Umění nebo věda?
Narodila sejako Hedwig Eva Maria Kieslerová 9. listopadu 1914 ve Vídni do židovské rodiny.Doma se rozhodně neměli špatně, její otec se pyšnil vysokou pozicí v hlavní bance habsburské monarchie a odmala učil mladou Hedwig zvědavosti a vynalézavosti – vlastnostem, kterými sám disponoval. Nadšení pro vědu v ní rozohnil především on a jejich společné průzkumné procházky. Její matka byla koncertní pianistkou pocházející z vysokých poměrů a malé Hedwig zařídila hodiny klavíru a baletu. Právě zde zřejmě pramení dilema, které doprovázelo její profesní cestu – umění nebo věda? Své nadšení pro vědu a objevování uplatnila a dále rozvíjela na Vídeňské univerzitě, kde se chvíli věnovala studiu inženýrství. Její umělecký duch však nakonec zvítězil a fyziku vystřídalo vídeňské jeviště, se kterým se seznamovala pod dohledem režiséra Maxe Reinhardta.
Kontroverzní začátek
Netrvalo dlouho, než jí neobyčejná krása získala první roli už v 17 letech. Kariéru jí však odstartoval až snímek od českého režiséra Gustava Machatého. Film se jmenoval Extase a stal se notoricky známým, jelikož vůbec poprvé v historii filmového plátna ukázal ženskou tvář při orgasmu. Erotické scény (takto byly přinejmenším tehdy vnímány) vzbudily u konzervativní části diváků pohoršení, ostatní film však vnímali jako umělecké dílo, což jen potvrdila cena z filmového festivalu v Benátkách.
Manželka fašisty
Chvíli po tomto kostrbatém příchodu do branže se Hedwig provdala za Friedricha Mandla, který byl jako ostatně všichni další ctitelé, posedlý její krásou. Friedrich Mandl byl jedním z předních zbrojních magnátů v Rakousku a byl známý svým obchodováním se zbraněmi a vojenskou technologií, především pro fašistické režimy. Po několika zamilovaných týdnech se z Mandla dle jejích slov vyklubal monarcha a předváděl ji jako svůj módní doplněk, lásku a respekt k ní postrádal: „Velmi brzy jsem věděla, že nikdy nebudu herečkou, když jsem byla jeho manželkou. ... V našem manželství byl absolutním monarchou. ... byla jsem jako jeho panenka. Byla jsem jako věc, nějaký umělecký předmět, který musel být střežen – a uvězněn – bez mysli, bez vlastního života.“
Zrození vynálezkyně
Mandl doma často hostil své přátele, nad čímž mnoho lidí zvedalo obočí. Patřil mezi ně totiž i Benito Mussolini nebo Adolf Hitler, a Hedwig, žena židovského původu, byla nucena se na tyto pány usmívat a obskakovat je ve svém vlastním domově. Manželství s Mandlem bylo nešťastné a kontroverzní. Hedy byla izolována a pod neustálým dohledem, neboť byl žárlivý a kontrolující. V době, kdy byli spolu, disponoval velkým vlivem a bohatstvím, které zneužíval k tomu, aby zasáhl do manželčiných hereckých i osobních rozhodnutí. Něco dobrého jí to ale přeci jen přineslo. Během manželství s Mandlem měla Hedwig příležitost seznámit se s některými aspekty technologie a zbrojního průmyslu. Své pozdější nepřátele slyšela u stolu mnohokrát debatovat nad nejrůznějšími technologickými tématy, aniž by tušili, že krásná tvář zdobící jejich výhled ví naprosto přesně, o čem je řeč. Tyto znalosti následně uplatnila při vývoji svého vynálezu.
Vítej zpět, Hedy Lamarr
Po nešťastných čtyřech letech manželství se Hedy podařilo uniknout. Setkala se s filmovým producentem Louisem B. Mayerem, který ji představil Hollywoodu jako Hedy Lamarr – nejkrásnější ženu na světě.Nové jméno ji osvobodilo od veškerých kontroverzí a skandálů, které ji do té doby pronásledovaly při každém kroku. Její herecký výkon nebyl ničím výjimečný, ale oslnivou kariéru jí zařídil její dechberoucí vzhled. Podle jejích kolegů utichly konverzace, když vešla do místnosti. Její půvab se stal dokonce inspirací pro Catwoman nebo Disneyho Sněhurku.S příchodem do Hollywoodu dostala příležitost zazářit v celé řadě filmů, z nichž mnohé se staly klasikami. Její jméno se stalo synonymem pro smyslnost a svůdnost, ačkoli to byl pouze jeden aspekt její osobnosti.
Matka Wi-Fi
Během druhé světové války Hedy Lamarr ukázala světu svou genialitu mimo filmové plátno. Spolu se skladatelem Georgem Antheilem vyvinula koncept frekvenční skokové spektrální analýzy. Jejich vynález byl inspirován systémem, který používal George ve své hudbě – konkrétně v hudební skladbě "Ballet mécanique", kde různé nástroje hrají v různých časech a vytvářejí tak komplexní zvukové struktury. Hedy Lamarr přišla s myšlenkou, že podobný princip by mohl být využit pro rádiovou komunikaci, kde by torpédo periodicky měnilo frekvenci signálu, což by znesnadnilo nepříteli rušení komunikace.
Jejich nápad byl však v té době přijat s nedostatečným pochopením. Armáda jej nevyužila a systém vyvinula a použila až v pozdějších letech konkrétně při Karibské krizi roku 1962. Patent na jejich vynález byl nakonec schválen po dlouhém čekání v roce 1942, ale jeho význam byl zanedbán. Až pozdější vývoj ukázal, jak hluboký a trvalý dopad měla tato myšlenka na technologii. Jejich koncept se stal základem pro moderní technologie, které využíváme i dnes – od Wi-Fi přes Bluetooth až po GPS.
Hlučná samota
Ačkoliv se Hedy nakonec setkala s úspěchem na obou profesních cestách, její osobní život byl zahalen v osamělosti. Štěstí neúspěšně hledala v šesti nepovedených manželstvích a roli matky po pár náročných letech vzdala a poslala své děti do internátní školy. Život dožila sama v ústraní a v posledních letech ani nevycházela z domu. Svět opustila 19. ledna 2000 poté, co prohrála boj se srdeční chorobou. V roce 2014 byla Hedy uvedena do Síně slávy vynálezců a přezdívka „matka Wi-Fi“ je s jejím jménem spojována dodnes.
Zdroj: womanshistory.org, Wikipedia, history.com, Novinky
