Sešly jsme se v zákulisí po její pražské přehlídce. Na stojanech odpočívaly šaty, jejichž hodnota se pohybuje řádově v desetitisících. Kolem nás kroužili členové Viviennina týmu, včetně manažera Carlose, se kterým návrhářka spolupracuje téměř od začátku kariéry, a tajemného pána v pruhovaném obleku, z něhož se vyklubal její dodavatel látek, bez kterého prý ‚neudělá ani krok‘. Zpovzdálí návrhářku ,zbožně‘ pozoroval její o pětadvacet let mladší manžel.
Jste jednou z nejvlivnějších módních návrhářek světa. Co byste si ještě přála dokázat?
Tvorba módy mě naplňuje, kdybych si ale mohla něco přát, ráda bych více času. Chtěla bych mít čas na čtení knížek, poslech klasické hudby, chození do galerií, zkrátka na kulturu. Ta mi připadá nesmírně důležitá, protože nás nutí přemýšlet. Musíte ale vědět, co si vybrat, jakou knihu přečíst. Já třeba vůbec nečtu moderní literaturu, nechodím do kina, neposlouchám rádio, nedívám se na televizi. To jsou věci, které mi nic neříkají. Je to konzum, který posluchače a diváky krmí, aniž by museli používat mozek. Skutečná kultura je téměř vyhynulý druh. Současná ,umělecká scéna‘ je pouze dalším odvětvím reklamy a komerce, a nejlepším příkladem toho je film.
A co punková muzika, ani tu už neposloucháte?
Punk byl ve své době pokrokový, ale dneska už ho neposlouchám. Mnohem raději si pustím Chopina.
Co nejvíc ovlivnilo vaši kariéru?
Určitě to byl můj malý obchůdek v londýnské Chelsea, který vlastním téměř čtyřicet let. Proč? Díky němu jsem vždycky měla přímý kontakt se svými zákazníky a ovlivňovala jsem přes něj veřejnost. Nikdy jsem nepotřebovala žádné marketingové specialisty, kteří by mi radili, co chtějí lidi nosit. Nikdy jsem tak nemusela být frustrovaná, pod tlakem někoho jiného. Jsem jediná finančně samostatná návrhářka ve světě vysoké módy. Dělala jsem vždycky všechno po svém. Byla jsem – a stále jsem – jediná, kdo rozhoduje, jaká móda vzniká pod jménem Vivienne Westwood.
Letos jste slavila pětašedesátiny, a přesto vypadáte pořád velmi žensky a sexy. Prozraďte, jak to děláte?
Mojí velkou výhodou je, že mám přístup ke všem těm krásným šatům. Šaty totiž mají na tom, jak vypadáme, největší podíl. Když máte na sobě něco hezkého, co vám zvedne sebevědomí, cítíte se mnohem líp. Kdybych žila na pustém ostrově, taky bych tam nepobíhala v této róbě, ale já žiju ve světě módy, a tak je mojí povinností vypadat dobře. Nebo se o to alespoň pokusit. Oblečení, účes a make-up jsou způsoby, jak podtrhnout, co je na nás hezkého. Mám ráda lidi, kteří přemýšlejí nad tím, co mají na sobě, vědí, co jim sluší, a nosí to, místo aby slepě následovali trendy. Byla bych ráda, kdyby to byli právě oni, kdo nosí moje oblečení.
Vaše móda je asi nejpopulárnější v Japonsku. Musím přiznat, že bych ji ráda nosila také, na rozdíl od Japonců si ji zatím ale nemůžu dovolit. S tím mi asi neporadíte, že?
Pro Japonce je moje móda zosobněním všeho britského, a to oni milují. Nemyslím si ale, že by to bylo nějak zvlášť drahé. Vůbec nemusíte mít celý šatník Vivienne Westwood. Já tvrdím, že stačí mít několik hezkých, unikátních věcí, které podtrhují vaši osobnost. Mnozí trpí mylným dojmem, že na každém večírku musí vždy mít na sobě něco nového. Ukázat se dvakrát v tom samém nepřipadá v úvahu. Ale to je přece hloupost! Ušetřete si na hezké šaty, které budou vypadat, že jsou dělané jen a jen pro vás, a klidně je můžete nosit na večírky celý rok.
Byla by tragédie, kdybych si takové šaty pak polila červeným vínem, což je na večírcích zcela běžné, nemyslíte?
Vůbec ne. Taky se mi to párkrát už stalo a dělala jsem, jako že tam ten flek patří.
Jste jednou z nejvlivnějších módních návrhářek světa. Co byste si ještě přála dokázat?
Tvorba módy mě naplňuje, kdybych si ale mohla něco přát, ráda bych více času. Chtěla bych mít čas na čtení knížek, poslech klasické hudby, chození do galerií, zkrátka na kulturu. Ta mi připadá nesmírně důležitá, protože nás nutí přemýšlet. Musíte ale vědět, co si vybrat, jakou knihu přečíst. Já třeba vůbec nečtu moderní literaturu, nechodím do kina, neposlouchám rádio, nedívám se na televizi. To jsou věci, které mi nic neříkají. Je to konzum, který posluchače a diváky krmí, aniž by museli používat mozek. Skutečná kultura je téměř vyhynulý druh. Současná ,umělecká scéna‘ je pouze dalším odvětvím reklamy a komerce, a nejlepším příkladem toho je film.
A co punková muzika, ani tu už neposloucháte?
Punk byl ve své době pokrokový, ale dneska už ho neposlouchám. Mnohem raději si pustím Chopina.
Co nejvíc ovlivnilo vaši kariéru?
Určitě to byl můj malý obchůdek v londýnské Chelsea, který vlastním téměř čtyřicet let. Proč? Díky němu jsem vždycky měla přímý kontakt se svými zákazníky a ovlivňovala jsem přes něj veřejnost. Nikdy jsem nepotřebovala žádné marketingové specialisty, kteří by mi radili, co chtějí lidi nosit. Nikdy jsem tak nemusela být frustrovaná, pod tlakem někoho jiného. Jsem jediná finančně samostatná návrhářka ve světě vysoké módy. Dělala jsem vždycky všechno po svém. Byla jsem – a stále jsem – jediná, kdo rozhoduje, jaká móda vzniká pod jménem Vivienne Westwood.
Letos jste slavila pětašedesátiny, a přesto vypadáte pořád velmi žensky a sexy. Prozraďte, jak to děláte?
Mojí velkou výhodou je, že mám přístup ke všem těm krásným šatům. Šaty totiž mají na tom, jak vypadáme, největší podíl. Když máte na sobě něco hezkého, co vám zvedne sebevědomí, cítíte se mnohem líp. Kdybych žila na pustém ostrově, taky bych tam nepobíhala v této róbě, ale já žiju ve světě módy, a tak je mojí povinností vypadat dobře. Nebo se o to alespoň pokusit. Oblečení, účes a make-up jsou způsoby, jak podtrhnout, co je na nás hezkého. Mám ráda lidi, kteří přemýšlejí nad tím, co mají na sobě, vědí, co jim sluší, a nosí to, místo aby slepě následovali trendy. Byla bych ráda, kdyby to byli právě oni, kdo nosí moje oblečení.
Vaše móda je asi nejpopulárnější v Japonsku. Musím přiznat, že bych ji ráda nosila také, na rozdíl od Japonců si ji zatím ale nemůžu dovolit. S tím mi asi neporadíte, že?
Pro Japonce je moje móda zosobněním všeho britského, a to oni milují. Nemyslím si ale, že by to bylo nějak zvlášť drahé. Vůbec nemusíte mít celý šatník Vivienne Westwood. Já tvrdím, že stačí mít několik hezkých, unikátních věcí, které podtrhují vaši osobnost. Mnozí trpí mylným dojmem, že na každém večírku musí vždy mít na sobě něco nového. Ukázat se dvakrát v tom samém nepřipadá v úvahu. Ale to je přece hloupost! Ušetřete si na hezké šaty, které budou vypadat, že jsou dělané jen a jen pro vás, a klidně je můžete nosit na večírky celý rok.
Byla by tragédie, kdybych si takové šaty pak polila červeným vínem, což je na večírcích zcela běžné, nemyslíte?
Vůbec ne. Taky se mi to párkrát už stalo a dělala jsem, jako že tam ten flek patří.
