Během jedné noci přišel geniální vizionář o vše. O dobré jméno, práci i reputaci. A jen a jen svou vinou. Světem otřásly jeho v alkoholovém a drogovém opojení pronesené antisemitské urážky. „Byla to ta nejhorší slova, která jsem mohl vyřknout. Nemyslel jsem to tak. Přemýšlel jsem pak o tom, proč jsem byl negativní právě vůči této minoritě. A nakonec jsem zjistil, že jsem byl naštvaný sám na sebe a říkal jsem strašné věci komukoli, kdo byl v cestě,“ snaží se najít důvod svého počínání dvaapadesátiletý John. A dodává, že v té době byl lapen ve spirále, která měla jediný směr – absolutní dno. „Když jsem začal svou kariéru, alkohol pro mě byl příležitostnou radostí. Po první kolekci pro Dior jsem si dal pár drinků na zrelaxování. Jenže kolekce střídala kolekci a záhy jsem byl chycený mezi práci a oslavou u lahve,“ vzpomíná Galliano. „Začal jsem být otrokem své závislosti. A pak se přidaly prášky. Nejdřív na spaní, protože jsem nemohl spát, a nakonec proti třesu, jelikož jsem se nekontrolovatelně třásl…“
Teď už napravený návrhář ví, že žil v lesklé bublině, a je vděčný tomu, že nakonec praskla. Ač velmi nahlas. „Tehdy jsem měl osobního asistenta, který mi připaloval cigaretu. Ani jsem nedokázal použít bankomat. Moji blízcí – ať z práce, či rodiny – mě varovali a říkali mi, že jediné, co mě čeká, je smrt. Ale já jsem je samozřejmě neposlouchal.“
Teď – dva roky poté – Galliano přiznává, že ač je to možná velmi bizarní, absolutně nelituje toho, co se stalo. „Srovnal jsem se. Znovu jsem objevil toho malého kluka, který tak toužil něco vytvářet. Žiji,“ pronesl pro americký magazín Vanity Fair.
