ELLE: Přicházejí k vám na pohotovost holky, které chtějí, aby je léčil TEN Pollert? Simulují, aby skončily u vás?
Lukáš pollert: Bylo by skvělý, kdyby holky simulovaly proto, aby mě viděly. Ale my jsme spádová nemocnice, takže se sem dostane každý nebo každá, kdo omdlí v Praze 6.
ELLE: To zní jako návod. Shodou okolností tu máme redakci…
L.P.: Holky mě můžou vidět spíš na veřejných akcích Prahy 6, kde jsem zastupitelem, na mejdanech a tak. Nemocnice není moc estetické prostředí na navazování kontaktů. Běžně se tu válí opilci i těžce nemocní lidé. Pollerta můžete vidět i jinde.
ELLE: Stal jste se doktorem proto, že vaše máma pracovala jako laborantka?
L.P.: Za to vděčím spíš své obavě z nemocí a bolesti. Chtěl jsem tomu přijít na kloub, proto jsem se rozhodl studovat medicínu. Po gymnáziu navíc člověk nic neumí a musí jít na vysokou školu – a tenhle obor mi připadal jako dobré řešení…
ELLE: A už se bolesti a nemocí bojíte míň?
L.P.: Naštěstí k doktorovi moc nechodím… Jako lékař zbytečně složitými a bolestivými vyšetřeními neplýtvám, vím, jak jsem se v dětství strašně bál…
ELLE: Kdy jste byl naposledy u doktora?
L.P.: Jako léčit se, nebo si pokecat?
ELLE: Samozřejmě se léčit…
L.P.: Buď se léčím sám, anebo to radši vydržím.
ELLE: Už jste se s mířil s tím, že jako lékař si vyděláte méně než jako sportovec?
L.P.: Abych si vydělal víc než lékař, musel bych být pořád nejlepším kanoistou na světě. Teď v sedmatřiceti bych byl třeba dvacátý, a to už by finančně nebylo žádné terno… V mém věku se dá uživit pouze fotbalem nebo hokejem. Ty si na sebe vydělají vždycky.
ELLE: Počkejte, vám nevadí, že někdo, kdo zachraňuje životy, si vydělá méně než ten, kdo čutá do meruny?
L.P.: Lékař není tak komerčně zajímavý. A kdybych měl na plášti logo Coca-Cola, nevidělo by ho moc lidí, tudíž tolik nevydělám. Tu hodnotu tvoří lidé, kteří na vás koukají – ať jsem to já anebo nějaký fotbalista.
ELLE: Zaráží mě, že se na to díváte jako na prachobyčejný kšeft. Vy máte přínos pro lidstvo, ne fotbal!
L.P.: Doktorů je víc než fotbalistů. Oni maj prachy z reklamy, my ze zdravotního pojištění. Jediným způsobem, jak můžeme být oceněni, je, že se zavede placené zdravotnictví jako třeba v Americe.
ELLE: Vy jste pro?
L.P.: Jasně, když někdo chce umělou kyčel a chce ji příští týden, tak ať si zaplatí. Jinak běžné úkony ve standardním čase pokryje státní zdravotnictví.
ELLE: Když jste byl malý, říkal jste, že chcete být Leninem. Jak jste na to přišel?
L.P.: Říkalo se, že Lenin je nesmrtelný. Bylo tím myšleno, že jeho ideje jsou nesmrtelné, což jsem samozřejmě ve svých osmi letech netušil. V té době jsem zjistil, že život je omezený a že jednou skončí. Měl jsem v sobě velký zmatek a napadlo mě, že kdybych byl jako Lenin, byl bych tu pořád.
ELLE: Nesmrtelnost přece zajišťují naše děti. Už teď máte tři… Plánoval jste velkou rodinu?
L.P.: Sám jsem ze tří dětí, ale že bych si naplánoval, že budu mít přesně taky tři děti, to ne. První dítě jsme s přítelkyní měli až ve třiatřiceti, dlouho jsme s tím otáleli.
ELLE: Děti jsou kromě velikánské radosti taky starost. Máte pocit, že vás občas rodina trochu omezuje?
L.P.: Když nebyly děti, navštěvovali jsme různý akcičky, divadla, teď už to nejde. Mohl bych jít sám, ale přijde mi nefér přijít k přítelkyni a dětem a říct: „Čau, jdu do hospody.“ Mám osmihodinovou pracovní dobu, pak se doma věnuju dětem.
ELLE: Jak? Máte nějakou oblíbenou hru?
L.P.: Nejradši bych byl, kdyby si hrály samy. Ale jsou na to ještě moc malé. Děti po mně rády skáčou anebo chtějí, abych se s nimi honil. Postavil jsem jim na zahradě chaloupku, kde si společně hrajou. Hodně je taky baví, když tatínek jezdí po zahradě s kolečkem a veze třeba kamení a naloží je na tu fůru a cestuje s nimi po zahradě. Moje děti se tak už v nízkém věku účastní prací na zahradě.
ELLE: Byl jste u porodu?
L.P.: Byl jsem u všech tří a bylo to neuvěřitelně krásný. Narození člověka je strašně emočně nabitá chvíle, ať už jsem byl u porodu svých dětí anebo u porodů v rámci atestace. Když se dítě poprvé nadechne, je to nezapomenutelné.
ELLE: Neměl jste jako lékař během porodu tendenci kolegům ‚mluvit do práce‘?
L.P.: Byly to tak vypjaté chvíle, že na to ani nebyl čas.
ELLE: Nejmladší Antonín se narodil ve známé alternativní porodnici ve Vrchlabí. Jste příznivcem alternativních porodů?
L.P.: Ani ne. My jsme žádnou alternativu nevyhledávali, žádné porody do vany se nekonaly. Alternativní to bylo maximálně v tom, že jsem si vzal tři týdny dovolenou a čekali jsem na chaloupce, kdy to na Pavlu přijde.
ELLE: S přítelkyní jste spolu hodně dlouho. Jak se to dělá? Dneska se přece každý rozvádí rok svatbě…
L.P.: Jsme spolu od roku devadesát dva. Jsme oba hodně tolerantní. Rozumíme si. Náš vztah je dobrý možná proto, že jsme se ještě nevzali. Svatbě se nebráním, ale přijde mi jako zbytečný administrativní úkon.
Anna Hubínková
