Od roku 2017 poslankyně za Českou pirátskou stranu, od ledna roku následujícího pak rovnu první místopředsedkyně. Není však jen nudnou političkou. Její osobní kouzlo prozrazuje, že má v sobě skrytou jiskru, kterou česká politická scéna tolik potřebuje.
Vystudovala jste překladatelství a tlumočnictví na FF Univerzity Karlovy. Kdybyste nevstoupila do politiky, byla byste překladatelkou případně věnovala byste se literární tvorbě?
Umění se domluvit lidem dává velikou konkurenční výhodu: schopnost spolupráce. Práce s jazykem mi vždy umožňovala hledat porozumění a prostor pro dohodu. To je nakonec i základem mé práce v politice. Ve veřejném působení je navíc šance uvádět do pohybu pozitivní změny. To by mi dnes na čistě literární tvorbě možná chybělo, ale je to koníček, ke kterému se třeba ještě vrátím. Jako překladatelka jsem se několik let živila, spolu s výukou jazyků a výukou na univerzitě. Několik knih či odborných textů jsem přeložila a jsou k dohledání či půjčení v knihovně, doporučuju zejména ty o nástrahách v myšlení od Rolfa Dobelliho. Nějakou dobu jsem souběžně pracovala ve výzkumu na univerzitě a zároveň jsem na živnostenský list překládala. Asi nejvíc mě bavilo vymýšlet náplň pro semináře - k němčině a korpusům, a poté k frazeologii, které jsem s kolegyní i vedla. Předpokládám, že bych se soustředila právě na kombinaci přednášení/výuky a překládání, plus možná popularizaci jazykovědy.
Během svých studií jste vydala sbírku básní Napříč kůrou. Co vás k básním přivedlo? Věnujete se poezii stále?
Mám ráda literaturu, která se dotýká tajemství, ať už to je poezie nebo próza. K básním mě přivedl Jan Zábrana, Marina Cvětajeva a Václav Hrabě. Sama jsem postupně psát přestala, ale třeba to je jen přestávka, ne definitivní tečka. Člověk nikdy neví, co život přinese.
Vždy jste si přála být političkou nebo jste se k této profesi dostala neplánovaně?
Politika mě vždy zajímala a bavila, ale neplánovala jsem být aktivní političkou. Zlomovým bodem pro mé veřejné působení byla až obyčejná touha vytvořit lepší sousedské prostředí v té části Prahy, kde bydlím. Bohužel, naše radnice o podobné aktivity nestála. V tu chvíli jsme si uvědomila, že abych mohla něco trvaleji změnit, musím se osobně zapojit do veřejného dění. Postupně jsem se tak rozhodla vstoupit do politiky se vším všudy.
Jste členkou Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny. Co se týče rovných příležitostí mužů a žen, v jakých oblastech ČR zaostává?
Největší překážkou pro pro dosažení rovných příležitostí pro ženy je jednoznačně neflexibilní nastavení trhu práce a nedostatečná podpora pro ty, kteří se rozhodnou pečovat o malé děti. Zásadně zaostáváme v dostupnosti péče o malé děti, která v jiných zemích dokáže zajistit kontakt žen se zaměstnáním v různých životních situacích. Zásadně nám chybí podpora pro kontakt rodičů malých dětí, tedy zejména žen, s profesí.
V čem zaostáváme je tedy dostupná péče o malé děti, která dokáže naplňovat rozmanité potřeby. Mým cílem je proto podpořit možnosti pro kvalitní jesle, dětské skupiny nebo domácí hlídání. Chci také podpořit zapojení toho z partnerů, který zrovna není na rodičovské, skrze nový příspěvek pro druhého rodiče. Tento rodič by měl možnost svobodně si rozvrhnout dva měsíce, kdy by mohl být navíc doma s rodinou. Třeba tak, že by si zkracoval pracovní týden o pátky. Pro velkou část žen by to byla velká výpomoc, která by znamenala, že mohou zůstat v kontaktu s profesí či studiem i s malým dítětem. Potíží našeho přístupu, který dnes bývá „všechno, nebo nic”, je naprosté oddělování různých životních oblastí. Ráda bych pomáhala je propojit.
Žen v politice je v České republice stále velmi málo. Přála byste si mít okolo sebe více političek?
Přeji si více žen ve veřejné sféře a přeji si, aby mizely bariéry, které tomu brání. Politika je ze své podstaty hodně časově náročné zaměstnání, kdy často končí jednání hluboko v noci. Já mám tu výhodu, že bydlím v Praze, ale pokud jste zvolena třeba za Ústecký kraj či Moravskoslezský kraj, tak to jednoduše znamená, že se domů podíváte opravdu jen zřídka. Samozřejmě pro někoho to nemusí být problém, ale pokud žena plánuje mít (či už má) malé děti, tak je pro ni dojíždění z regionu velmi náročné.
Jaká úskalí skýtá práce v převážně mužském prostředí?
Já osobně si to občas vůbec neuvědomuji. Velkou část času ve sněmovně trávím se svým expertním týmem, kde je žen více než mužů. Stejně tak jsem velmi často v kontaktu s kolegyněmi z mediálního odboru, takže tu nerovnováhu si člověk uvědomí většinou až momentu, kdy vystupuje na plénu či je na nějakém jednání. Už jsem si na to za tři roky zvykla, ale doufám, že si nepřestanu připomínat, že to takhle být nemá.
Co by mohlo ženy motivovat ke vstupu do politiky?
Zásadním tématem je prakticky dbát na slaďování s rodinným životem. Teď se alespoň ukázalo, že velké množství jednání lze přenést do virtuálního prostoru. To přináší velkou časovou úsporu, stále ale zůstává nepředvídatelnost konců různých jednání. Například pro rodiče samoživitele se tak politika stává velmi obtížnou výzvou. Další věc jsou různé praktické okolnosti. V našem pražském Pirátském centru máme třeba dětský koutek, takže zvládnete odbavit pracovní schůzku a děti mají svůj prostor. Podobně jsou programy pro děti i na našich velkých akcích. Celkově mi ale přijde nejdůležitější věnovat se důsledně kultuře našeho vzájemného chování (o což usilujeme). Máme i skupinu Rovné šance, která se tématu věnuje.
Co pro vás znamená feminismus, jste feministka? Je podle vás feminismus pro současnou českou společnost důležitý?
Jsem člověk, který usiluje o to, aby byly odbourány nejrůznější překážky, které znesnadňují každému sladění práce a péče o děti. Podstatné pro mě je, že výzkumy ukazují, že mzdy mužů a žen jsou víceméně srovnatelné do momentu, kdy se ženy poprvé stávají matkami. Česko je není příliš otevřené většímu kontaktu s prací během mateřství, byť by to mohly být pouze občasné návštěvy a udržení povědomí o oboru. Nedochází pak k tak velkému platovému propadu jako u ženy, která na několik let přestane pracovat dočista. A samozřejmě je úplně v pořádku to takto chtít a absolutně se věnovat dětem či rodině. Ale musí být i možnost volby slaďovat. Proto je tak důležité, aby bylo dost míst ve školkách a jeslích, a to i pro dvouleté děti. Samozřejmě s důrazem na zajištěním dostatečné kvality. Náš stát je ale v tomto lenoch a je to škoda. Místo toho, aby sledoval a zjišťoval, co vlastně ženy chtějí, tak jim nabízí v podstatě jen jednu možnost - rodičovskou.
Jak nahlížíte na aktuální kauzu Dominika Feriho? Zamysleli jste se s Piráty, jak podobnému případu nejen v rámci strany předejít?
My se věnujeme prevenci a zároveň máme hodně rozvinuté vnitrostranické kontrolní mechanismy. Podporujeme např. to, aby pracovní týmy pravidelně absolvovaly supervize. Neumím si představit, že by se něco podobného dalo delší dobu skrývat u člověka plně zapojeného k nám. Přeju si, aby kauza dodala odvahu obětem sexuálního násilí, aby se obracely na policii. A pro nás všechny je to výzva k prevenci.
Před pár měsíci jste byla terčem nenávistných komentářů na internetu na základě jednoho hoaxu o vás. Internet má obrovskou sílu a dává do rukou zbraň lidem, kteří jí lehce zneužívají. Dá se proti tomuto systematicky bojovat? Případně jak nenávistné zprávy řešíte vy?
Samozřejmě respektuji, že se mnou každý nemusí souhlasit a nemusí se mu líbit moje práce. Zpětná vazba mě posouvá dál. Nicméně když si někdo vymyslí lež, vloží ji do obrázku s mojí fotografií a já začnu dostávat nechutné smsky a maily, včetně výhružek likvidací či znásilněním, je to prostě přes čáru a opravdu bych nikomu nepřála to zažít. Nechci žít ve společnosti, kde se vyhrožování druhým lidem a manipulování s jejich fotografiemi stane něčím přípustným, a proto jsem se rozhodla i obrátit na soud. Ještě jednou: lež není názor. Přesto, že se lží s blížícími se volbami šíří čím dál více, věřím, že se je jako společnost naučíme rozlišovat a budeme třeba časem odolnější i vůči směsicím pravd a manipulací.
Jste evangelička. Vnímáte víru jako součást duševní hygieny? Je pro vás důležité věnovat se své duši?
Víra pro mě znamená život s radostí a vděčností. A asi i schopností nadhledu, zohlednění rozměru „věčnosti”. Konkrétně Českobratrská církev evangelická, do níž patřím, je mi blízká svobodomyslností vůči různým názorům i tím, že si volíme vedení (staršovstvo) svého sboru i své faráře či farářky. Bylo to tak první společenství, v rámci kterého jsem měla přímou zkušenost s uplatňováním prvků demokracie.
