Jeden z ohlasů na Selfridges říká: „Konečně je tu důkaz, že Marťané žijí mezi námi.“ Cítíte se jako mimozemšťan?
Určitě ne. Myslím, že když se něco postaví a dokončí, tak to přestává být futuristické.
Pokoušíte se při projektování interiérů svých obchodů vciťovat do nálad nakupující ženy?
Samozřejmě, ale muže nebo dítěte taky. Bez toho to nejde. U Selfridges je zásadní prostor s eskalátory, důležité je horní osvětlení, proniká sem denní světlo. A orientační body! Ztráta orientace v obchodním domě vede k nervozitě nakupujícího a on odejde dřív. Tady si můžete v klidu dát sraz, cirkulace je tu velice snadná. Na střeše měla být zahrada, která bohužel není dodělaná, a přitom má zásadní funkci. Lidé tu měli nabrat síly, a pak jít znovu nakupovat. Ale někdo si myslel, že to není důležité a nemá to obchodní význam, což je nesmysl. Snadno bych vám v milionech vyčíslil ušlý zisk, protože každá minuta, kterou tu člověk stráví, znamená další koupený svetr.
Dá se vymyslet něco nového třeba na zkušební kabince?
Absolutně. Každý detail je důležitý. Pro Marni jsme vymysleli systém ramínek, sedačky i misky na vracení drobných. To všechno má neuvěřitelný význam. Nejvíc se divili, když jsem prodloužil věšáky. Normálně jsou na nich šaty zavěšené pět centimetrů od sebe. To je úzus. Já jsem to udělal osm centimetrů, a úplně to změnilo celý obchod. Díky třem centimetrům rozdílu začnete vidět šaty z profilu. Když bude zákazník šaty hledat, bude se v nich muset hrabat a nekoupí si je. Vidí jen to, co je navrchu, a brzy ho to unaví.
Pořád ještě trvá nezájem českých investorů o vaše služby?
Pořád. Nikdo od nás nechce ani skleničku. V Čechách je hroznou bariérou jazyk. Lidi nečtou, to znamená, že neznají. Víte, třeba, že jsme navrhovali bikiny?
Vůbec ne.
Vyrábí je firma Beau d’art. Byl to velice zajímavý úkol, najednou se vám problém mění v několik čtverečních centimetrů látky a v to, jak visí nebo nevisí. To jsou strukturální problémy. Někdo se možná popadá za břicho, ale ono to tak není. Nacvičíte si na tom spoustu věcí. A musí to fungovat v tom nejmenším měřítku. Musí to být seriózně odvedená práce.
Od bikin se přece očekává všechno, jen ne serióznost!
No právě, a to mnoha lidem vadí. Český historik architektury určitě nezařadí naše bikiny do své vědecké práce, ale to je jedno. Když pak dáma uspěje, tak to je něco jiného.
Takže jste lidstvu mimo jiné přispěl ve vývoji plavek?
Ano. Přišli jsme na pár nových věcí, ale to jsou technické otázky týkající se materiálu a střihu, které nemusíme probírat. Jsou totiž určité zásady, které se kupodivu nevyskytují v módních žurnálech, ale spíš na Lidu v Brazílii.
Objížděl jste kvůli inspiraci světové pláže?
Daleko rychlejší je kouknout se na fotografie. Ale nikoli módní. Je neuvěřitelné, oč dokonalejší je ten produkt na pláži v Riu než v módním žurnálu. Móda život jen kopíruje. Nezapomeňte, že nevymyslela džíny ani trenčkot. Jen na nich mění detaily. Ostatně ve své knize Album věnuji bikinám celou kapitolu, tak si ji přečtěte.
Řekl jste jednou, že vaší prvotní architektonickou inspirací byla žena. Jak tomu mám rozumět?
Tělo nerespektuje formy. Lidé nejsou hranatí, tak proč vytvářet hranaté prostory? Ale to přecházíme k sexualitě nebo erotice. Móda je toho plná, v umění je erotika naprosto přirozená, ale když o tomhle začnete mluvit v architektuře, je zle. Přitom ty nejlepší exteriéry a interiéry mají sexuální náboj.
Myslíte si, že tak, jak se vyvíjí architektura nákupních center, mění se i nakupování jako takové?
Hrozně moc. Je to čím dál víc společenská záležitost. V obchodních domech bývala jedna restaurace. Dneska jsou jich desítky a obchodní centra se vás snaží udržet déle a v pomalém tempu. Nebo záchody! Ty dřív nebyly v obchodních domech vůbec, a dneska je to naprosto běžná věc, protože si každý spočítá, že když zákazník odejde na nádraží, tak jste ho ztratil. Na Oxford Street je jeden obchod v prvním patře a my museli vyřešit, jak dostat lidi nahoru. Vysvětlil jsem klientům, že to musí být po velkém schodišti jako v Hollywoodu. Eskalátor tam má každý obchod, takže to chce něco jiného. Nakonec se to schodiště stalo symbolem a taxikáři tu mají orientační bod.
Chodíte do Selfridges nakupovat?
Jak říkal pan Werich, seženete tam všechno – „od špendlíku po lokomotivu“. Nemusíte tam být dlouho, což mi vyhovuje. Je to rychlé a je to blízko.
Určitě ne. Myslím, že když se něco postaví a dokončí, tak to přestává být futuristické.
Pokoušíte se při projektování interiérů svých obchodů vciťovat do nálad nakupující ženy?
Samozřejmě, ale muže nebo dítěte taky. Bez toho to nejde. U Selfridges je zásadní prostor s eskalátory, důležité je horní osvětlení, proniká sem denní světlo. A orientační body! Ztráta orientace v obchodním domě vede k nervozitě nakupujícího a on odejde dřív. Tady si můžete v klidu dát sraz, cirkulace je tu velice snadná. Na střeše měla být zahrada, která bohužel není dodělaná, a přitom má zásadní funkci. Lidé tu měli nabrat síly, a pak jít znovu nakupovat. Ale někdo si myslel, že to není důležité a nemá to obchodní význam, což je nesmysl. Snadno bych vám v milionech vyčíslil ušlý zisk, protože každá minuta, kterou tu člověk stráví, znamená další koupený svetr.
Dá se vymyslet něco nového třeba na zkušební kabince?
Absolutně. Každý detail je důležitý. Pro Marni jsme vymysleli systém ramínek, sedačky i misky na vracení drobných. To všechno má neuvěřitelný význam. Nejvíc se divili, když jsem prodloužil věšáky. Normálně jsou na nich šaty zavěšené pět centimetrů od sebe. To je úzus. Já jsem to udělal osm centimetrů, a úplně to změnilo celý obchod. Díky třem centimetrům rozdílu začnete vidět šaty z profilu. Když bude zákazník šaty hledat, bude se v nich muset hrabat a nekoupí si je. Vidí jen to, co je navrchu, a brzy ho to unaví.
Pořád ještě trvá nezájem českých investorů o vaše služby?
Pořád. Nikdo od nás nechce ani skleničku. V Čechách je hroznou bariérou jazyk. Lidi nečtou, to znamená, že neznají. Víte, třeba, že jsme navrhovali bikiny?
Vůbec ne.
Vyrábí je firma Beau d’art. Byl to velice zajímavý úkol, najednou se vám problém mění v několik čtverečních centimetrů látky a v to, jak visí nebo nevisí. To jsou strukturální problémy. Někdo se možná popadá za břicho, ale ono to tak není. Nacvičíte si na tom spoustu věcí. A musí to fungovat v tom nejmenším měřítku. Musí to být seriózně odvedená práce.
Od bikin se přece očekává všechno, jen ne serióznost!
No právě, a to mnoha lidem vadí. Český historik architektury určitě nezařadí naše bikiny do své vědecké práce, ale to je jedno. Když pak dáma uspěje, tak to je něco jiného.
Takže jste lidstvu mimo jiné přispěl ve vývoji plavek?
Ano. Přišli jsme na pár nových věcí, ale to jsou technické otázky týkající se materiálu a střihu, které nemusíme probírat. Jsou totiž určité zásady, které se kupodivu nevyskytují v módních žurnálech, ale spíš na Lidu v Brazílii.
Objížděl jste kvůli inspiraci světové pláže?
Daleko rychlejší je kouknout se na fotografie. Ale nikoli módní. Je neuvěřitelné, oč dokonalejší je ten produkt na pláži v Riu než v módním žurnálu. Móda život jen kopíruje. Nezapomeňte, že nevymyslela džíny ani trenčkot. Jen na nich mění detaily. Ostatně ve své knize Album věnuji bikinám celou kapitolu, tak si ji přečtěte.
Řekl jste jednou, že vaší prvotní architektonickou inspirací byla žena. Jak tomu mám rozumět?
Tělo nerespektuje formy. Lidé nejsou hranatí, tak proč vytvářet hranaté prostory? Ale to přecházíme k sexualitě nebo erotice. Móda je toho plná, v umění je erotika naprosto přirozená, ale když o tomhle začnete mluvit v architektuře, je zle. Přitom ty nejlepší exteriéry a interiéry mají sexuální náboj.
Myslíte si, že tak, jak se vyvíjí architektura nákupních center, mění se i nakupování jako takové?
Hrozně moc. Je to čím dál víc společenská záležitost. V obchodních domech bývala jedna restaurace. Dneska jsou jich desítky a obchodní centra se vás snaží udržet déle a v pomalém tempu. Nebo záchody! Ty dřív nebyly v obchodních domech vůbec, a dneska je to naprosto běžná věc, protože si každý spočítá, že když zákazník odejde na nádraží, tak jste ho ztratil. Na Oxford Street je jeden obchod v prvním patře a my museli vyřešit, jak dostat lidi nahoru. Vysvětlil jsem klientům, že to musí být po velkém schodišti jako v Hollywoodu. Eskalátor tam má každý obchod, takže to chce něco jiného. Nakonec se to schodiště stalo symbolem a taxikáři tu mají orientační bod.
Chodíte do Selfridges nakupovat?
Jak říkal pan Werich, seženete tam všechno – „od špendlíku po lokomotivu“. Nemusíte tam být dlouho, což mi vyhovuje. Je to rychlé a je to blízko.
