Chci být dobrá máma

MODELKA ALENA ŠEREDOVÁ ČEKÁ S ITALSKÝM BRANKÁŘEM GIANLUIGIM BUFFONEM DÍTĚ. SE SVÝMI POCITY SE EXKLUZIVNĚ SVĚŘILA ELLE.


Plánovali jste miminko?
Ano. Je mi devětadvacet a nejsem takové pako, abych nevěděla, jak se chránit před otěhotněním. Docela dlouho na sebe ale nechalo čekat, tak jsme rádi, že už je na cestě.

Jak jste na těhotenství přišla?
Těhotenským testem. Dělala jsem si ho několikrát už dřív a vždy neúspěšně, tentokrát se ale papírek obarvil správně. Ale věděla jsem to, první měsíc jsem byla strašně unavená. V Itálii se na večeři chodí dost pozdě, na devátou, a já pravidelně usínala už u předkrmu. Mé okolí mě za to nesnášelo, byla jsem totálně nespolečenská.

Jak na tu zprávu reagoval Gigi?
Byla to taková typická mužská reakce, znáte to – chlapi na jednu stranu nechtějí přiznat radost, pak jsou ale nejšťastnější na světě.

Kdy jste si poprvé představila, že by byl Gigi dobrý táta?
To jsem si ještě neřekla. Nevím, jaký bude tatínek, vím jen, že je pro mě ideální partner. Vyrostl v normální rodině, není z žádné bláznivé bohaté italské famílie… Štěstí si sám nasbíral. Věřím ale, že bude dobrý tatínek a já dobrá maminka. Budeme se snažit.

Už znáte pohlaví miminka?
Ještě ne. Tvrdím, že to je zlobivý kluk, který se nechce ukázat. Už to taky potřebuju vědět, chci mu něco koupit a přijde mi hloupé pořizovat oblečky v neutrální žluté barvě.

Jak těhotenství snášíte?
Nemám žádné problémy, i první tři měsíce proběhly naprosto idylicky. Jen se zadýchávám do schodů. Ve druhém patře už jsem udýchaná, což se mi dřív nestávalo. Žádné nevolnosti ale nemám, i váhově jsem úplně v pohodě.

Jste teď citlivější? Těhotné prý rozbrečí i reklama v televizi…
To ne. Spíš mě rozbrečí vzpomínky na mojí Klárku, která by byla hrozně šťastná z toho, že čekám miminko. Je to pro mě obrovská životní ztráta… Snažím se nekoukat na nějaké drastické filmy, nevím, co by to se mnou udělalo, a nechci miminko vylekat. Jinak se to dá zvládat. Těhotenství není nemoc, ale jen jiný stav a je to strašně fajn. Jen mě trápí, že už pomalu nemůžu zapnout knoflík. Táta mi říká, že vypadám, jako kdybych snědla talíř hrachovky… ale vypadat tak v pátém měsíci je docela fajn!

V těhotenství se ženám mění vztah k jejich tělu. Co vám?
Nooo (říká s italským přízvukem), když nejste těhotná a podíváte se do zrcadla, hledáte na sobě chyby. Teď se sama sobě víc líbím. To, co mi dřív připadalo jako chyba, dnes vnímám jako něco hezkého. Dřív jsem se bála, že se s bříškem nebudu líbit příteli, ale naopak, když vidí, jak o sebe pečuji a že se k sobě chovám něžněji, tak je taky takový.

Co, proboha, může tak krásné ženské na sobě vadit?
Vždycky jsem měla spoustu komplexů, hlavně ze své výšky. Na základce a na gymplu jsem byla největší, a dokonce jsem kvůli tomu nešla do tanečních, jak jsem se styděla. Nechtěla jsem nosit podpatky, pak jsem zase měla období, kdy jsem nosila šíleně vysoké – z extrému do extrému. Nikdy jsem neměla ráda svoje ruce ani nohy. Mám jedenačtyřicítku, a to se mi nelíbilo. Jako mladší bych změnila úplně všechno. Teď si uvědomuji, že těch pár chyb je docela fajn a dá se s nimi skvěle žít.

Jste teď víc nad věcí?
Snažím se být klidnější, hlavně když řídím. Když přede mě třeba na křižovatce někdo mrskne auto, a já pak zůstanu stát na červenou, jsem víc v pohodě než dřív. Ale až bude miminko vedle mě v sedačce, bojím se, že se vše vrátí do starých kolejí a bude ze mě zase typický Ital… V autě jsem prostě chlap.

Liší se v Itálii servis, který nemocnice mohou nastávajícím maminkám nabídnout?
V Česku jsem takové starosti neřešila, takže nemůžu úplně srovnávat. V Itálii chodím k soukromým doktorům, státní zdravotnictví je tam na horší úrovni než u nás. Párkrát jsem byla ve státní nemocnici na odběru krve a myslím, že byste se všichni divili, jak to tam vypadalo, v Čechách jsme na tom dobře. V soukromých zařízeních v Itálii si ale můžete vybrat, co chcete druhý den po porodu k jídlu, jestli chcete mít u porodu televizní kameru a fotografa nebo jestli chcete rodit ve vaně nebo na lehátku…

Co jste si z toho předběžně zvolila vy?
Rozhodně nechci rodit císařským řezem, ráda bych to zvládla sama. Ale třeba si nebudu moct vybírat. Nebránila bych se epidurálu, nějaké pomoci, která by z toho udělala co nejhezčí den. Nechci, aby to moc bolelo. O vaně se říká, že je skvělá, takže plánuji se do ní naložit a pak porodit na lehátku. Jen nevím, jestli se do ní vejdu – pokud ji dělali na Italky, mám smůlu.

Přimkla jste se coby těhotná víc ke své mamince? Pouto, které spojuje ženy, je prý v tomto období hodně silné.
Vždycky jsme měly skvělý vztah. Neuznávám, když někdo tvrdí, že maminka je jeho nejlepší kamarádka. To je pro mě spíš moje ségra, maminka je autorita. Respekt by tam měl vždycky zůstat. S maminkou jsem jedno těhotenství prožila, protože moje sestra je mladší o jedenáct let. Mamča tehdy šest měsíců proležela v nemocnici, takže si pamatuju spíš ty nemilé věci. Mezi námi se mým těhotenstvím nic nemění. Jen to, že bude babička...


CELÝ ROZHOVOR NAJDETE POUZE V ZÁŘIJOVÉ ELLE.

---

DALŠÍ ROZHOVORY:
Aneta Langerová, Eva Herzigová