Hilary Swank si v pařížské restauraci prohlíží jídelní lístek. Dala by si lososa, ale ne uzeného. Bohužel ho nemají. Tak snad mečouna? Na toho je alergická. Maso nejí vůbec. Nakonec si objednává omeletu jen z vaječných bílků. Hilary si potrpí na proteiny. „Servírka si určitě myslí něco o bláznivých Američankách,“ směje se herečka. Je přirozená, usměvavá, uvolněná i vážná zároveň. Svoji novou roli tváře parfému Insolence módního domu Guerlain plní se stejným nasazením jako ty filmové. Je hodně pracovitá – asi i proto, že nezapomíná, odkud pochází. Dětství prožila v karavanu u Washingtonu, otec rodinu opustil a matka bez peněz nakonec souhlasila, ať dcera zkusí štěstí v Hollywoodu. Tam bez střechy nad hlavou nakonec bydlely v autě. Hilary čekalo několik let dřiny, nezajímavých rolí v televizi, až přišel film Kluci nepláčou, za nějž získala prvního Oskara. O pět let později k němu přidala druhého za roli boxerky v Million Dollar Baby. Ve svých dvaatřiceti sama Hilary Swank o svém životě říká, že žije svůj sen. Americký sen.
Stala jste se tváří nového parfému Insolence módního domu Guerlain. To v překladu znamená opovážlivost. Jste vy sama opovážlivá?
Svým způsobem ano, ale jsem především houževnatá. Pokaždé, když mi nějaký producent řekl, že nemám talent, odmítla jsem to vzdát a pracovala o to tvrději. Po celé dětství mi totiž matka opakovala: „Pokud si budeš věřit, dokážeš uspět ve všem, co v životě budeš chtít.“
Svým vzhledem moc neodpovídáte hollywoodskému stereotypu. Přinášelo vám to hodně problémů?
Samozřejmě. Kolikrát mi jen režiséři na castingu bez okolků řekli, že nejsem dost hezká pro roli ,přítelkyně‘ v televizním romantickém seriálu! Nejhorší na tom bylo, že jsem nutně potřebovala práci.
V reklamě na parfém Insolence jste nahá a velmi sexy. Byl to záměr, touha změnit zavedenou chlapeckou image?
Vím, že mě lidé nevnímají jako sexy ženu, protože si mě ztotožňují s filmovými postavami: dívky-chlapce a boxerky, které jsem ztvárnila ve filmech Kluci nepláčou a Million Dollar Baby. Kampaň pro Guerlain tak byla vlastně skvělou příležitostí ukázat se úplně jinak, neočekávaně, uplatnit svou čistě ženskou stránku. Konec konců mám právo být stejně krásná jako kterákoli jiná herečka.
Co si myslíte o botoxovém šílenství, jež zachvátilo Hollywood?
Za deset let možná změním názor (smích), ale dnes si myslím, že botox je jen taková manýra, něco jako byly vycpávky ramen v osmdesátých letech. Jenže šatník můžete kdykoli vyměnit, ale plastická chirurgie, to je navždy. Nejhorší na tom je, že za pár let si všichni budou říkat: „Bože, co si to všechny ty ženské provedly s obličejem?“ Myslím, že je velmi nebezpečné nechat se strhnout nějakou módou, která zasahuje do těla. Především, pokud jste herečkou. Jak chcete vyjádřit emoce pomocí úsměvu či grimasy, když máte tak napnutou pokožku, že už prostě žádný výraz nemáte?
Jste jednou z mála hereček, které nafotily jen pár obálek časopisů a souhlasily jen s několika rozhovory. Proč?
Herečkou jsem se stala proto, abych mohla vyprávět příběhy, ne abych trávila čas před objektivem fotoaparátu. Fotit se v rámci propagace filmu, fajn, ale cpát se na obálky a vytvářet si hvězdnou image, to není nic pro mě.
V kampani na Insolence jste ale hvězdou. Pro někoho, kdo vyrostl v karavanu, musí být naprosto neuvěřitelné, že se stal tváří něčeho tak luxusního?
Pořád tomu ještě nemůžu uvěřit. Na uváděcím večírku jsem byla na očích stovkám lidí a byla jsem z toho úplně mimo, protože jsem si najednou uvědomila, že žiju svůj vlastní sen. Kdybych ale jednoho dne začala působit dojmem, že to všechno považuju za samozřejmost, štípněte mě, ať se proberu.
Co je pro vás největší luxus?
Cestování. Rozhodla jsem se žít v New Yorku a ne v Los Angeles právě proto, abych byla blíž Evropě.
Potrpíte si při cestách na luxus, nebo jste baťůžkářka?
Obojí. Mám ráda pětihvězdičkové hotely, ale také jsem strávila měsíc v Indii a spala tam na dřevěné pryčně, neměla jsem teplou vodu a sociální zařízení bylo spartánské. Jela jsem tam podpořit projekt jedné humanitární organizace. Dopoledne jsem učila děti anglicky a odpoledne jsem pracovala v sirotčinci. Byl to neuvěřitelný zážitek.
Pomohl vám pobyt v Indii překonat nedávný rozchod s hercem Chadem Lowem?
Potřebovala jsem odjet, vyčistit si hlavu. Po třinácti letech soužití jsme si zachovali skvělý vztah, dokonce jsme zůstali přáteli, ale víte, poznala jsem Chada velmi mladá, bylo mi osmnáct. Odešla jsem od matky, abych mohla žít s ním. Teď jsem poprvé v životě sama. Pro mě byla cesta do Indie cestou k sobě samé.
Nebojíte se, že váš nový život nezadané ženy z vás udělá terč pro paparazzie?
Už se stalo, v podstatě se utábořili před mým domem. Nakonec to ale vzdají, protože můj život je velmi nudný. Na čem by si tak mohli smlsnout? Hilary v potravinách, Hilary si nese domů těstoviny… (smích). To není zrovna šik! A oni mě přesto sledují, kamkoli jdu. Dokonce se mnou chodí i běhat.
Vždycky jste měla ráda sport. Věnujete se mu stále?
Ano. Když jsem točila Million Dollar Baby, intenzivně jsem trénovala box a moje tělo se hodně změnilo. Nabrala jsem deset kilo svalů, to bylo skvělé. Připadala jsem si sexy jako nikdy. Když ale natáčení skončilo, nenašla jsem žádný sport, který by mi tak vyhovoval. Proto jsem začala běhat. Nikdy necestuju bez běžeckých bot, protože ať jsem kdekoli, běhám. Takže když jsem třeba teď v Paříži, běhám okolo Seiny.
Dnes jste velmi šik, celá ve stylu Fendi. Je pro vás móda hodně důležitá?
Než jsem přijela do Los Angeles, neměla jsem v ruce módní časopis. Nevěděla jsem o tom nic. Pak jsem dostala prvního Oscara, začali mi volat z módních domů a říkali: „Hilary, moc rádi bychom vám poslali naše oblečení.“ Já na to: „Mně, fakt? Tak fajn!“ No a tak jsem objevila Fendiho, Balenciagu, Marca Jacobse… Miluju je. Snob ale nejsem. Když vidím hezké šaty v supermarketu, koupím si je. Nejvíc ale ulítávám na botách.
Zdá se, že máte víc bot než Sarah Jessica Parker?
To bychom se jí museli zeptat, ale je to klidně možné!
Příště se objevíte na plakátech na film Black Dahlia od Briana de Palmy. Jakou roli v něm hrajete?
Hraji Madeleine, femme fatale. Je to má první opravdu sexy role, takže uvidíme. Buď budu věrohodná, nebo to bude katastrofa. Navíc Scarlett Johansson tam má větší roli než já, ale to mi nevadí. Je to velmi milá dívka, má pevný charakter a já mám lidi, jako je ona, ráda.
Zdá se, že máte ve věcech jasno a stojíte nohama na zemi. Jak si člověk dokáže zachovat chladnou hlavu, když už na začátku kariéry dostal dva Oscary?
Stačí si vzpomenout, odkud pocházíte, a především nezapomenout, jak tvrdě jste bojovala, abyste dosáhla toho, co máte. Je to takhle jednoduché.
Stala jste se tváří nového parfému Insolence módního domu Guerlain. To v překladu znamená opovážlivost. Jste vy sama opovážlivá?
Svým způsobem ano, ale jsem především houževnatá. Pokaždé, když mi nějaký producent řekl, že nemám talent, odmítla jsem to vzdát a pracovala o to tvrději. Po celé dětství mi totiž matka opakovala: „Pokud si budeš věřit, dokážeš uspět ve všem, co v životě budeš chtít.“
Svým vzhledem moc neodpovídáte hollywoodskému stereotypu. Přinášelo vám to hodně problémů?
Samozřejmě. Kolikrát mi jen režiséři na castingu bez okolků řekli, že nejsem dost hezká pro roli ,přítelkyně‘ v televizním romantickém seriálu! Nejhorší na tom bylo, že jsem nutně potřebovala práci.
V reklamě na parfém Insolence jste nahá a velmi sexy. Byl to záměr, touha změnit zavedenou chlapeckou image?
Vím, že mě lidé nevnímají jako sexy ženu, protože si mě ztotožňují s filmovými postavami: dívky-chlapce a boxerky, které jsem ztvárnila ve filmech Kluci nepláčou a Million Dollar Baby. Kampaň pro Guerlain tak byla vlastně skvělou příležitostí ukázat se úplně jinak, neočekávaně, uplatnit svou čistě ženskou stránku. Konec konců mám právo být stejně krásná jako kterákoli jiná herečka.
Co si myslíte o botoxovém šílenství, jež zachvátilo Hollywood?
Za deset let možná změním názor (smích), ale dnes si myslím, že botox je jen taková manýra, něco jako byly vycpávky ramen v osmdesátých letech. Jenže šatník můžete kdykoli vyměnit, ale plastická chirurgie, to je navždy. Nejhorší na tom je, že za pár let si všichni budou říkat: „Bože, co si to všechny ty ženské provedly s obličejem?“ Myslím, že je velmi nebezpečné nechat se strhnout nějakou módou, která zasahuje do těla. Především, pokud jste herečkou. Jak chcete vyjádřit emoce pomocí úsměvu či grimasy, když máte tak napnutou pokožku, že už prostě žádný výraz nemáte?
Jste jednou z mála hereček, které nafotily jen pár obálek časopisů a souhlasily jen s několika rozhovory. Proč?
Herečkou jsem se stala proto, abych mohla vyprávět příběhy, ne abych trávila čas před objektivem fotoaparátu. Fotit se v rámci propagace filmu, fajn, ale cpát se na obálky a vytvářet si hvězdnou image, to není nic pro mě.
V kampani na Insolence jste ale hvězdou. Pro někoho, kdo vyrostl v karavanu, musí být naprosto neuvěřitelné, že se stal tváří něčeho tak luxusního?
Pořád tomu ještě nemůžu uvěřit. Na uváděcím večírku jsem byla na očích stovkám lidí a byla jsem z toho úplně mimo, protože jsem si najednou uvědomila, že žiju svůj vlastní sen. Kdybych ale jednoho dne začala působit dojmem, že to všechno považuju za samozřejmost, štípněte mě, ať se proberu.
Co je pro vás největší luxus?
Cestování. Rozhodla jsem se žít v New Yorku a ne v Los Angeles právě proto, abych byla blíž Evropě.
Potrpíte si při cestách na luxus, nebo jste baťůžkářka?
Obojí. Mám ráda pětihvězdičkové hotely, ale také jsem strávila měsíc v Indii a spala tam na dřevěné pryčně, neměla jsem teplou vodu a sociální zařízení bylo spartánské. Jela jsem tam podpořit projekt jedné humanitární organizace. Dopoledne jsem učila děti anglicky a odpoledne jsem pracovala v sirotčinci. Byl to neuvěřitelný zážitek.
Pomohl vám pobyt v Indii překonat nedávný rozchod s hercem Chadem Lowem?
Potřebovala jsem odjet, vyčistit si hlavu. Po třinácti letech soužití jsme si zachovali skvělý vztah, dokonce jsme zůstali přáteli, ale víte, poznala jsem Chada velmi mladá, bylo mi osmnáct. Odešla jsem od matky, abych mohla žít s ním. Teď jsem poprvé v životě sama. Pro mě byla cesta do Indie cestou k sobě samé.
Nebojíte se, že váš nový život nezadané ženy z vás udělá terč pro paparazzie?
Už se stalo, v podstatě se utábořili před mým domem. Nakonec to ale vzdají, protože můj život je velmi nudný. Na čem by si tak mohli smlsnout? Hilary v potravinách, Hilary si nese domů těstoviny… (smích). To není zrovna šik! A oni mě přesto sledují, kamkoli jdu. Dokonce se mnou chodí i běhat.
Vždycky jste měla ráda sport. Věnujete se mu stále?
Ano. Když jsem točila Million Dollar Baby, intenzivně jsem trénovala box a moje tělo se hodně změnilo. Nabrala jsem deset kilo svalů, to bylo skvělé. Připadala jsem si sexy jako nikdy. Když ale natáčení skončilo, nenašla jsem žádný sport, který by mi tak vyhovoval. Proto jsem začala běhat. Nikdy necestuju bez běžeckých bot, protože ať jsem kdekoli, běhám. Takže když jsem třeba teď v Paříži, běhám okolo Seiny.
Dnes jste velmi šik, celá ve stylu Fendi. Je pro vás móda hodně důležitá?
Než jsem přijela do Los Angeles, neměla jsem v ruce módní časopis. Nevěděla jsem o tom nic. Pak jsem dostala prvního Oscara, začali mi volat z módních domů a říkali: „Hilary, moc rádi bychom vám poslali naše oblečení.“ Já na to: „Mně, fakt? Tak fajn!“ No a tak jsem objevila Fendiho, Balenciagu, Marca Jacobse… Miluju je. Snob ale nejsem. Když vidím hezké šaty v supermarketu, koupím si je. Nejvíc ale ulítávám na botách.
Zdá se, že máte víc bot než Sarah Jessica Parker?
To bychom se jí museli zeptat, ale je to klidně možné!
Příště se objevíte na plakátech na film Black Dahlia od Briana de Palmy. Jakou roli v něm hrajete?
Hraji Madeleine, femme fatale. Je to má první opravdu sexy role, takže uvidíme. Buď budu věrohodná, nebo to bude katastrofa. Navíc Scarlett Johansson tam má větší roli než já, ale to mi nevadí. Je to velmi milá dívka, má pevný charakter a já mám lidi, jako je ona, ráda.
Zdá se, že máte ve věcech jasno a stojíte nohama na zemi. Jak si člověk dokáže zachovat chladnou hlavu, když už na začátku kariéry dostal dva Oscary?
Stačí si vzpomenout, odkud pocházíte, a především nezapomenout, jak tvrdě jste bojovala, abyste dosáhla toho, co máte. Je to takhle jednoduché.
