Četla jsi knihu Sedmilhářky od Liane Moriarty předtím, než jsi dostala roli?
Když jsem roli získlala, existovalo pouze čtyři nebo pět dílů scénáře, David E. Kelley na ostatních ještě pracoval. Tak jsem začala číst román, ale má postava v ní byla napsaná jinak než ve scénáři, tak jsem ho nedočetla, abych v tom neměla zmatek.
Co sis myslela o Jane?
Věřím, že její příběh nesmí v celku chybět. Existují sice filmy o mladých matkách a těhotných teenagerech, ale takových, které by autenticky vypovídaly o tom, co znamená být matkou v tak raném věku, moc není. Když otěhotněla, mohlo jí být devatenáct, teď je jí kolem pětadvaceti a má už sedmileté dítě. Snaží se pochopit vnitřní zmatek, který pramení z nutnosti být dospělou pro svého syna a zároveň se sama snaží vyrůst a dozrát.
Věnuješ se herectví už od dětství – měla jsi někdy pocit, že ti na něco nezbyl čas?
Hodně jsem pracovala, to ano, ale také jsem se bavila. Být hercem znamená zažít i opravdový život, který se odehrává mimo život herecký, abys do postav uměla vnést autentičnost a životní zkušenost. Takže se snažím už od dětství udržovat v rovnováze různorodé světy, které mě jako člověka i jako herečku fascinují. Ať je to herectví, aktivismus, keramika, psaní nebo umění přežít (survival skills), prostě cokoliv mě zaujme. Myslím, že je důležité skákat do všeho rovnou po hlavě - jak pro můj osobní vývoj tak i proto, že to prospívá mé profesi.
V Sedmilhářkách je dost úžasných ženských rolí, což v dnešní době není zrovna obvyklé. Byl to jeden z důvodů, proč se ti seriál zamlouval?
Ano, určitě. To, jak Reese hovoří o ženách v Hollywoodu, o ženách v tomto příběhu obzvlášť, má velkou hloubku. Měla jsem to štěstí pracovat, jak ve filmu, tak na jiných projektech, převážně se silnými ženami. Točila jsem s Laurou (Dern), se Zoë (Kravitz), ve filmu Divergence a seriálu Secret Life byli ženy a muži tak půl na půl. Na Sedmilhářkách bylo navíc mimořádné, že se tu sešly ženy z různých koutů světa a různých životních stylů, to je vzácnost. I když nás režíroval muž, psal to taky muž, je to natočené podle knihy, kterou napsala žena, a ty dva muže velmi zajímal ženský pohled a způsob myšlení. Tudíž seriálu během natáčení vůbec nedominoval patriarchální přístup, jedná se o naprosto autentický pohled na to, jaké je být ženou v roce 2017.
Tvá postava Jane vyčnívá i proto, že se nedá strhnout soutěživostí ostatních žen o to, kdo je lepší matkou.
Přiznejme si, že se vše odehrává v Monterey, v Kalifornii, což je převážně bílá, movitá a finančně stabilní oblast. Na Jane jsem si zamilovala, že taková není. Sice je privilegovaná, protože je bílá a protože si může dovolit žít v Monterey, ale jen tak tak – spí na gauči. Celé to poukazuje na to, jak unáhleně kritická společnost jsme, soudíme dle zevnějšku. A strašně rychle odsuzujeme všechny, co nejsou na naší straně, bez toho, abychom jim předtím snažili porozumět. Dokud neodstraníme tyto bloky a neřekneme si navzájem: já s tebou nemám nic společného, ale pojďme si stejně popovídat.
Jane je velmi klidná a zdrženlivá když mluví o otci svého dítěte. Je to maska, její způsob, jak nejlépe zvládnout situaci?
Ano, věřím, že se snaží ovládnout svou zranitelnost, získat určitý pocit bezpečí. Jane potřebuje mít věci pod kontrolou, včetně sebe samé, a myslím, že když je ochotna s někým něco sdílet, tak je to proto, že jí to dává pocit kontroly nad vlastním osudem místo pocitu, že toho, co si prožila, je pouhou obětí.
Aniž bychom prozradili děj, kam má tvoje postava namířeno? Jak jí napadlo, že by bylo dobré přestěhovat se zrovna do Monterey, které je soudě dle flashbacků, nějak spojeno s tím, jak přišla do jiného stavu?
Podle zkušenosti své kamarádky, která zažila podobnou situaci jako Jane, když se v ní ocitnete, tak se chcete přesunout na místo, které se zdá být idylické. Protože se tak cítíte bezpečně. Myslím, že původně chtěla do Monterey, protože hledala pro své dítě tu nejlepší školu. Veřejná škola v Monterey má podle seriálu nejlepší hodnocení široko daleko, tak šla Jane tam.
Jane se zdá být ze všech nejméně ukňouraná a také odvážná. Cítila jsi to stejně?
Líbilo se mi vzájemné srovnávání postav, které, jak se zdá, mají úplně všechno, a přitom se chovají jako mrchy a stěžují si na každou hloupost. Pak přijdete na to, jak funguje jejich vnitřní já a najdete k nim v sobě soucit a empatii. Strašně se mi líbí, jak mezi ně Jane přijde a hned spustí: Co si o sobě vůbec myslíte, že se chováte takhle malicherně, zatímco se ostatní ženy jako já musí potýkat s tím či oním. Moc se mi na ní líbí ten její skrytý způsob myšlení.
Shailene je hvězdou březnové ELLE. A není sama. Podívejte!
