním kolečkem v soukolí a výslednou podobu sám ovlivnit nemůže.

Jaké typy filmů nemáte ráda?

Hloupé, válečné a ty plné počítačových příšer.

Čemu byste se věnovala, kdybyste nebyla herečkou?

Dělám spoustu jiných věcí, takže si život bez divadla představit dokážu. Chyběl by mi sice ta energie a adrenalin, ale to se dá najít i jinde. Většinu svého života buduju hospodářství se zvířaty a mám v plánu ho využít i pro nové aktivity. Nabídnout ho novým divákům.  

Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
Jaká je podle vás nejdůležitější vlastnost, kterou by herečka měla mít?

Spolehlivost, empatii, nekonečný smysl pro humor a sebereflexi.

Jakého českého návrháře byste nejraději oblékla na červený koberec?

Na červeném koberci jsem byla jednou a měla jsem šaty ze sekáče. Jsem v tomhle opravdu marná.

Prozradíte nám nějaké vaše beauty tajemství?

Řeknu vám to takhle, po představení si drhnu líčení toaletním papírem. Moje beauty tajemství je neřešit přicházející zralost, udržovat se pohybem, dýchat čerstvý vzduch a milovat slunce. 

Zdroj článku: