Setkat se s Madonnou je jako potřást si rukou se svým mládím. V deseti letech Lucky Star, o rok později Material Girl a taky Like a Virgin, no a ve dvaceti Justify My Love. Pro propagaci svého nového alba dává Madonna deset rozhovorů. Deset rozhovorů pro celý svět. Ani jeden navíc. A mezi deseti šťastnými je Elle. Mám z toho srdeční arytmii. Shromažďujeme se v luxusním londýnském hotelu Mandarin Oriental. Apartmá 220–222. Strach z pirátského kopírování posledního alba z toho dělá špionážní akci. Posloucháme ho v hotelu přesně tři hodiny před interview. Je to disko. Remixovaná ABBA od Stuarta Prince. „Měla jsem prostě chuť tancovat,“ řekla. No, proč vlastně ne, stejně jsme tu spíš kvůli tomu, čím Madonna je, než kvůli tomu, co dělá. Každý novinář má patnáct minut a je předem koučován tiskovým atašé z místní pobočky vydavatelství. WEA doporučuje připravit si hodně otázek, protože Madonna ‚dělá stručné výtahy‘. Skandinávský časopis vyslal metr osmdesát vysokou, dokonale upravenou blondýnu. Nezdá se to být úplně dobrý nápad. Za osm minut se vynoří s červenými fleky až k uším. Jsem poslední čekající, chodba osiřela. A pak najednou tichá ozvěna pronikne až do mého mozku a říká: „Go!“ Oh my God! „Nice to meet you.“ Madonna má hlas jako… Madonna. První dojem: je menší, než se zdá, také o hodně štíhlejší. Oblékla si svou reklamní tvář: vyfoukané vlasy Farrah Fawcett, jemné falešné řasy a zlatý řetěz s disko koulí. Zbytek je černý: kalhoty, blůza i push-upka. Hezké bledé ruce se zlatými šperky. Na první pohled vzbuzuje přátelský odstup. A nepoužívá obvyklé vytáčky. Posadíme se. „Jsem trochu unavená, ale ne z novinářů. Přijela jsem z New Yorku.“ Podívá se koutkem oka zpola zakrytého plavou loknou. Cítím, jak mi červenají tváře. Musí na to být zvyklá. Vždyť Madonna je nejjasnější hvězda hvězd. Zkuste najít jasnější. Jen díky své energii, vůli, práci, inteligenci a intuici se s tuctovým tělem i hlasem vyšplhala až na vrchol. Na svém těle pracovala stejně jako na uměleckém díle. Měla svou fázi panny, nahou fázi, fázi matky, angažovanou fázi a nyní, ve svých sedmačtyřiceti letech, se vrací k čisté radosti z tance. Počala dítě po čtyřicítce. Vzala si muže o patnáct let mladšího. A taky si vzala jeho jméno. Maká jako chlap a vyřešila feminismus. Dopřává si život, který byl až dosud slabému pohlaví upírán. Madonna je umělkyně, která sděluje: Ano, i po čtyřicítce existuje normální život. Tohle všechno jsem se jí snažila vysvětlit a Madonna mi (Madonniným hlasem!) odpověděla:
„Sečteno a podtrženo – jsem třetí pohlaví? Interesting. Beru to jako kompliment.“
Odkud berete tu energii?
Upřímně řečeno, život mi vrací, co mu dávám.
Hodiny cvičení také?
Ne zas tolik. Před třemi měsíci jsem si narazila bok při jízdě na koni.
Jak jste to přežila?
Svou nehodu?
Ne, to, že vás všichni znají.
Když vyrůstáte v takovém světě, když jste hvězdou, když si užíváte, tak vám nikdo nikdy neřekne, že všechno kolem je jen iluze a že to ve skutečnosti nic neznamená. Nikdo vám nevysvětlí, že je to dočasné štěstí. Naopak, tlačí vás k tomu, abyste žádali víc. A dávají vám víc. V takovém okamžiku jste nejen zkažení, ale také lapení do pasti, protože si myslíte, že je to pravda, že je to skutečnost. Jediný prostředek, jak to všechno přežít, je vystoupit z toho. To je celé.
Kolik času a úsilí stálo dopracovat se k těmto závěrům?
Fakticky jsem potřebovala hodně času. Mít děti, vdát se, objevit duchovnější život, to všechno mi pomohlo poznat, co je důležité a pravdivé. Chyba je myslet si, že jste původcem toho, co se kolem vás děje. Pokud si myslíte, že jste Stvořitel, je to váš konec. Vím, že nejsem majitelkou svého talentu. Jsem jeho manažerkou. A pokud ho budu dobře řídit, bude proudit. Stejně jako peníze.
Toto učí kabala, že?
Kabala pochází ze slova ‚kebel‘, což znamená dostávat. Jedná se o dostávání pro předávání. Všeobecně kabala učí, že všechno, co děláte a říkáte, má nějaký vliv na svět. Jakmile toto pochopíte, stanete se zodpovědnějšími. Dvakrát si rozmyslíte, než něco uděláte, a celá vaše životní vize se tím změní.
Zasvěcujete své děti?
Ano, říkám své dceři, že v hlavě jsou dva hlasy. ‚Bad guy‘, který je proto, aby se zabýval naším egem. A ‚good guy‘, který je napojen na druhé lidi. Vysvětluji jí, že když není hodná na někoho jiného, je to, jako by nebyla hodná sama na sebe. Snažím se ji učit jednoduché věci.
To asi není nic jednoduchého, být dcerou Madonny… ani být jejím manželem!
Ne. Ale myslím si, že Guy (Ritchie) ví, že vše, co se děje kolem něj, je jen výsledek toho, co dělá, a nikoli důvod. Já experimentuji s virtuálním životem celebrity daleko víc než můj manžel. Víc provokuji. Teď, když se do toho dostává, mu říkám: ,Proč se lidi tak bojí? Proč tolik zuří? Vždyť víš, co jsem až dosud prožila.‘ Ale respektuji jeho opatrnost a chápu jeho snahu přizpůsobit se.
A vaše dcera?
Vadí jí, že se lidé snaží udělat si z ní kamarádku jen proto, aby se mohli ptát na mě. Pro ni jsem matka, tečka, to je všechno. Asi to není jednoduché, ale mám v ní důvěru, je rozumná, zdá se být nad věcí. Půjde tady v Londýně do francouzské školy. Mluví lépe francouzsky než já!
Bydlíte v Londýně?
Ano, z lásky. Ale hodně jezdím do New Yorku a do Los Angeles za prací. Jsem cikánka.
Pořád máte ráda Francii?
Pořád stejně. Mám tam skutečné přátele. Ale mám zvláštní vazby na New York, jako k prvnímu milenci. Chápete, co chci říct? (vypadá pohnutě) Právě tam jsem mohla ochutnat nezávislost, uskutečnit své sny, stát se umělkyní. Víte, v New Yorku jsem se musela o všechno rvát, hodně jsem tam trpěla. (najednou má slzy v očích, nepochybně z únavy) Musela jsem si tam poradit úplně sama. A když člověk prožije něco takového, tak na to nikdy nezapomene. (zase se uklidní) Dnes je to dvacet let, co jsem začala žít pod zkoumavým pohledem publika. Docela ráda bych všem vzkázala: Perte se za svou pravdu a věřte si. Vůbec nezáleží na tom, co říkají ostatní. Jděte do toho!
Litujete něčeho?
Ničeho. Mám jenom naději.
Zvedne se. Je 19 hodin. Den popstar skončil. Oblékne si bundičku Gucci, vezme si černé brýle. Odchází chodbou a je to, jako by vypnuli elektřinu. Lidé se odvracejí, aby je neoslepila nesnesitelná záře znovuzrozené hvězdy.
„Sečteno a podtrženo – jsem třetí pohlaví? Interesting. Beru to jako kompliment.“
Odkud berete tu energii?
Upřímně řečeno, život mi vrací, co mu dávám.
Hodiny cvičení také?
Ne zas tolik. Před třemi měsíci jsem si narazila bok při jízdě na koni.
Jak jste to přežila?
Svou nehodu?
Ne, to, že vás všichni znají.
Když vyrůstáte v takovém světě, když jste hvězdou, když si užíváte, tak vám nikdo nikdy neřekne, že všechno kolem je jen iluze a že to ve skutečnosti nic neznamená. Nikdo vám nevysvětlí, že je to dočasné štěstí. Naopak, tlačí vás k tomu, abyste žádali víc. A dávají vám víc. V takovém okamžiku jste nejen zkažení, ale také lapení do pasti, protože si myslíte, že je to pravda, že je to skutečnost. Jediný prostředek, jak to všechno přežít, je vystoupit z toho. To je celé.
Kolik času a úsilí stálo dopracovat se k těmto závěrům?
Fakticky jsem potřebovala hodně času. Mít děti, vdát se, objevit duchovnější život, to všechno mi pomohlo poznat, co je důležité a pravdivé. Chyba je myslet si, že jste původcem toho, co se kolem vás děje. Pokud si myslíte, že jste Stvořitel, je to váš konec. Vím, že nejsem majitelkou svého talentu. Jsem jeho manažerkou. A pokud ho budu dobře řídit, bude proudit. Stejně jako peníze.
Toto učí kabala, že?
Kabala pochází ze slova ‚kebel‘, což znamená dostávat. Jedná se o dostávání pro předávání. Všeobecně kabala učí, že všechno, co děláte a říkáte, má nějaký vliv na svět. Jakmile toto pochopíte, stanete se zodpovědnějšími. Dvakrát si rozmyslíte, než něco uděláte, a celá vaše životní vize se tím změní.
Zasvěcujete své děti?
Ano, říkám své dceři, že v hlavě jsou dva hlasy. ‚Bad guy‘, který je proto, aby se zabýval naším egem. A ‚good guy‘, který je napojen na druhé lidi. Vysvětluji jí, že když není hodná na někoho jiného, je to, jako by nebyla hodná sama na sebe. Snažím se ji učit jednoduché věci.
To asi není nic jednoduchého, být dcerou Madonny… ani být jejím manželem!
Ne. Ale myslím si, že Guy (Ritchie) ví, že vše, co se děje kolem něj, je jen výsledek toho, co dělá, a nikoli důvod. Já experimentuji s virtuálním životem celebrity daleko víc než můj manžel. Víc provokuji. Teď, když se do toho dostává, mu říkám: ,Proč se lidi tak bojí? Proč tolik zuří? Vždyť víš, co jsem až dosud prožila.‘ Ale respektuji jeho opatrnost a chápu jeho snahu přizpůsobit se.
A vaše dcera?
Vadí jí, že se lidé snaží udělat si z ní kamarádku jen proto, aby se mohli ptát na mě. Pro ni jsem matka, tečka, to je všechno. Asi to není jednoduché, ale mám v ní důvěru, je rozumná, zdá se být nad věcí. Půjde tady v Londýně do francouzské školy. Mluví lépe francouzsky než já!
Bydlíte v Londýně?
Ano, z lásky. Ale hodně jezdím do New Yorku a do Los Angeles za prací. Jsem cikánka.
Pořád máte ráda Francii?
Pořád stejně. Mám tam skutečné přátele. Ale mám zvláštní vazby na New York, jako k prvnímu milenci. Chápete, co chci říct? (vypadá pohnutě) Právě tam jsem mohla ochutnat nezávislost, uskutečnit své sny, stát se umělkyní. Víte, v New Yorku jsem se musela o všechno rvát, hodně jsem tam trpěla. (najednou má slzy v očích, nepochybně z únavy) Musela jsem si tam poradit úplně sama. A když člověk prožije něco takového, tak na to nikdy nezapomene. (zase se uklidní) Dnes je to dvacet let, co jsem začala žít pod zkoumavým pohledem publika. Docela ráda bych všem vzkázala: Perte se za svou pravdu a věřte si. Vůbec nezáleží na tom, co říkají ostatní. Jděte do toho!
Litujete něčeho?
Ničeho. Mám jenom naději.
Zvedne se. Je 19 hodin. Den popstar skončil. Oblékne si bundičku Gucci, vezme si černé brýle. Odchází chodbou a je to, jako by vypnuli elektřinu. Lidé se odvracejí, aby je neoslepila nesnesitelná záře znovuzrozené hvězdy.
