ELLE: Měli bychom se bavit především o ženách, takže by mě zajímalo, jak se těšíte na mistrovství světa ve fotbale.
Jiří Macháček: Jasně. Samozřejmě budu fandit naší fotbalové reprezentaci, a chystáme se dokonce s naší kapelou Mig 21 zahrát na Staroměstském náměstí v rámci jednoho z přímých přenosů. Zjistili jsme totiž, že Michalu Davidovi jeho píseň věnovaná naganským hokejovým hrdinům vynesla celkem slušnou popularitu, a tak jsme si řekli, že do toho musíme taky.
ELLE: Mistrovství světa fatálně zasáhne do života milionů lidí v českých domácnostech. Co byste ženám, rozhořčeným, že měsíc nespatří své muže, syny či milence, vzkázal?
JM: Myslím, že si od chlapů rády odpočinou a na mistrovství se vlastně těší. Samozřejmě se většina žen bude tvářit, že se jim nelíbí, že chlapi nejsou doma. Ve skutečnosti ale budou rády. Ovšem až se ti chlapi vrátí, tak bude šikovné, aby měli pocit viny a dělali to, co ženy chtějí. A chlapi se tím pádem hned začnou těšit na další mistrovství světa
.
ELLE: Když jsem si procházel bohatý rejstřík vašich filmových rolí, vyšlo mi, že jejich spojujícím prvkem jsou konfliktní vztahy vašich hrdinů s něžným pohlavím…
JM: Role, které obnášejí konflikt, jsou ty nejhezčí, a nemusí to být jen se ženami. Přiznejme si, že konflikt s něžným pohlavím se řeší spíš na filmovém plátně, zatímco konflikt s pohlavím stejným často řeší válečné operace. Aspoň co se týká chlapů. Anebo na fotbalových zápasech, což je ta lepší varianta. Jsem za konflikt v rámci role rád, protože jinak bych si ho musel vymyslet.
ELLE: Bude tomu stejně i ve Vratných lahvích?
JM: To je těžká otázka, neboť se na ni nedá odpovědět z toho důvodu, že jsme se s režisérem a scenáristou domluvili, že budeme věci okolo filmu tutlat. Ale na vaši otázku neříkám ne.
ELLE: Hrajete alespoň člověka, co chodí vracet lahve?
JM: Já v tom filmu ani jednu lahev nevrátím, ale zároveň si v tom filmu ani jednu nekoupím, takže ta postava je v tomto směru konzistentní.
ELLE: Pořád ještě věříte v sílu diska?
JM: Síla diska se bude vždy vracet. Objevovat se v různých převlecích a modifikacích a zaskakovat nás tu z té, tu z oné strany. A když už si budeme myslet, že je disko nenávratně pryč, budeme kolikrát překvapeni, že právě my jsme jeho největší materializací.
ELLE: Jste fandou metrosexualismu?
JM: Rozhodně nejsem proti metrosexuálům nijak vyhraněn a myslím si, že jako ptačí samci, kteří jsou zbarveni více než ptačí samičky, zpestřují přírodu, tak metrosexuálové zase dávají jistý rozměr pestrosti našemu životu v metropolích. Ovšem metrosexuálové na vesnicích nemají život jednoduchý! Pokud se vrátím k metafoře s ptactvem, tam se z nich stávají ptáčata předurčená k uklování. Právě proto se většina metrosexuálů stahuje do metropolí a vytvářejí shluk. A to takový, že metrosexualita ve městě už začíná být téměř banální až uniformní.
ELLE: Na serveru obleceni.cz jste za svůj styl obdržel na školní stupnici známku 1, 94. Jste spokojen?
JM: Je to odpovídající. Jsou samozřejmě chvíle, kdy se člověk cítí na 1,92, někdy zase na 1,98, ale myslím, že to je v toleranci.
ELLE: Jaký je vlastně vkus českých mužů?
JM: To je otázka spíše pro ženu, ale když už mezi námi žádná není, odpovím… Vkus českých mužů je dynamický. Rozhodně nestojí na místě. Český muž začíná sledovat světové trendy, i když v tomto bude za slovenským mužem vždycky tak trochu o dva kroky pozadu. Souvisí to asi s touhou srovnávat se se světem. Český muž si drží pevně své pivní panděro a nechce se ho vzdát; stejně tak když přichází k holiči, většinou říká: „Vpředu zkrátit, vzadu nechat!“ Ale podívejme se na sportovce – vyrazili do světa a většina z nich už je prý v rozkroku vyholena, zatímco umělci, kteří se tak často do světa nedostanou, se stále pyšní bujnou čupřinou.
ELLE: Zasloužíme si vůbec zástupy krásných dívek a žen, které nám neustále rodí české matky? Jsme českým krasavicím důstojnými partnery?
JM: To rozhodně nejsme. A je vidět, jak se sem stahují muži z celého světa. A nebylo to jen po sametové revoluci. Čechy byly přepadány z východu, ze západu, ze severu po celá staletí, a důvod byl vždy jasný: touha po českých ženách. Jestli si je zasloužíme, těžko říct, ale buďme rádi, že je máme.
ELLE: Jde dohromady pozice sexsymbolu a rodinný život, který vedete?
JM: Kdybych odpověděl ano, tak bych tím přiznal, že se považuji za sexsymbol… Takže ano.
ELLE: Budou vás moci v červenci festivaloví hosté spatřit koupajícího se v některé z karlovarských fontán?
JM: Rozhodně se festivalu zúčastním. A nejen to! Hodlám tam oslavit své čtyřicáté narozeniny. To je de facto pozvánka všem čtenářkám Elle na filmový festival a na tuto jeho hlavní událost… Ne, moment! Taková pozvánka by se mi mohla šeredně vymstít! Zkrátka tam oslavím své čtyřicátiny, takže je velmi pravděpodobné, že se budu koupat v některé z karlovarských fontán, a možná nevynechám ani vřídlo…
ELLE: Je v Čechách možno spatřit Jiřího Macháčka na vlastní oči, nebo se ho dokonce dotknout?
JM: Dotknout se na vlastní oči? Samozřejmě lze. Ovšem byl bych rád, aby dotýkání se nebylo pochopeno jako výzva k dotekům. Já doteky vítám, ale zároveň bych byl rád i jejich cenzorem. Pokud jde o spatření, tak tam vidím snazší příležitost, protože budeme hrát s kapelou na různých festivalech. Jinak samozřejmě veřejné plovárny, golfová hřiště, honitby, vchod do burzy, východ z burzy… tam, kde mě lidé tradičně potkávají.
ELLE: Neřekl byste závěrem ještě něco o ženách?
JM: (zvoní mu telefon) Volá mi moje žena…
Jiří Macháček: Jasně. Samozřejmě budu fandit naší fotbalové reprezentaci, a chystáme se dokonce s naší kapelou Mig 21 zahrát na Staroměstském náměstí v rámci jednoho z přímých přenosů. Zjistili jsme totiž, že Michalu Davidovi jeho píseň věnovaná naganským hokejovým hrdinům vynesla celkem slušnou popularitu, a tak jsme si řekli, že do toho musíme taky.
ELLE: Mistrovství světa fatálně zasáhne do života milionů lidí v českých domácnostech. Co byste ženám, rozhořčeným, že měsíc nespatří své muže, syny či milence, vzkázal?
JM: Myslím, že si od chlapů rády odpočinou a na mistrovství se vlastně těší. Samozřejmě se většina žen bude tvářit, že se jim nelíbí, že chlapi nejsou doma. Ve skutečnosti ale budou rády. Ovšem až se ti chlapi vrátí, tak bude šikovné, aby měli pocit viny a dělali to, co ženy chtějí. A chlapi se tím pádem hned začnou těšit na další mistrovství světa
.
ELLE: Když jsem si procházel bohatý rejstřík vašich filmových rolí, vyšlo mi, že jejich spojujícím prvkem jsou konfliktní vztahy vašich hrdinů s něžným pohlavím…
JM: Role, které obnášejí konflikt, jsou ty nejhezčí, a nemusí to být jen se ženami. Přiznejme si, že konflikt s něžným pohlavím se řeší spíš na filmovém plátně, zatímco konflikt s pohlavím stejným často řeší válečné operace. Aspoň co se týká chlapů. Anebo na fotbalových zápasech, což je ta lepší varianta. Jsem za konflikt v rámci role rád, protože jinak bych si ho musel vymyslet.
ELLE: Bude tomu stejně i ve Vratných lahvích?
JM: To je těžká otázka, neboť se na ni nedá odpovědět z toho důvodu, že jsme se s režisérem a scenáristou domluvili, že budeme věci okolo filmu tutlat. Ale na vaši otázku neříkám ne.
ELLE: Hrajete alespoň člověka, co chodí vracet lahve?
JM: Já v tom filmu ani jednu lahev nevrátím, ale zároveň si v tom filmu ani jednu nekoupím, takže ta postava je v tomto směru konzistentní.
ELLE: Pořád ještě věříte v sílu diska?
JM: Síla diska se bude vždy vracet. Objevovat se v různých převlecích a modifikacích a zaskakovat nás tu z té, tu z oné strany. A když už si budeme myslet, že je disko nenávratně pryč, budeme kolikrát překvapeni, že právě my jsme jeho největší materializací.
ELLE: Jste fandou metrosexualismu?
JM: Rozhodně nejsem proti metrosexuálům nijak vyhraněn a myslím si, že jako ptačí samci, kteří jsou zbarveni více než ptačí samičky, zpestřují přírodu, tak metrosexuálové zase dávají jistý rozměr pestrosti našemu životu v metropolích. Ovšem metrosexuálové na vesnicích nemají život jednoduchý! Pokud se vrátím k metafoře s ptactvem, tam se z nich stávají ptáčata předurčená k uklování. Právě proto se většina metrosexuálů stahuje do metropolí a vytvářejí shluk. A to takový, že metrosexualita ve městě už začíná být téměř banální až uniformní.
ELLE: Na serveru obleceni.cz jste za svůj styl obdržel na školní stupnici známku 1, 94. Jste spokojen?
JM: Je to odpovídající. Jsou samozřejmě chvíle, kdy se člověk cítí na 1,92, někdy zase na 1,98, ale myslím, že to je v toleranci.
ELLE: Jaký je vlastně vkus českých mužů?
JM: To je otázka spíše pro ženu, ale když už mezi námi žádná není, odpovím… Vkus českých mužů je dynamický. Rozhodně nestojí na místě. Český muž začíná sledovat světové trendy, i když v tomto bude za slovenským mužem vždycky tak trochu o dva kroky pozadu. Souvisí to asi s touhou srovnávat se se světem. Český muž si drží pevně své pivní panděro a nechce se ho vzdát; stejně tak když přichází k holiči, většinou říká: „Vpředu zkrátit, vzadu nechat!“ Ale podívejme se na sportovce – vyrazili do světa a většina z nich už je prý v rozkroku vyholena, zatímco umělci, kteří se tak často do světa nedostanou, se stále pyšní bujnou čupřinou.
ELLE: Zasloužíme si vůbec zástupy krásných dívek a žen, které nám neustále rodí české matky? Jsme českým krasavicím důstojnými partnery?
JM: To rozhodně nejsme. A je vidět, jak se sem stahují muži z celého světa. A nebylo to jen po sametové revoluci. Čechy byly přepadány z východu, ze západu, ze severu po celá staletí, a důvod byl vždy jasný: touha po českých ženách. Jestli si je zasloužíme, těžko říct, ale buďme rádi, že je máme.
ELLE: Jde dohromady pozice sexsymbolu a rodinný život, který vedete?
JM: Kdybych odpověděl ano, tak bych tím přiznal, že se považuji za sexsymbol… Takže ano.
ELLE: Budou vás moci v červenci festivaloví hosté spatřit koupajícího se v některé z karlovarských fontán?
JM: Rozhodně se festivalu zúčastním. A nejen to! Hodlám tam oslavit své čtyřicáté narozeniny. To je de facto pozvánka všem čtenářkám Elle na filmový festival a na tuto jeho hlavní událost… Ne, moment! Taková pozvánka by se mi mohla šeredně vymstít! Zkrátka tam oslavím své čtyřicátiny, takže je velmi pravděpodobné, že se budu koupat v některé z karlovarských fontán, a možná nevynechám ani vřídlo…
ELLE: Je v Čechách možno spatřit Jiřího Macháčka na vlastní oči, nebo se ho dokonce dotknout?
JM: Dotknout se na vlastní oči? Samozřejmě lze. Ovšem byl bych rád, aby dotýkání se nebylo pochopeno jako výzva k dotekům. Já doteky vítám, ale zároveň bych byl rád i jejich cenzorem. Pokud jde o spatření, tak tam vidím snazší příležitost, protože budeme hrát s kapelou na různých festivalech. Jinak samozřejmě veřejné plovárny, golfová hřiště, honitby, vchod do burzy, východ z burzy… tam, kde mě lidé tradičně potkávají.
ELLE: Neřekl byste závěrem ještě něco o ženách?
JM: (zvoní mu telefon) Volá mi moje žena…
