Znáte na začátek jeden z nejlepších novinových vtipů? V dobách hluboké totality přáli na stránkách Rudého práva Havlovi k narozeninám jeho přátelé. Ovšem tímto způsobem. Slušně ironický výsměch vládnoucímu bolševikovi.
Dnes už si naštěstí Havlovy (bohužel nedožité) narozeniny připomínáme zcela veřejně a ve velkém. Přijďte si na něj hromadně zavzpomínat dnes od 19. hodiny na pražské Václavské náměstí i jiná místa naší země. Bude se na prezidenta nejen myslet, ale i zpívat písnička, kterou pro tuto akci napsali a zhudebnili Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř a David Koller. A taky určitě tančit. Bude to velké: www.vh80.org
Oslavy Havlových osmdesátin pak vyvrcholí velkým happeningem v pražské Lucerně, kde prezidentovi pomyslně popřeje velký zástup gratulantů, kterých bude symbolicky osmdesát, mezi nimi například Jiří Mádl, Vojta Dyk, Monika Načeva, Zuzana Stivínová, Lenka Dusilová & Baromantika, PSH & Vladimir 518 a spousta dalších. To, že Havel@80 v Lucerně bude veselá událost, napovídá už videopozvánka na ni:
{mp4}Spot_test_new_3{/mp4}
V rámci této slavnosti (www.havel80.cz) se uskuteční vernisáž Hele, Havel!, spojená s uvedením stejnojmenné knihy. Uvidíte fotky, které získala Knihovna Václava Havla na základě výzvy, kdy nás všechny poprosila, abychom posílali záběry prezidenta Havla, které jsme pořídili my sami. A za prvních šest měsíců od vyhlášení do Knihovny doputovalo přes 1300 fotek od bezmála dvou stovek autorů! Zde je exkluzivní ochutnávka z výstavy a knihy. Havel jako nikdy předtím!
foto: Barbora Antonová
foto: Kristýna Svátková
foto: Spirituál kvintet
foto: Juraj Weincziller
A co se vybaví na první dobrou, když se řekne Václav Havel, přátelům ELLE?
Jana Plodková, herečka: S VH jsem se nikdy nesetkala osobně, pouze jsem sledovala jeho proslovy, divadelní práci a jeho lidskost. Nejraději mám historku z jeho prvního setkání s Madeleine Albright, kdy jí řekl: „Ano, já vím, kdo jste, vy jste paní Fullbright!“ A to je přesně ono, bylo jedno, zdali něco popletl nebo ne, za vším, co dělal a říkal, byla cítit laskavost.
Terezie Kaslová, PR manažerka, vnučka novináře Ferdinanda Peroutky: Politický svět stále víc ovládá hrubost a vulgarita, uctívanými celebritami jsou lidé, kteří kromě schopnosti sebeprezentace neovládají nic. Lze se divit, že zoufale postrádám muže, který nás jen svou přítomností dokázal přimět k tomu, abychom se snažili být lepší? Čím delší doba od odchodu Václava Havla, tím častěji na něj myslím a intenzivněji jej postrádám. Chybí mi jeho lidská skromnost, laskavost, humor a noblesa stejně jako jeho nadhled a vizionářství státníka.
foto: Josef Rabara
Hanka Třeštíková, producentka, zastupitelka Prahy 7: Když mi bylo asi osm, potají jsem napsala Havlovi přání k narozeninám. Už nevím, kde jsem vzala adresu, možná jsem jen napsala Václav Havel, Pražský hrad, Praha. Ani jsem to nečekala, ale odpověď jsem dostala - poděkování s podpisem s legendárním srdíčkem. Doteď ten dopis střežím mezi svými poklady a zajímalo by mě, kolik současných politiků by inspirovalo osmileté dítě k poslání přání k narozeninám...
Monika Drápalová, módní návrhářka: Vybaví se mi sen, ve kterém držím jednou rukou Václava Havla a druhou Dalajlámu. Moc to nechápu, ale pamatuju si pocit, který to ve mně probudilo. Takovou důvěru v dobro. Oba totiž dokázali spojit lidi srdcem. Pro mě k Václavu Havlovi symbol srdce prostě patří. Zvláštní kombinací křehkosti a síly, nedokonalosti a upřímnosti dokázal v ostatních vzbuditsilné emoce.
Zuzana Lednická, grafická designérka: S Havlem jsem se jenom jednou pozdravila, a žádnou historku s ním (bohužel) nemám. Ale včera večer na mě vyskočilo tohle:
Třídila jsem staré papíry - pozůstalost po mámě, a našla (v jejím potápěčském průkazu Svazarmu?!) schovaný a složený starý průklepák s textem Několika vět. Jasný vzkaz, že láska a pravda už jednou zvítězila nad lží a nenávistí! Takže já tomu prostě věřit musím a především chci.
Stanislav Majer, herec: S chutí vyprávím historku Honzy Hřebejka. Když Václav Havel zemřel, šel mu Honza se svým tehdy pětiletým synem vzdát poctu do kostela sv. Anny. Stáli tam několik hodin tu frontu, aby se mu mohli poklonit. Když vešli do kostela a Jonáš uviděl rakev, začal se dost nahlas ptát: "Táto, on umšel?" „Ano, Jonášku. umřel. Byl to náš prezident a moc hodný pán, jednou tě choval v náručí.“ Když byl pak asi za půl roku s Jonáškem na procházce na Kampě u Lennonovy zdi, byl tam namalován portrét Václava Havla. A Honza ukazoval Jonáškovi: „Hele, koukej, Jonášku, kdopak to je tamhle namalovanej?“ Jonáš se zadíval na zeď, chvíli přemýšlel a pak se s jiskrou v oku opatrně zeptal: „GENERÁL PAVEL??“
foto: Tomki Němec
