ELLE: Říkal jste mi, že vás tlačí termíny. Co dokončujete?
MAXIM VELČOVSKÝ: Ne že bych něco zrovna dokončoval, spíše kontinuálně pracuji na více projektech. Vzhledem k mé otevřenosti k různým cestám návrhářství se opravdu nenudím, v současnosti navrhuji porcelánový servis, ledničku pro Red Bull, nápojové sklo a nějaký interiér.
ELLE: Povinná otázka: Kdybyste mohl ,designovat‘ dokonalou ženu, jak by vypadala?
M. V.: Kdybych měl opravdu navrhnout ženu, dělal bych obří panny ve stylu Barbie. Když jdu do kina, jsem schopen se během filmu zamilovat do hlavní hrdinky. Je nespravedlivé, že Salmy Hayekové, Pamely Andersonové, Julie Robertsové, Angeliny Jolieové sobecky chodí vždy s jedním mužem. Navrhnul bych tudíž takové velké Pamelíny, Salmíny a Angelíny, muži by si je mohli kupovat, vařit jim, diskutovat s nimi a dělat spoustu jiných věcí. Pak by zjistili, že si už nemají co říct, a více by ocenili běžné krásy života.
ELLE: Čím vás holka zaručeně odradí?
M. V.: Když mi začne říkat, že jejím nejoblíbenějším zpěvákem je Michal David, a nedostane při tom záchvat smíchu.
ELLE: Vzal byste na cestu kolem světa holku, nebo chlapa?
M. V.: Asi holku, na cestování kolem světa by byla ideální inteligentní praktická karatistka-lingvistka se smyslem pro humor a vaření.
ELLE: Přijde vám taky, že holky mají větší potíž s vytvořením a udržením party?
M. V.: Myslím, že je to víceméně problém našeho regionu. V zahraničí jsem tento dojem neměl, ženy tam jsou daleko emancipovanější. Když si v Čechách sedne pět žen ke stolu, automaticky lidem naskočí: pět ženských bez chlapa = pět lesbiček, eventuálně pět kurtizán. Je to myslím zčásti zapříčiněno čtyřicetiletou socialistickou pauzou, kdy žena musela prát, žehlit, vařit, starat se o děti a manžela, a to bylo její životní naplnění. Fandím ženám v jejich boji za zrovnoprávnění.
ELLE: Proč nosili za komunismu kluci na tělocvik červené trenky a holky modré, když by to logicky mělo být naopak?
M. V.: To je pravda, také si myslím, že muži mají v těch místech pod pasem blíže k modré a ženy zase k červené. V socialismu bylo ale všechno tak trochu naopak a některé věci byly velmi absurdní. Když se řeklo, že nastupuje nová mladá generace, znamenalo to, že váš ,nový‘ šéf bude pětapadesátník. V tělocviku jsme jako děti měly disciplínu hod granátem a učili jsme se ve dvanácti skládat samopal. Svět je nevyzpytatelný.
ELLE: Bude mi třicet. Včerejší noc jsem strávil v baru se dvěma dvacetiletýma holkama. Je to normální?
M. V.: To je naprosto normální. My hoši jsme trochu zpomalení, takže ten desetiletý náskok je přirozený. Nehledě na to, že taková noc může být poučná, protože když sečteme věk obou dívek dohromady, bavíme se vlastně s jednou velmi vyspělou ženou.
ELLE: A je normální, aby František Straka kandidoval za lidovce, a zároveň si holil genitálie, jak se kdysi chlubil před novináři?
M. V.: To že dělá? Těmhle lidem se říká metrosexuálové. Já jsem spíše retrosexuál, nicméně myslím, že pan Straka tím měl na mysli symbolickou očistu. Myslím, že je důležité vstoupit do politiky s vyholenými genitáliemi, protože podle současného stavu bývá tento orgán na rozdíl od mozku používán v politice velmi často.
ELLE: A kdy se necháte ostříhat vy? Myslím na hlavě…
M. V.: Nechám se ostříhat v momentě, kdy mě jednou přestane bavit věčně narovnávat svoji přehazovačku.
ELLE: Závidí vám ženy ,háro‘?
M. V.: Někdy na mě bez optání šahají. Což je zvláštní, ale dá se to přežít. Nejvíc jsem si s vlasama užil, když jsem studoval v Glasgow. Tam jsem poznal netušené. Asi třikrát denně jsem musel vysvětlovat, že nemám paruku, v klubech mi občas někdo jen tak objednal pivo a jeden malý hošík ode mě chtěl podpis a vůbec nevím proč.
ELLE: Kdyby si Fifinka měla vybrat, jestli bude chodit spíš s Myšpulínem, Bobíkem nebo Pinďou, na koho by to podle vás padlo?
M. V.: Myslím, že Fifinka by šla postupně do všech, protože každý z těch chlapíků má něco do sebe. V říši mužů totiž těžko najdeme tu geniální kombinaci intelektuála, sportovce a goo, tak nás musel autor takhle prvoplánově, ale zato pravdivě, rozdělit na tři.
ELLE: Kdo myslíte, že je víc sexy? Arabela, nebo Xénie?
M. V.: To je boj mezi hodnou naivkou a dominou. Víc sexy byla pro mě osobně vždy Xénie. Možná je to ale také kvůli jejímu latentnímu vztahu k architektuře. Vzpomínám si, když ukořistila kouzelný prsten, hned začala stavět mrakodrapy. Nebylo to sice úplně ono, ale myslím, že byla první pohádkovou bytostí, která se o to pokusila.
ELLE: Nelákalo by vás třeba umělecky ztvárnit postup českých fotbalistů na mistrovství světa v Německu?
M. V.: To je samozřejmě velké téma. Musím říci, že nad sportovními výkony v trojrozměrném provedení občas přemýšlím, ale nikdy se mi nechtělo řešit autorská práva. Takže to tlačím před sebou, a až náhodou potkám někoho z těch chlapíků, co hrají s merunou či pukem, proberu to s nima.
ELLE: Myslíte si, že jednou dostanete na Hradě od prezidenta státní vyznamenání? Třeba za vázu Republika?
M. V.: Nevím, co bude za půl roku, a teď tahle otázka!
No kdyby vedle mne seděli na lavici laureátů třeba Richard Krajčo, Aneta Langerová, Jakub Janda a Iva Frühlingová, tak by potom mohla být docela zajímavá party. Jakub Janda by si stěžoval na kotníky, Richard Krajčo by slavil čtyřicet let Kryštofa a já bych se konečně zeptal Anety, co tenkrát myslela tím Ve mně navždy zůstává tvoje voda živá.
MAXIM VELČOVSKÝ: Ne že bych něco zrovna dokončoval, spíše kontinuálně pracuji na více projektech. Vzhledem k mé otevřenosti k různým cestám návrhářství se opravdu nenudím, v současnosti navrhuji porcelánový servis, ledničku pro Red Bull, nápojové sklo a nějaký interiér.
ELLE: Povinná otázka: Kdybyste mohl ,designovat‘ dokonalou ženu, jak by vypadala?
M. V.: Kdybych měl opravdu navrhnout ženu, dělal bych obří panny ve stylu Barbie. Když jdu do kina, jsem schopen se během filmu zamilovat do hlavní hrdinky. Je nespravedlivé, že Salmy Hayekové, Pamely Andersonové, Julie Robertsové, Angeliny Jolieové sobecky chodí vždy s jedním mužem. Navrhnul bych tudíž takové velké Pamelíny, Salmíny a Angelíny, muži by si je mohli kupovat, vařit jim, diskutovat s nimi a dělat spoustu jiných věcí. Pak by zjistili, že si už nemají co říct, a více by ocenili běžné krásy života.
ELLE: Čím vás holka zaručeně odradí?
M. V.: Když mi začne říkat, že jejím nejoblíbenějším zpěvákem je Michal David, a nedostane při tom záchvat smíchu.
ELLE: Vzal byste na cestu kolem světa holku, nebo chlapa?
M. V.: Asi holku, na cestování kolem světa by byla ideální inteligentní praktická karatistka-lingvistka se smyslem pro humor a vaření.
ELLE: Přijde vám taky, že holky mají větší potíž s vytvořením a udržením party?
M. V.: Myslím, že je to víceméně problém našeho regionu. V zahraničí jsem tento dojem neměl, ženy tam jsou daleko emancipovanější. Když si v Čechách sedne pět žen ke stolu, automaticky lidem naskočí: pět ženských bez chlapa = pět lesbiček, eventuálně pět kurtizán. Je to myslím zčásti zapříčiněno čtyřicetiletou socialistickou pauzou, kdy žena musela prát, žehlit, vařit, starat se o děti a manžela, a to bylo její životní naplnění. Fandím ženám v jejich boji za zrovnoprávnění.
ELLE: Proč nosili za komunismu kluci na tělocvik červené trenky a holky modré, když by to logicky mělo být naopak?
M. V.: To je pravda, také si myslím, že muži mají v těch místech pod pasem blíže k modré a ženy zase k červené. V socialismu bylo ale všechno tak trochu naopak a některé věci byly velmi absurdní. Když se řeklo, že nastupuje nová mladá generace, znamenalo to, že váš ,nový‘ šéf bude pětapadesátník. V tělocviku jsme jako děti měly disciplínu hod granátem a učili jsme se ve dvanácti skládat samopal. Svět je nevyzpytatelný.
ELLE: Bude mi třicet. Včerejší noc jsem strávil v baru se dvěma dvacetiletýma holkama. Je to normální?
M. V.: To je naprosto normální. My hoši jsme trochu zpomalení, takže ten desetiletý náskok je přirozený. Nehledě na to, že taková noc může být poučná, protože když sečteme věk obou dívek dohromady, bavíme se vlastně s jednou velmi vyspělou ženou.
ELLE: A je normální, aby František Straka kandidoval za lidovce, a zároveň si holil genitálie, jak se kdysi chlubil před novináři?
M. V.: To že dělá? Těmhle lidem se říká metrosexuálové. Já jsem spíše retrosexuál, nicméně myslím, že pan Straka tím měl na mysli symbolickou očistu. Myslím, že je důležité vstoupit do politiky s vyholenými genitáliemi, protože podle současného stavu bývá tento orgán na rozdíl od mozku používán v politice velmi často.
ELLE: A kdy se necháte ostříhat vy? Myslím na hlavě…
M. V.: Nechám se ostříhat v momentě, kdy mě jednou přestane bavit věčně narovnávat svoji přehazovačku.
ELLE: Závidí vám ženy ,háro‘?
M. V.: Někdy na mě bez optání šahají. Což je zvláštní, ale dá se to přežít. Nejvíc jsem si s vlasama užil, když jsem studoval v Glasgow. Tam jsem poznal netušené. Asi třikrát denně jsem musel vysvětlovat, že nemám paruku, v klubech mi občas někdo jen tak objednal pivo a jeden malý hošík ode mě chtěl podpis a vůbec nevím proč.
ELLE: Kdyby si Fifinka měla vybrat, jestli bude chodit spíš s Myšpulínem, Bobíkem nebo Pinďou, na koho by to podle vás padlo?
M. V.: Myslím, že Fifinka by šla postupně do všech, protože každý z těch chlapíků má něco do sebe. V říši mužů totiž těžko najdeme tu geniální kombinaci intelektuála, sportovce a goo, tak nás musel autor takhle prvoplánově, ale zato pravdivě, rozdělit na tři.
ELLE: Kdo myslíte, že je víc sexy? Arabela, nebo Xénie?
M. V.: To je boj mezi hodnou naivkou a dominou. Víc sexy byla pro mě osobně vždy Xénie. Možná je to ale také kvůli jejímu latentnímu vztahu k architektuře. Vzpomínám si, když ukořistila kouzelný prsten, hned začala stavět mrakodrapy. Nebylo to sice úplně ono, ale myslím, že byla první pohádkovou bytostí, která se o to pokusila.
ELLE: Nelákalo by vás třeba umělecky ztvárnit postup českých fotbalistů na mistrovství světa v Německu?
M. V.: To je samozřejmě velké téma. Musím říci, že nad sportovními výkony v trojrozměrném provedení občas přemýšlím, ale nikdy se mi nechtělo řešit autorská práva. Takže to tlačím před sebou, a až náhodou potkám někoho z těch chlapíků, co hrají s merunou či pukem, proberu to s nima.
ELLE: Myslíte si, že jednou dostanete na Hradě od prezidenta státní vyznamenání? Třeba za vázu Republika?
M. V.: Nevím, co bude za půl roku, a teď tahle otázka!
No kdyby vedle mne seděli na lavici laureátů třeba Richard Krajčo, Aneta Langerová, Jakub Janda a Iva Frühlingová, tak by potom mohla být docela zajímavá party. Jakub Janda by si stěžoval na kotníky, Richard Krajčo by slavil čtyřicet let Kryštofa a já bych se konečně zeptal Anety, co tenkrát myslela tím Ve mně navždy zůstává tvoje voda živá.
