Gia měla všechno. Dokonalý obličej, perfektní tělo, drzou povahu a talent. Narodila se v Filadelfii v roce 1960 a už sedmnáct let poté se z ní stala hvězda. Úplnou náhodou. Byla ve správnou chvíli na správném místě. Přesněji řečeno v New Yorku. Tam – na večírku – začala její oslnivá kariéra. První velkou šanci jí nabídl sám Gianni Versace. V době, kdy všechny ženy chtěly být plavovláskami s modrýma očima, přišla tmavovlasá Gia s výrazem dravé šelmy. A změnila vše. Během dvanácti měsíců ji znal celý svět. Byla múzou návrhářů i fotografů. „Byla fascinující, nepolapitelná,“ popisuje modelku ve své knize fotograf Scavullo. „Nebyla jako všechny ostatní. Ona před objektivem nepředváděla pózy, ale samu sebe. Byla spontánní, neustále se měnící. Stará na svůj mladý věk a tak nevinná ve své dráždivosti…“
Ve dvaceti letech stála Gia na vrcholu. „Můžu si koupit vše, po čem toužím. Ukážu, a mám to,“ říkala modelka. Proč taky ne. Její diář byl nabitý zakázkami. „Když vám někdo říká, že vás chce, je těžké odolat a říct ne. Nerada lidi zklamu. Pak ale najednou zjistíte, že se rozdáváte a pro vás samotného vám ze sebe nic nezbude. Od modelky se čeká, že každý den bude krásná a vždy bude plná energie. Neustále dokonalá.“ Měla pravdu. Jenže její perfektní obraz začínal mít trhliny. O co víc zářila ve světlech reflektorů, tím temnější se za ní rozprostíral stín. Definitivně ji temnota pohltila, když na rakovinu plic zemřela její agentka, blízká přítelkyně a nepokrevní matka Wilhelmina Cooper. Gia našla před bolestí útěchu v módní droze osmdesátých let – heroinu. Jak rychlý byl vzlet, tak strmý byl i pád. Během jednoho roku se z krásné dívky stalo jehlami propíchané tělo bez duše. Fotografové měli problémy retušovat stopy po dávkách. Gia ztrácela trpělivost, odcházela v půlce focení nebo na něm usínala. Tedy pokud vůbec dorazila. Pak přišla děsivá diagnóza. HIV. Jednu z největších modelek v dějinách módy nezachránilo bohatství ani krásná tvář. V roce 1986 světla reflektorů definitivně zhasla. Bylo jí 26 let.
